Pivní Obzor

Krušnohorský expres

ZAHRANIČNÍKrušné hory táhnoucí se po větší části hranice se Saskem mají stále přetrvávající špatnou pověst z minulosti a jsou tak narozdíl od protěžovanějších koutů naší vlasti neprávem turisty opomíjené, i když mají rozhodně co nabídnout.

Krom mnoha zajímavostí přírodních a technických (zejména nepřeberné možství pozůstatků hornictví a hutnictví) nabízí Krušnohoří i mnohé zajímavosti pivní, i když to platí jen o saské straně, protože na straně české, jsou Krušné hory i s podhůřím věrny svému názvu a z hlediska nějaké pivní rozmanitosti jsou opravdu krušné.

Zatímco na české straně tohoto rozsáhlého území se dnes narozdíl od minulosti, kdy zde operovala celá řada pivovarů (kde je dnes konec i svého času velkým pivovarům, jako byl Most, Chomutov, Teplice, Bílina, Jirkov, Prunéřov a mnohé další....), nachází pouhopouhý jeden pivovar (pokud se tedy ústecké Krásné Březno dá ještě geograficky zařadit do podkrušnohoří), tak na straně saské, je pivní pestrost o několik řádů vyšší. Pivovarů je zde celá řada od těch největších přes několik malých až po ty nejmenší - restaurační. Soudruzi z bývalé NDR jsou tak dnes co se pivní kultury a rozmanitosti týče na této straně Rudohoří mnohem dál a to i přesto, že po sjednocení Německa i zde celá řada pivovarů zkrachovala.

Začal jsem svojí pouť po východní části tohoto pohoří ve městě chemiků - Litvínově, projel přes překvapivě na severočeské poměry dobře udržovaný, hornický Horní Jiřetín (jehož existence je i ve 21.století ohrožena nenažraností uhelné lobby), kde je na výběr hned z několika na první pohled vcelku solidních hospod (vývěsní štíty piv Krušovice, Budvar a 2 x Louny) a po vystoupání na hřebeny dojel do hraničního městečka Hora svaté Kateřiny. Sem do stále postsocialisticky ošuntělého a šedivého městečka plného proluk po zbouraných domech ještě miliony dotací z EU očividně nedorazili, ale na náměstíčku se nacházející hospoda Horský domov se zachovalým, původním pěkným interiérem byla pro mne na tomto místě příjemným překvapením. Průměrný 11% Zlatopramen na čepu neurazil ani nenadchl a po sjezdu do Dolní ulice následovalo příjemné překvapení číslo dvě v podobě opravdu originální hospody Krušnohorský Expres (otevřené po-út od 17.00 do 22.00 a od st do ne 11.00-22.00), která letos právem získala titul Hospoda roku 2009 od severočeského Deníku. Jako hostinec v tomto případě slouží upravený, starý rychlíkový vagon českých drah, na čepu je sortiment piva Bernard a lahvového "klášterního" piva Želiv. Ač jsem dal jen 1 pivo uspokojující chuti, jsem přesvědčen o tom, že jsem zde nebyl rozhodně naposled a na bližší popis tak určitě ještě někdy dojde.

Příhraniční město Olbernhau se nepyšní jen velmi pěkně opravený souborem budov areálu starého hamru, ale i malým pivovarem s ročním výstavem cca 10000 hl.piva, nacházejícím se na západním okraji města na Blumenauer strasse 25. Naproti pivovaru je i nápojový pivovarský obchod s celým sortimentem piva, jež sestává z Pilsu, Exportu, silnějšího světlého Starkbieru (6,1% alc.) či Bocku. Za vyzdvihnutí stojí rozhodně výborný Pils, který jsem si zařadil k nejlepším dosud ochutnaným pivům tohoto typu, či velmi dobrý tmavý Bock (6% alc.). U pivovaru se žádná pivovarská restaurace nenachází, ale ve městě se na místní pivo v několika restauracích natrefit dá, i když na první pohled dle vývěsních štítů převažují piva přespolní.

V několik kilometrů vzdáleném městečku Grossrückerswalde jsem se zastavil v restauračním pivovaru Weisser Hirsch (bílý jelen) fungujícím od roku 2001 a nacházejícím se na hlavní ulici Marienberger 72.

V prázdné, rustikálně laděné hospodě, kde nechyběl vzhledem k názvu vycpaný jelen, jsem vyrušil v brzkém odpoledni nudícího se mladého výčepního od hraní jakési počítačové hry a objednal místní Pils, který nebyl nějak špatný, ale byl jen průměrné, nevýrazné chuti a na nefiltrované pivo až nezdravě světlé barvy.

Sjel jsem do malého městečka Wolkenstein s pěkným hradem, kde jsem potkal u nádraží toho dne už druhou hospodu ve starém železničním vagonu s pivem Radeberger na čepu.

Piva tohoto velkopivovaru jsou v Sasku široce dostupná a tak jsem odolal a šetřil síly na náročnější výjezd do města Ehrenfriedersdorf, kde se nachází další malý sympatický pivovar se zajímavým sortimentem. Pivovar Specht (datel) v ulici Thomas-Mann 17 produkuje ročně cca 8000 hl piva typů Pils, Landbier, Export, Spezial, Swarz či Bock . Já ochutnal velmi dobrý, středně hořký a typicky sušší Schwarzbier (6,1% alc.), bavorskem inspirovaný chutný a nefiltrovaný Landbier (4,1% alc.) či sladový, granátově zabarvený a velmi pitelný, jemný Bock (6,1% alc.). Restaurace se přímo u pivovaru nenachází, ale piva jsou ve městě dobře dostupná jak v restauracích tak i lahvová v obchodech, jako např. v marketu Edeka na náměstí.

Pivní mise toho dne ještě poté pokračovala dál, ale o tom zase příště.

Za zmínku stojí i velký počet zajímavých a na první pohled pěkných výletních, rodinných hospůdek v celém kraji, ať už za městy u hlavních silnic, na vrcholcích kopců či ukrytých v lesích. Podobné pěkné hospůdky v hojné míře zastoupené ještě před 2.světovou válkou i na české straně hor, doplatily v poválečných letech právě na odsun původních německých majitelů, poúnorový nezájem státních podniků, či rovnou na cílenou likvidaci příhraničních obcí. Dnes tak zůstaly po mnoha zaniklých, kdysi pěkných výletních hospodách v českých Krušných horách často jen staré reklamní pohlednice.

http://www.olbernhauer-bier.de/

http://www.privatbrauerei-specht.de/

http://www.brauereigasthof-weisser-hirsch.de/