Detail článku
Pivní město Pasov
ZAHRANIČNÍJedním z bavorských měst, kde pivo hraje důležitou roli, je historický Pasov v jihovýchodním cípu země.Hezké a turisticky velmi vděčné město na soutoku Dunaje s Innem neláká jen na celou řadu historických pamětihodností, ale pochopitelně i na svoje pivo.
Pasov s cca 50 tisíci obyvateli (větší Jihlava) a svérázným dialektem, kterému má problém rozumět i nejeden rodilý němec, je domovem hned 3 středně velkých pivovarů (do konce října 2008 ještě čtyř) a jednoho pivovárku malého. Patří tedy stále ještě do seznamu bavorských pivních měst ve kterých je pivovarů hned několik a bylo by velkou chybou při návštěvě tohoto zajímavého města místní pivo vynechat.
Měl jsem na návštěvu města jen 1 den a hned na úvod mi bylo jasné, že celé portfolio místní produkce nemám šanci ochutnat.
Nejblíže vlakovému nádraží byl situován rodinný pivovar Peschl, který jsem si nechal trochu nerozvážně na konec dne a nákup piva z časových důvodů už bohužel neuskutečnil. Ač jsem na volně přístupný pivovarský dvůr nakonec dorazil, nikdo kdo by mě prodal z rampy inzerované pivo v akci, se za celou notnou chvíli čekání neobjevil. Vše od zvýhodněné ceny piva po opuštěný dvůr a zavřenou hospodu už značilo brzký konec pivovaru. Mrzí mne to o to víc, že krátce po mé návštěvě dlouhodobě prodělávající pivovar, založený už v roce 1259, ukončil po staletích nadobro činnost. V provozu zůstala pivovarská pivnice s terasou s výhledem na Dunaj v centru města v ul. Rosstränke 4 situovaná v původním starém pivovaru.
Pivovar s ročním výstavem cca 20000 hl piva byl ve městě druhým nejmenším, přičemž ten úplně nejmenší byl důvodem toho, že jsem šanci ochutnat pivo tohoto pivovaru nadobro promarnil.
Pivovárek Andorfer s kozlíkem ve znaku leží totiž už ve vesnici Ries (ul. Rennweg 2) na okraji města kam sice zajíždí autobus místní MHD, ale i přes vybavenost mapou a mou, troufám si říci dobrou orientační schopnost mi dalo bezmála 2 hodiny tento zapadlý kout v kopci nad městem objevit. Nakonec jsem tedy vítězoslavně před budovou pivovaru spočinul, aby mi právě odjíždějící chlapík (pravděpodobně majitel) stačil oznámit to, čeho jsem se obával nejvíc a to, že dnes je (v úterý) jak v obchodě, tak v pivovarské hospodě Ruhetag, tedy zavírací den. Byla to moje chyba, že jsem podcenil pečlivější domácí přípravu a tak jsem musel degustaci místního Weissebieru (který je tím jediným co pivovar vaří) odložit na neurčito. Malý pivovar s ročním výstavem cca 2000 hl piva, se svojí restaurací a přilehlou zahrádkou je ale už na první pohled sympatickým místem, kam se musím ještě někdy jednou vypravit.
Taktéž jsem vynechal pivovar Löwenbrauerei sídlící na adrese Franz-Stockbauer-Weg 13 poblíž nádraží, protože jeho široká paleta piv je ve městě a hlavně okolí dobře dostupná a u pivovaru není ani pivovarská restaurace (ta je až v historickém centru) ani pivní obchod. Pivovar vaří ročně cca 100000 hl asi 14 druhů piva včetně sezonních speciálů. Něco jsem tedy pořešil nákupem lahvového v supermarketu a něco nechal opět na neurčito.
Vydal jsem se tedy hned zprvu přes most do trochu šedivé čtvrti Innstadt. Čtvrti pod majestátním klášterem, čtvrti zavřených hospod, tradičních hospod změněných na všelijaké bary a orientální podniky a pivovaru nesoucího jméno celé čtvrti.
Historický pivovar s rokem založení (resp. rokem první písemné zmínky) 1318 je sitován po staletí stále na tom stejném místě u řeky a dnes jakožto zmodernizovaný podnik vystavuje ročně bezmála 80000 hektolitrů. Pivovar v ul. Schmiedgasse 23 jsem díky vysokému sladovnickému hvozdu - spolehlivému a zdálky viditelnému identifikátoru, složitě hledat nemusel. Původně malý pivovar byl v roce 1874 změněn na akciovou společnost ve které má od roku 2000 majoritní podíl vídeňský pivovar Ottakringer. Pivovar je ale samostatným podnikem a není bez zajímavosti, že od začátku devadesátých let patří tomuto pivovaru i pivovar v saském Gluckaufu. Pivovar už koncem 19.století prošel bouřlivým rozvojem, v roce 1914 byl největším v dolním Bavorsku a pyšní se i několika místními primáty. V roce 1893 začal jako první ve městě stáčet pivo do lahví, v roce 1898 jako první začal ve své pivovarské restauraci používat tehdy převratnou novinku - osvětlení elektřinou z vlastní elektrárny a v roce 1921 začal v Pasově jako první vařit pšeničné pivo.
