Pivní Obzor

Vykulení leta páně 2009

DOMÁCÍJednou z posledních pivních venkovních akcí letní sezóny je tak jako už tradičně každým rokem Černokostelecké vykulení, které proběhlo předešlou sobotu a kdo do Kostelce dorazil a něco pojedl a popil rozhodně neprohloupil.

　

Pivovarská akce v Kostelci má oproti jiným běžným pivním akcím konajícím se někde na náměstích a hřištích velkou výhodu už v samotné lokaci - starém a postupně opravovaném pivovaru, což se hned projeví na lepší i originálnější atmosféře a díky neutuchající snaze a elánu pánů spolumajitelů i jejich okruhu přátel, kteří vymýšlejí stále nové a nové zpestření svých pivních akcí si přijdou na své nejen pivní fajnšmekři, ale i jejich ratolesti či třeba i pivo nemilující něžné polovičky.

Stejně jako loni tak na pivovarském dvoře úřadovali bednáři, probíhala přehlídka autoveteránů, nechyběl dětský koutek, oproti loňsku zmizely i na pivní akci nepatřící motorové čtyřkolky a nově se objevili třeba "skotští" dudáci či barokní zedníci opravující malý pivovarský komín pomocí starých postupů.

V pozdním odpoledni začala na vyvýšeném podiu i živá hudební produkce a i ta se zasloužila o to, že si na své přišli měrou vrchovatou i ti, kteří nepřišli jen popít, ale stáli i o nějakou tu kulturní vložku.

V době mého příchodu v počínajícím brzkém odpoledni už bylo vše na svém místě a plném proudu, dvůr se zdál býti už zcela zaplněn, vše běželo bez nějakých organizačních zmatků a já tak mohl dát úvodní pivo po nahlédnutí se spolumajitelem Milanem do sladovny, kde je vybudován prostor pro hudební akce a toho dne bylo připraveno i výčepní stanoviště číslo tři s pivem z Vansdorfu (Kocour IPA mi ostatně nakonec chutnal ze všech piv nejvíc), nahlédnout i na WC, které je jasným důkazem toho, jak si pánové spolumajitelé s rekonstrukcí pivováru doslova hrají a tak i když vaření vlastního piva ještě zdaleka není na pořadu dne, to už hotové je promakané do posledních detailů a vtipných drobností. Jako příklad lze uvést chybějící vodovodní baterie na zmíněném WC, místo nich nově slouží staré hospodské výčepní stojany.

Do detailů dotažený je koneckonců i Zájezdní hostinec, se kterým si kostelečtí dali načas a ve kterém byl nedávno po několika odkladech konečně zahájen každodenní provoz.

Od zahájení celotýdenního provozu jsem byl v tomto bohulibém zařízení podruhé a ač jsem byl nejprve k myšlence celotýdenního provozu zde na okraji města v duchu trochu skeptický, musím uznat, že to funguje a velký podíl na tom má i prostředí hospody, které jednoduše nemá chybu. Prostor evokující zlaté časy pohostinství éry Rakouska Uherska a 1. republiky je tak vybaven historickým výčepem či neuvěřitelnou sbírkou starých nejen pivovarských smaltovaných cedulí a v nabídce nechybí např. tradiční hospodské pochutiny (typu utopenců, atd..) balené ve skleničkách s patentním uzávěrem. Pěkně vyhotovený jídelní a nápojový lístek je věrný převážně české klasice a svým sympaticky střídmým rozsahem naštěstí nepřipomíná nějakou nepřehlednou encyklopedii. Zájezdní hostinec tak dle mého soudu nastavil zrcadlo a i vysokou laťku jiným, nejen místním a okolním konkurenčním zařízením hodně vysoko.

I když ještě není konec roku, nějaké celkové roční bilancování má ještě čas a nějaká jiná hospoda mě může podobně mile překvapit, tak já po zkušenostech s všeobecnou úrovní českých hospod (čest několika vyjímkám) s touto variantou moc nepočítám a troufám označit kostelecký Zájezdní hostinec jako svojí letošní českou hospodu roku, protože žádný nedostatek jsem jednoduše neobjevil snad kromě toho, že to nemám za rohem, ale nějakých 35km.

