Pivní Obzor

Mnichovský Oktoberfest

ZAHRANIČNÍTak jako každý rok touto dobou přišel čas na mnichovský festival Oktoberfest, zasvěcený chlastání a krkání, jak tuto akci neváhal trochu bulvárně a neférově označit v titulku svého článku jinak solidní časopis Týden.

Tiskové agentury a média zárověň jako každý rok vydaly zprávy o rekordech spojených s touto akcí, ať už je to počet návštěvníků, vypitého piva či množství snědeného jídla.

Nejen škarohlídi mohou namítnout, že je to akce, kde je hlava na hlavě, opravdu se chlastá 1 liga, točí se pivo pod míru za nekřesťanské peníze a budou mít ve všech argumentech v zásadě pravdu. Oktoberfest je ale hlavně o velkolepé atmosféře, která v pokročilejších hodinách strhne i toho největšího puristu a o tom a ničem jiném celý Oktoberfest jakožto snad největší světová společensko-pivní zábava je.

Už cestou vlakem nastupovaly v městečkách vzdálených ještě nějakých 200 km od Mnichova dámy v dirndlech a pánové v lédrhóznách, aby nás tak utvrdily v tom, že naše cesta vede správným směrem a děje se opravdu něco velkého. Hlavní mnichovské nádraží pak už připomínalo válečné tažení a pro nekonečný proud tisícovek lidí byl směr a cíl cesty jasný.

Nedaleká Terezinina louka.

Rozlehlá pláň zaplněná obřími stany, či spíše velkými pavilony jednotlivých pivovarů, obřím lunaparkem plným klasických i nejnovějších futuristických atrakcí, či bezpočtem stánků a dočasných, fortelně vyhlížejících restaurací s nabídnou ryb, kuřat, klobás a dalšího opravdu nepřeberného až opulentního množství různých pochutin, samozřejmě za vyšší festivalové ceny, ale s tím už se tak nějak dopředu počítá.

Na akci se čepuje pivo jen z pětice velkých místních mnichovských pivovarů: Paulaner - Hacker Pschorr, Löwenbrau, Höfrau, Spaten a Augustiner a pivo se točí pouze a jen v obřích stanech a jejich předzahrádkách, vyjma snad jediného výčepu pšeničného piva Paulaner u hlavního vstupu (za 5 euro půllitr do sklenic na zálohu 3 euro).

S tím souvisí jedno důležité úskalí celé akce a to to, že ten kdo přijde jen tak na blint bez rezervace místa k sezení například odpoledne o víkendu, tak má jednoduše smůlu a užije si Oktoberfest prakticky bez piva, protože po nějaké 14 hodině už není prakticky šance najít volné místo k sezení a mimo stoly obsluha pivo nepodává stejně jako je zakázáno chodit s tupláky ven ze stanů. Na vše dohlíží korektní, ale neoblomná ochranka u vstupů, která z bezpečnostních a pochopitelných důvodů (média zmínila i zprávu o zadržení jakýchsi záškodníků spojených snad se samotnou Al Kájdou) prohlédne batohy a tašky každého při vstupů do stanů a pozornosti neujde i třeba balená voda, která skončí nemilosrdně v koši. Návštěvník znalý i velkých českých hudebních festivalů je ale na toto zvyklý a něco takového už dnes nepřekvapí. Nepřekvapí samozřejmě ani perfektní organizace a i fortelné zpracování a výzdoba všech stanů či stánků s jejichž výrobou a stavbou si musejí řemeslníci doslova vyhrát. Právě i v nádherné výzdobě stanů - hal, které připomínají spíše obří restaurace s obsluhou, je celá akce jedinečná a nemá konkurenci.