Pšeničnému pivu patří v celkové produkci pivovaru významný podíl i dnes, vaří se pšeničné nealko pivo, klasické světlé i tmavé pšeničné či sezonní silnější Weissebock. Pivní nabídku doplňuje klasický Helles bier, Pils, Schwarzbier a další sezonní speciály jako Fest bier prodávaný v době konání místních velkých pivních slavností či silný zimní Doppelbock.
Je tedy z čeho vybírat i v čepované podobě jak v restauraci přímo v pivovaru, která je bohužel změněná do podoby jakéhosi moderního trendy podniku a zejména pak v daleko příhodnějším místě, velké restauraci Bayerischer Löwe, která je pro ochutnání pivovarské produkce ideálním útočištěm. Starobylá velká hospoda se zahradou je na adrese Dr. Hans - Kapfinger str.3 v těsné blízkosti místního autobusového nádraží a hned naproti jakéhosi postmoderního nákupního centra, ale zahrada i útroby pěkné restaurace typického bavorského střihu poskytují klidný azyl i v hlučném centru.
Ceny 2,70 -2,90 euro za půllitr piva se drží obvyklého místního městského průměru a mně se nad chutným světlým i tmavým pšeničným pivem doplněným taktéž pitelným, nefiltrovaným Vollbierem v kameninovém džbánku, obsluhován sympatickou paní výčepní, sedělo velmi příjemně. Místní Helles ani Pils, které jsem ochutnal již doma z lahve, nejsou piva nijak vyjímečná, ale dobrý standard si drží.
To už jsem ale po prohlídce rozsáhlého historického centra kopírujícího řeku i dlouhého nábřeží s přístavišti velkých výletních parníků minul i pěkný místní hrad a zamířil přes řeku do čtvrti Hackberg k hradu pivnímu. Pivovar Hacklberg na adrese Bräuhausplatz 3 však nevypadá i přes název jako hrad, ale jako solidní zámek a v tomto případě se cesta k pivovaru vyplatí, protože u pivovaru je nejen nezávislý nápojový obchod (i s výběrem konkurenčního piva), ale hlavně biskupský areál čítající kromě kostela i velkou pivovarskou restauraci a pivní zahradu. Koncem října byla zahrada už připravena k zimnímu spánku, ale restaurace je otevřená denně a tak jsem i tady okusil něco z čepované produkce, konkrétně opět chutný světlý Weissebier a nefiltrovaný Zwicklbier, který mne jakožto člověka už přeci jen trochu zmlsaného příliš neoslovil, ale vyloženě špatný či nepitelný rozhodně nebyl.
Ceny piva opět nepřevyšují místní průměr a sama restaurace je i mezi místními hlavně v létě podle všeho vyhledávaným místem, i když zrovna v době mé návštěvy v pošmourném podzimním odpoledni, personál skoro převažoval nad hosty. Část restaurace je v typickém bavorském stylu a část Lounge s koženými polstrovanými křesly a barovými stolky, kde jsem se usadil já, je ve stylu spíše britském než jihoněmeckém. Otevřeno je denně od 10.00.
Pivovar založený v roce 1618 dostal dnešní reprezentativní podobu v roce 1913 a je v současné době s ročním výstavem kolem 160000 hl největším ve městě. Pivo je široce dostupné nejen ve městě a okolí ale i na řadě míst Bavorského lesa.
Mimo zmíněný Weissebier a Zwickl je v sortimentu i lehčí verze Weissebieru, tmavý Weisse, Helles, Pils, Dunkel a opět sezonní speciály jako Fest bier, zimní Doppelbock Humorator nebo speciální pivo Jubiläumsbier vařené celoročně od 375 letého výročí založení pivovaru. To jsem ostatně ochutnal až později z lahve a vcelku mi chutnalo, i když za nějak chuťově výrazné bych ho neoznačil.
Samotný Pasov je nejen výchozím bodem cyklistů vydávajících se na proslulou dunajskou cyklostezku směřujíc k Vídni, ale i mezi běžnými českými turisty je velmi oblíben a na český státní svátek se jich po městě pohybovalo více než dost. Kolik z nich ochutnalo i místní pivo si netroufám odhadnout, ale i když pasovská piva nepatří k tomu nejlepšímu v Bavorsku, pozornost si zaslouží minimálně při nějaké té turistické prohlídce města.
http://www.innstadt-brauerei.de/
http://www.wirtshaus-passau.de/
Informace k článku
Více z kategorie ZAHRANIČNÍ