Pivní Obzor

Cesta Bavorským lesem

ZAHRANIČNÍLetos jsem se na houby do lesa zatím bohužel nedostal, ale na pivo v lese jsem si čas udělal. Do jakého jíti lesa na pivo jiného, než do lesa bavorského, alias příhraniční části Šumavy.

　

Pádným důvodem k návštěvě tohoto krásného koutu spojených států evropských byl hlavně den otevřených dveří v pivovaru ve Zwieselu.

Město jsem už asi třikrát navštívil a i místní pivo testoval, ale přímo uvnitř pivovaru jsem dosud ještě nebyl a tak nebyl důvod váhat, protože sám pivovar je jak se ukázalo, velmi zajímavý.

Z důvodů aklimatizačních i z důvodů vyrovnání se s vysokohorskou nemocí jsem popil tři malá piva (celý sortiment) v pivovárku Belveder nad Železnou Rudou, kde jsem shledal vše v pořádku a bez závad. O tom ale šířeji jindy, nyní mne čekalo místo jiné a to pivovar Dampf ve sklářském městě Zwieselu.

Krátce po poledni se na volně přístupném pivovarském dvoře začali teprve scházet návštěvníci, ale vše bylo již s německou důsledností připraveno na svých místech a tak nic nebránilo tomu, abych objednal pivo čepované samozřejmě do půllitru (bez zálohy) za 2 eura. Volba padla na místní specialitu Parní pivo - Dampf bier, o kterém na těchto stránkách už byla řeč. Svrchně kvašené pivo vařené pouze z ječmene, je i na místní bavorské poměry raritou a za ochutnání rozhodně stojí. Pokud někdo očekává klasickou chuť weissebieru (za který je Dampf bier často mylně považován) bude zklamán, ale osobitá a chakteristická chuť tohoto jantarově zbarveného piva mne zatím nikdy nezklamala a tentokrát to nebylo jiné. Následoval chutný, i když nikterak originální Hellesbier a na domácí druhý díl testu jsem zakoupil v místním nápojovém obchodě ještě světlý silnější ležák Arber (pojmenovaný podle nejvyššího šumavského vrcholu), Pils a světlé i tmavé pšeničné pivo. Všechna piva jsem posléze ohodnotil jako velmi dobrá a doporučeníhodná. Zakoupenou lehkou a vodovou "osmičku" v lahvi nehodnotím, protože ta je určena spíše ke sklářským pecím na žízeň než k běžné konzumaci.

O tom, že hranice mezi východem a západem nezmizela ani bezmála dvacet let po prostříhání plotů protínajících za vlády rudých divochů alžbětínské nádraží, svědčí i to, že zatímco na 95% akcí v českých pivovarech se čepuje pivo do plastových kelímků, tady v zemi, kde není pivní kultura jen vyprázdněným pojmem je to ve 100% případů do skla a ve městě sklářů to snad ani nemůže být jinak. Na dvoře probíhaly rozličné soutěže, čepovalo se na třech místech včetně originálního výčepu situovaném ve vyparáděném pivovarském automobilu, na jednom podiu vyhrávala tradiční dechovka a na druhém komornějším, jakýsi Jazz Rock. Vše podpořeno ideálním počasím na objednávku, takže na pivovarském dvoře vládla idilka, dalo byse říct.

Do všech provozů tohoto menšího pivovaru s výstavem cca 20000 hl byl volný přístup a nutno říci, že místní pivovarníci jsou na turisty velmi dobře připraveni. Nejpřitažlivějším místem je bezesporu parádní návštěvnická hospůdka - Šalanda (otevírací doba je omezená a je uvedená na webových stránkách pivovaru) přímo v objektu pivovaru udělaná v klasickém útulném, přívětivém duchu a doplněná prohlídkovou trasou - malým, ale velmi pěkným pivovarským muzeem plným rozličného starého pivovarského zařízení a artefaktů.

Samotný pivovar v klasickém uspořádání je potom velmi moderně vybaven, počínaje dvounádobovou nerezovou varnou, novou oddělenou spilkou na svrchní kvašení (ta se toho dne slavnostně křtila), ležáckým sklepem či stáčírnou lahví, kde je snad jediným starým strojem pivovaru plnička lahví.