V hostinci se stabilně smluvně čepuje pivo od pivovarů skupiny K-Brewery ve složení 10% Janáček (co do chuti dosti vodové), 11% Ježek (velmi dobré), 12% světlý Klášter (velmi dobré) a 12% tmavý Rychtář (i přes dobarvení kulérem dobré) a na větších akcích pak piva i rozličná jiná, což byl právě případ Vykulení, kdy se na 3 výčepech vystřídala postupně celá řada piv. Já jsem zaznamenal výskyt Kácova, Konráda, Dobřan, ostravského Qáska, Rampušáka, velkomeziříčského Harracha (desítka, která mne letos na jaře u zdroje přímo nadchla, byla pro svou neuvěřitelnou pěnivost nečepovatelná a musela být odražena) či Kocoura. Oproti mým dřívějším příjemným zkušenostem s Qáskem či Rampušákem byla obě piva tentoktrát lehkým zklamáním, i když nějak špatná nebyla. Jen průměrná a nevýrazná, což platilo i pro zmíněnou vodovou uherskobrodskou desítku, která má ve své kategorii blíže ke Gambrinusu než k vrcholu českých desítek - Kácovu či Koutu.

Jediným znatelným mínusem letošního Vykulení (aspoň tedy pro mne) byla jak už se často opakuji a jak je v Čechách bohužel zvykem, všudypřítomnost plastových kelímků a absence čepování do pivního skla aspoň na zálohu. Asi jsem v tomto opravdu staromódní a moc náročný, když většině návštěvníků i pivovarských kelímky vlastně nevadí. Nevybaven vlastním půllitrem jsem tedy vzal u prvního piva zavděk i kelímkem abych posléze konečně našel na radu známého (Jarine díky) i místo výskytu třetinkových "půllitříků" a vybavil se tak jedním zapůjčeným exemplářem na zbytek dne.

Nelze samozřejmě opomenout i divadelně pojaté prohlídky pivováru, ohlášené dopředu tak jako i jiné praktické informace místním pivovarským rozhlasem (situovaným ve staré telefonní budce), které proběhly hned třikrát během odpoledne za hojného počtu diváctva a byly jedním z hlavních bodů programu celé akce. Divadelně ochotnický spolek složený z obou majitelů pivováru, pivního publicisty Pavla Jákla, či přátel z okruhu pivováru předvedl bez nějakého velkého nazkoušení vcelku vydařené a i vtipné výjevy ze života starého pivováru, například ukázka vidrování (ručního obracení sladu) na sladovně pod taktovkou spolumajitele pivováru p. Vodochodského, jehož pábení narušil posel z pivovarské budoucnosti alias manažer pivovarské výroby v podání druhého majitele pivováru Milana Starce, který se jal přesvědčovat staré pivovarníky o výhodách moderní výroby piva pomocí těch nejpokrokovějších postupů. Ve finále nabídl přítomným i svůj produkt v podobě neznámého, plechovkového cosi původem prý z Plzně, aby byl za tento podivný dar hospodsko pivovarské partě odměněn nakopnutím do patřičných míst a smočením ve sklepním bazénku.

Je vždycky příjemné vidět, že stále existují majitelé pivovaru, kteří si neváhají sami ze sebe udělat legraci, zapojit se do dění na akci a nekomunikovat s návštěvníky a zákazníky jen přes své tiskové mluvčí zpoza nějakých V.I.P. salónků, což se ve velkých pivovarech dnes stává normou.

Po konci prohlídky pivováru pro mne pomalu končila už i slavnost samotná, neb jsem měl toho dne ještě jiné závazky, ale určitě se zase do Kostelce přes černé lesy vydám a bude to určitě dříve než za rok na další ročník Vykulení.

http://www.pivovarkostelec.cz/