Pivní Obzor

Peklo s Primátorem

DOMÁCÍTřetí zářijová neděle nadělovala prosluněné počasí babího léta jako stvořené pro rodinný výlet. Slovy klasika "To je dost, žes nás taky vyvez!" jsem se podvědomě řídil a záměrně spojil cíl výletu s trochou pivního povyražení.

Měli jsme namířeno do Pekelského údolí ležícího v zalesněné krajině mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují. Před pár lety zprovozněná cyklostezka ještě zářící novotou láká do těchto míst nejednoho návštěvníka, ať už se rozhodne pro pěší, cyklistický nebo inlajnový výšlap. Nenávratně pryč jsou staré časy spojené s broděním řeky a romantickou téměř opuštěností a samotou hvozdů v porovnání s dnešním stavem, ale taková už je dnešní překotná doba. Zanechme však nostalgie a projděme se společně po asfaltovém chodníku. Začínáme u ČOV v Bražci (část Náchoda) a zhruba po půlhodinové procházce podél Metuje přicházíme na místo zvané Ostrovy s příjemnou osvěžovnou ve westernovém stylu postavenou kdysi místními trampy, osadníky a chataři, kde vládne skvěle ošetřený Primátor ve čtyřech točených a jedné nealko lahvové podobě.

Byl jsem zvědavý na novinku - světlou 11-ku, kterou nový vlastník náchodského pivovaru více přichmelil a výsledek byl podle mého názoru velmi zdařilý. Plná chuť blížíce se spíše klasické dvanáctce je zde hodně oblíbená. Avšak po chvilce oddechu pokračujeme v našem výletu Peklem, na Ostrovy se však ještě vrátíme na zpáteční cestě. Dvojice nových dřevěných mostků poměrně slušně zapadajících do krajiny nám zkracuje cestu a zhruba po dvou a půl kilometrech přesyceni kyslíkem jsme v cíli dnešního výletu.

Stará turistická chata Peklo v Jurkovičově folkloristickém stylu je známým turistickým bodem. Ve stánku naproti opět Primátor, avšak doplněný globalizačním pivem poněkud odrazuje moje chuťové buňky (radši si počkám na dalšího Primátora na zpáteční cestě). Pro děti jsou zde připraveny houpačky a zdejší atrakce kamenný vodník vykukující z blízkého rybníčka, takže o jejich zábavu je postaráno. Ale už je načase vyrazit zpět. Na Ostrovech už je cvrkot v plném proudu, dáváme si znovu jedenáctku a výbornou klobásku (mimo jiné je zde v nabídce i skvostný nakládaný jadel a hermelín). Jedinou vadou na kráse je v porovnání s loňskem nahrazení tradiční sudové limonády postmixem, ale hodnotíme především pivo. Pípy se zde téměř nezastaví, žízeň je při pěkném počasí obrovská. Jak jsem se dozvěděl od majitelů této stánkohospody, pivo je zde skladováno v chladném sklepě, takže není při točení uměle přechlazováno a netrpí žádným teplotním šokem. Lidé jsou zvyklí dostávat pivo s čepicí, čepuje se ve třech krocích a pivo je doslova vymazlené. Neodolal jsem a vzal jsem si tradičně s sebou petku řezaného na doma (bylo vynikající).

Večer se osvěžovna stává klasickou hospodou, osazenstvo tvoří svérázní chataři a rybáři, kteří se tady dokážou bavit po svém (pořádají například pravidelné mistrovství ve cvrnkání kuliček, různá opekání selat, ryb, hus či kachen jsou hodně běžnou věcí). Pěkné odpoledne uběhlo jako voda v Metuji. Návštěva jednou do roka je rozhodně málo, rodinku budu muset vyvézt častěji. Jestliže plánujete podobně jako já pěkný nenáročný výlet s rodinou, při kterém se dobře osvěžíte, berte tento článek jako tip. Třeba na jaře na shledanou!

Text a foto: Jan Pechánek