Měl jsem ale v plánu poznat ještě pár dalších míst a tak jsem se po exkurzi s pivovarem rozloučil a zamířil dál směr Klingenbrunn. Zwiesel (a okolí) není jen městem několika sklářských hutí (kterým se díky zaměření na originální malosériovou výrobu vcelku daří, narozdíl od českých molochů typu Crystalex chrlících velké série typizovaných a nepříliš atraktivních výrobků), piva, ale i domovem výrobců tradičních šumavských šnapsů - pálenek nejrůznějších bylinných a lesních příchutí, prodávaných v typických válcovitých kameninových lahvích. Jednu takovou palírnu spojenou s obchodem jsme potkal na výpadovce k Frauenau, nákupu a testování těchto produktů jsem ale protentokrát odolal, projel krásným krajem podhůří národního parku a zastavil ve vesnici Klingenbrunn, která je domovem asi nejmenšího původního šumavského pivovaru. Malý rodinný pivovar Stangl (nemá dosud webové stránky), založený v roce 1850, dnes vaří ročně cca 3000 hektolitrů piva, zásobuje pár nápojových obchodů a pár hospod v okolí a já jsem zakotvil u jednoho ze dvou stolků venkovního sezení pivovarské hospody Zum Ludwigstein naproti pivovaru. Pivovar nevaří nějaké speciality, ale jen klasický Helles, Pils, Dunkel, Special či sezonní Bock. V hospodě byl na čepu jen světlý Helles, který mne svojí osobitou a jakoby lehce kořeněnou chutí velmi oslovil, narozdíl od jedné předchozí zkušenosti z euro lahve, kdy byl naopak po zenitu a zralý na vylití. Tady v pěkné a podle všeho dobře vedené hospodě bylo pivo (za bratru tuším 1,70 euro) velmi dobře ošetřené ochotnou postarší paní výčepní a i podpořené velkou momentální výtočí. O tu se staralo přítomné, snad veškeré mužské obyvatelstvo vesnice, sledující na plátně fotbalový zápas až nezdravě populárního Bayernu Mnichov.

Okusil jsem i Pils podávaný z lahve chlazené ve skříni pod výčepem a nebyl špatný, i když nijak vyjímečný.

Byl čas ale vyrazit dál, konkrétně přes městečko Spiegelau, kde je i muzeum zmíněné výroby tradičních pálenek do města Grafenau.

Na první pohled nijak zvlášť zajímavé městečko na kterém mě zaujalo snad jen inzerované muzeum šňupacího tabáku a neuvěřitelně svažité náměstí. Pod ním v Elsenthaler strasse 5, je na zelené louce postavený, nový moderní pivovar Bucher s klasickou výrobou, který je náhradou pivovaru původního, jež byl situován právě v omezených prostorách starého města. Regionální pivovar založený v roce 1843, vaří v současné době ročně cca 25000 hl piva a může se pochlubit vcelku širokým sortimentem piva čítajícím třeba Helles, Premium Helles, Pils, Dunkel, Dopplebock, Fest bier, Weizen či Dunkel Weizen a další. Tady, jak už je běžné v zemi, kde se různí nenechavci narozdíl od naší vlasti moc nevyskytují, nemusí být vše obehnáno plotem s ostnatým drátem a střeženo ochrankou s řádně vycvičeným psem, jsem obkroužil volně přístupný pivovarský dvůr, ale vzhledem k tomu, že byla sobota odpoledne a otevírací doba pivovarských obchodů končí tento den skoro všude úderem dvanácté, jsem nakonec nakoupil lahvové vzorky v blízkém supermarketu. Pivovarská hospoda se zahradou kde zrovna probíhal odpolední úklid, byla lákadlem, ale vidina zpáteční cesty do Železné Rudy s využitím vlastní a ne koňské síly byla nakonec důvodem upřednostnění lahvového piva na cestu, před točeným pivem v místě. Z lahvových vzorků bylo chutné světlé pšeničné pivo i Pils, tmavé starobavorské pivo bylo na můj vkus už trochu sladší, i když pořád ucházející a lehkým zklamáním bylo pro mne sladové, speciální pivo Johann Nepomuk, vařené podle jakési staré receptury s nápaditou, slibně vyhlížející retro etiketou. Nebylo úplně špatné či s nějakou pachutí, ale jednoduše jen průměrné a nijak zvlášť zajímavé.

To bylo protentokrát z návštěvy Bavorského lesa vše a následoval už jen návrat do Rudy a nocleh v jediné zachovalé budově (přestavěná původní správní budova a část sladovny) původního měšťanského pivovaru, která dnes jako turistická ubytovna pod názvem U Krále Šumavy, poskytuje skromné, ale dostačující a zároveň snad nejlevnější ubytování v městečku.

　

http://www.dampfbier.de/

http://www.bucher-braeu.de/