Pivní Obzor

Den otevřených sklepů

DOMÁCÍDo toho, abych mohl vítězoslavně zvolat slovy mobilního operátora, že mám 100% pokryto, mi co se návštěv českomoravských pivovarů týče, řada míst ještě schází a pivovar v Poličce byl donedávna jedním z míst dosud nenavštívených.

Po letošním Dni otevřených sklepů konajícím se právě v Poličce mohu směle konstatovat, že k dalšímu pivnímu pokrytí již došlo.

I když se počítám k fandům železnice, tak zdlouhavou cestu po kolejích poskakující chloubou Českých drah - motorákem Regionova ve směru od Pardubic, který byl následně vystřídán ještě kodrcavějším a výrazně nepohodlnějším motorákem řady 810, odborníky zvaným Šukafon, bych si i dokázal odpustit a mohu ji tak doporučit jen opravdovým železničním fajnšmekrům. Vyhlídková jízda pomezím Vysočiny a Železných hor nakonec v cílovém městě přeci jen skončila a já se mohl vydat vstříct nástrahám onoho města.

První vývěsní štít poličského piva ve směru od nádraží zdobil jakousi nepříliš vábnou hospodo hernu, kterou bych využil jen v opravdu krajní nouzi. V té jsem se ale toho dne bohudík nenacházel a tak jsem mířil dál do centra a ještě před samotným náměstím v postranní uličce u hradeb, mne zaujala už na první pohled pěkná hospůdka Na parkánech (ul.Parkány 38), která byla sice vyvedena v barvách humpoleckého Bernarda, ale místní pivo v 11% verzi bylo taktéž k mání.

Uveleben na pěkné letní terase přímo nadosah výčepu jsem objednal jedno Poličské, které po dlouhé cestě rozhodně potěšilo příjemně pitelnou a výrazně sladovou chutí, i když osobně jinak preferuji chmelenější a hořčí piva.  Přítomný postarší číšník je zřejmě převtělenou ženou, která umí dělat narozdíl od muže dvě věci zároveň. V době oběda byl na place sám a tak jsem se jeho zjevnou pomalost snažil pochopit. Méně už jsem pochopil jeho styl čepování, kdy zvládl postavit půllitr pod výčep, nechat téct pivo z kohoutu volně nakolmo z cca 30 centimetrů a přitom ještě provádět kasírování zákazníků a další úkony. No raději jsem si měl sednout mimo dohled výčepu, abych toto zoufalství neviděl, ale budiž mu omluvou to, že stejně "čepovali" pivo i u stánků přímo v pivovaru, takže se asi jedná o místní krajový obyčej, který mi byl dosud utajen.

Po prohlídce centra vcelku pěkného historického města (obzvlášť pěkné a pozoruhodné jsou zachovalé hradby kolem historického jádra) ve kterém jsem byl já ostuda teprve poprvé v životě, jsem po cestě už žádnou ucházející hospodu s místním pivem neobjevil (slibně vypadající podnik s názvem Pivovar byl zrovna při mé cestě okolo uzavřen) a tak jsem se vydal podél vody kousek dál od městských hradeb do míst, kde už od konce 19. století sídlí místní pivovar.

Stejnou cestu měli i nadšenci do vojenské techniky, kteří jako dopravní prostředek na pivní slavnosti zvolili vojenské vejtřasky, gazíky, či přímo bojové vozidlo pěchoty, které si zaparkovali přímo před pivovarskou branou.

Pódium na kryté pivovarské rampě okupovala v době mého příchodu řízná dechovka, která i přes očividnou snahu po celou dobu své produkce nikoho k tanci nezlákala. Menší fronta už se ale tvořila před vchodem na varnu, kde začínala exkurze. Naše skupina měla štěstí na chlapíka s cca 30 letou praxí v pivovaru, který měl o pivovaru rozhodně co říci a byl té dobroty a ochoty, že nám na požádání ukázal i jinak nepřístupnou spilku a stáčírnu sudů.

Poličský pivovar je příkladem klasické výroby, počínaje dvounádobovou varnou z 60. let (varní nádoby jsou ale z let třicátých a jednoho zrušeného západočeského pivovaru), jakožto jedinou velkou investicí socialistické éry, která zachránila pivovar před uzavřením (o přežití pivovaru se tehdy zasloužil také dlouholetý bývalý sládek pan Váša), pokračujíc novější nerezovou spilkou, ležáckým sklepem (částečně také nově vybaveným) a stáčírnami lahví a sudů.

Poličský pivovar patří v rámci své velikosti k té menšině českých pivovarů, které nepostihnul v posledních letech výrazný propad výroby, naopak se řadu let vaří na plnou kapacitu jednou tolik než za někdejšího státního vlastnictví, v širokém domovském regionu (i mimo něj) má poličské pivo dobrý zvuk a silnou pozici, což je i důvodem, že si v pivovaru při vaření piva z vlastní studniční vody, žateckého chmele a kupovaného sladu (pivovar měl vlastní sladovnu u městských hradeb do 2. světové války) vypomáhají bohužel i cukrem, i když ten je poslední dobou dražší než slad. Várka piva čítající 150 hektolitrů piva tak překračuje kapacitu varny (tolik sladu na požadované množství už by se nepodařilo na varně scedit) a až 15 várek týdně vydá za celkový roční výstav pohybující se stabilně kolem 85000 hl. Za zmínku stojí i to, že pivo je v současnosti nepasterováno.

Po prohlídce dobře vybaveného, udržovaného a podle všeho velmi dobře vedeného pivovaru přišel tedy čas i na samotnou ochutnávku piva, které bylo v celé šíři sortimentu (světlá a tmavá desítka, světlá jedenáctka, světlá dvanáctka a nefiltrované pivo - "kvasničák") u několika výčepů na pivovarském dvoře.

I v Poličce vládnul bohužel jako jinde v čechách plastový kelímek, o nějakém čepování na zálohu do skla aby si člověk nechal zdát a tak jsem ač nerad, zakoupil poctivý půllitr na stánku u paní prodávající pivní suvenýry.

95% přítomným zjevně absence pivního skla nevadila, spokojili se s kelímkem a tak při všeobecně nenáročném českém pivním zákaznictvu nelze v blízké budoucnosti očekávat standard, jaký je běžný i v tom často vysmívaném východním Německu, kde má i daleko menší pivovar než poličský pro tyto účely přistavenou automatickou myčku zálohovaných půllitrů a nezaplňuje nejbližší skládku kvanty použitých jednorázových kelímků.

I čepování piva nebylo bohužel u pravděpodobně brigádnické obsluhy tím, nad čím by mohl pivní fanda zamručet spokojeností. Nalévání piva (viděno u 3 stánků) stejným způsobem jaký byl k vidění ve zmíněné restauraci Na parkánu mne trochu rozesmutnělo, ale místní nefiltrované pivo bylo velmi uspokojující chuti a tak bylo vše negativní nakonec příjemným pivem přebito.

Poličská pivní mise tedy pro mne po prohlídce pivovaru a ochutnávce nefiltrovaného piva (k běžné lahvové i točené produkci se sem tam dostanu a tak jsem ji toho dne nepil) skončila a i přes zmíněné výhrady (které nejsou rozhodně jen poličskou specialitou) lze sympatický poličský pivovar k návštěvě doporučit i mimo slavnosti. Pokud je tedy ta možnost, protože na webových stránkách pivovaru není o možnosti exkurzí žádná zmínka.

http://www.parkany.penzion-ubytovani.eu/Policka.htm

http://www.pivovar-policka.cz