Pro mne i kolegu byl Oktoberfest premiérou a tak došlo díky naší nevědomosti právě bohužel jen na jeden tuplák piva, který se dal ještě před polednem u volných stolů objednat. Nádherně vyzdobený stan (stejně jako všechny ostatní stany) pivovaru Höfbrau poskytl první azyl a první a zároveň poslední pivo. Výrazně sladový a překvapivě na svoji stupňovitost (ekvivalent naší cca třináctky) řidší Höfbrau Oktoberfest vyloženě nenadchnul, ale lehce se pít dal a úplně nezklamal. Standardní bavorská velkoprodukce (stejně jako z ostatních mnichovských velkých pivovarů) ostatně ani nepatří krom několika vyjímek k tomu nejlepšímu, reprezentativnímu vzorku bavorského piva. Pitelnější Hacker Pschorr Oktoberfest (ochutnaný paradoxně v pražském Pivním klubu za mnichovskou cenu) nebo lahvový Augustiner Oktoberfestbier zakoupený na nádraží, ale trochu chuťově vylepšili mnichovské pivní skóre.

Poté už následovala postupná prohlídka většiny nádherně vyzdobených stanů a dřevěných hal (s kapacitou cca 6000-10000 míst k sezení), ve kterých už v brzkém odpoledni byla atmosféra, která by se dala krájet. Jak to muselo vypadat večer, kdy ztratil zábrany díky silnému pivu snad každý, už si jen domýšlet.

Už od prvních tónů každé známější lidovky či pop songu hraného kapelou na vyvýšeném pódiu začínala vždy doslova euforie a válečná vřava, mnozí návštěvníci mnoha národností, vyznání a barvy pleti opusili lavice a zaujmuli místa k tanci na stolech, mezi tím vším se proplétali prodavači preclíků, klobouků, triček, ředkviček či kmitaly dámy s pivem a obsluha balancující táci s jídlem nad hlavou.

Ne kvůli pivnímu objevování a degustacím, ale kvůli husí kůži a příjemnému mrazení, které vyvolala vypuknuvší všeobecná euforie například v tradičním stanu Hippodrome při bavorské verzi písně Škoda lásky a jiných a jiných flácích, stojí na Oktoberfest vyrazit, protože tady se snadno zapomene na všechny hospodářské krize i problémy a přes všudypřítomné předražené (i na bavorské poměry, 8,50-8,70 euro za litrový máz) podmíráky, jsme se s kolegou sledujíce nabitý stan a les rukou s pivy nad hlavou, oba ujistili v tom, že tady jsme nebyli naposled.

I když jsem normálně příznivcem spíš komornějších akcí, tak jednou za rok či za několik let stojí rozhodně za to rozbít prasátko a Oktoberfest zažít osobně.

Na pivo nakonec také došlo, i když už mimo areál, neb hned přes silnice se nachází restaurační pivovar Hacker Pschorr s tuplákem piva toho dne o euro levnějším než v areálu Oktoberfestu, další příjemná pivní zahrada, o dva bloky dál pivovar Augustiner s velmi pěknou pivovarskou restaurací, či za mostem přes nádraží se nacházející velká pivní zahrada Augustiner Keller, kde byly ceny taktéž příznivější, i když mne tam tentokrát trochu zklamala absence mnou oblíbeného a chutného Lageru Augustiner a přítomnost jen vodovějšího Edelstoffu (taková tamní světlá desítka) byť čepovaného z dřevěného sudu a nabídka pšeničného piva rozlévaného jen z lahví, což je pravda ale zvykem prakticky všude a je to možná koneckonců i lepší, než pít pivo ze 3 dny roztočeného sudu..

Oktoberfest, jakožto obří lidovou veselici a zábavu, která si nehraje na nic jiného, si tak určitě rád ještě někdy zopakuji, ale raději jen s rezervací místa k sezení, či příchodem hned z rána (pivo se točí ve stanech od 10, respektive 9 hodin!) nebo ve všední den, aby také došlo na důležitou věc a to točené pivo ve více exemplářích.

http://www.oktoberfest.de