Pivní Obzor

Odpoledne ve fabrice

To co zahraniční turisty láká k návštěvě v zemích českých, nejsou jen vřídla či známé hrady a zámky, ale i tovární haly na úpatí křivoklátských lesů, které jsou místem vzniku krušovického piva.

V rámci potulky pěkným křivoklátským hvozdem jsem se na chvíli zastavil v rámci dne otevřených dveří v krušovickém pivovaru, snažíc se investigativně přímo na místě zjistit, co že to vábí do tohoto velkopivozávodu tak početné zájezdy bratrů slovanů. Jaký je pravý důvod masové obliby tohoto piva v oněch zemích je malou záhadou, pokud to nejsou jen a jen přímé finanční bonusy hospodským nebo neutuchající reklamní masáž. Že by to byla skutečně jen chuť daného piva?

Právě nemalé finanční všimné do kapes hospodských převzaté jako know how od tehdejší mateřské pivovarské společnosti Binding, bylo v devadesátých letech hlavním důvodem rapidního nárůstu produkce a vzniku velkopivovaru v Krušovicích, namísto původního, tradičního regionálního pivovaru střední velikosti. Pivovar v Krušovicích jsem ještě v jeho původní staré podobě už bohužel nestihl navštívit a tak jsem tentokrát již podruhé nahlédl do moderních provozů této pivní fabriky.

Na exkurzích v pivovarech se dá občas dozvědět mnoho zajímavého, pokud návštěvníky provádí člověk piva znalý či přímo sládek, což bohužel nebyl tento případ. Dozvěděli jsme se tedy od provádějícího mladíčka odněkud ze stáčírny zásadní informaci, že na varně se pivo vaří a v CK tancích pivo zraje. Víc než jen pár obecných pivních frází nám už nebyl schopen poskytnout. Vaří se prý na stupňovitost, neb zařízení zvané HGB prý pivovar nevlastní o čemž mám osobně pochyby, ač nechci být tím nevěřícím Tomášem. Po zkušenostech z pivovaru Starobrno, kde přímo pan sládek tvrdil totéž aby ho o pár dnů později tamní bývalý ředitel (dnes úřadující právě v Krušovicích) trumfnul v jiném rozhovoru tvrzením pravého opaku, beru vyjádření zaměstnanců a představitelů tohoto pivního koncernu už s jistou rezervou.

Budiž tedy vaření na stupňovitost z vody z vlastních artézských studní, zahraničního i žateckého chmele a moravského sladu. Překvapí přítomnost pšeničného sladu v desítce Mušketýr a Jubilejním pivu, ale to jsem zjistil až z etikety lahvového, které jsem čistě ze studijních důvodů zakoupil, protože takovéto konkrétnější informace už nejspíše podléhají tajemství a na prohlídce pivovaru nám nebyly zděleny, stejně jako informace o tom, co vše se kromě vlastního piva značky Krušovice v Krušovicích vlastně vyrábí. Vysoké hradby pivních přepravek ale hovořily jasnou řečí. Březňák, Louny (pokud není v Krušovicích zatím jen mezisklad) a exportní, německá diskontní značka Sternburg původem z dnes již neexistujícího lipského pivovaru stejného jména. Onehdá v Berlíně jsem při napití z lahve tohoto piva východoněmecké pivovarníky proklel a dnes se jim tudíž omlouvám, neboť jsem netušil, že tato pivní bída nepochází z Lipska, ale ze středočeských Krušovic.

Obří a čistě průmyslově působící nerezová, tlaková šestinádobová varna (s objemem jedné várky 600 hektolitrů) kde je malým zlidštěním jen vystavený model starého pivovaru z dílny místního pivního nadšence pana Fencla, byla prvním zastavením a druhým už závěrečným bodem prohlídky bylo zastavení v hale s CK tanky, které z poloviny slouží jako spilka na hlavní kvašení a z poloviny jako tanky ležácké na dokvašování. Na stáčírnu už naše kroky nevedli oficiálně z bezpečnostních důvodů a v praxi nejspíše proto, aby nebylo spatřeno vše, co se opravdu v této pivní továrně vyrábí a stáčí.

Běžné komerční exkurze pro turisty jsou pravděpodobně ještě doplněny ochutnávkou piva v dosti studeně a sterilně působícím návštěvnickém centru, které se nachází v budově původní pivovarské sladovny, jejíž komín-baba se stará o to, že celý areál vypadá aspoň od staré brány jako pivovar.

Sousední zbytek bývalého hospodářského dvora přilehajícího k pivovaru už pivovarníky nezajímá a tak chátrá a v případě starého špýcharu stojícího u vjezdu do pivovaru i rozpadá.

Pro objektivnost jsem kromě točeného piva vypitého v areálu slavností čistě na žízeň zdegustoval i lahvovou produkci a musím konstatovat, že desítka Mušketýr svojí sterilní a nijakou prázdnou chutí patří k předním českým zástupcům piva typu Eurobír, i když se dá díky absenci nějakých nežádoucích pivních pachutí z jistého pohledu nazvat i kvalitní. Hořčí Jubilejní ležák jsem měl svého času docela rád, ale tentokrát mne moc nezaujal, i když se i o něm dá prohlásit, že jistou, byť sterilní kvalitu má. Tento chmelenější ležák obsahující i pšeničný slad se obejde bez použití cukru a rozhodně neurazí, bez větší plnosti a s lehce drsnou hořkostí se chuťově blíží k některým průměrným saským pilsenerům. Dle mého názoru nejlepší současné krušovické pivo je černá desítka, jejíž vaření má v Krušovicích dlouhou tradici (i za socialismu fungovala jako jedno z mála tehdejších tmavých piv), která je ve své kategorii stejně stupňových piv rozhodně nadprůměrná a sušší hořkostí připomíná dobrý německý Schwarzbier. Ze složení piva zmizelo barvivo i před nedávnem používaná sladidla a na výrazně lepší chuti je to hned znát a musím uznat, že tento krušovický produkt je na české poměry dané kategorie velmi dobrý a v přímé konfrontaci z podobným produktem své kategorie - černým Kozlem s příchutí sacharinu, jasně vede. Krušovické černé je ostatně ještě jako pozůstatek spojení se saským pivovarem Radeberger na přítoči i v mnoha německých hospodách a vcelku se mu tam i daří, takže to i v tamních poměrech není rozhodně propadák.

Slavnosti pivovaru byly zasvědceny toho dne klasickým pivním soutěžím, či jak už je poslední dobou zvykem i jinde v pivovarech - rockovým a popovým kapelám, které vcelku spolehlivě přitáhly davy návštěvníků.

Čepování piva probíhalo jak jinak než jako i prakticky všude jinde do plastových kelímků, ale s tím už se člověk žijící v pivně nekulturní východní Evropě holt musí chtě nechtě smířit. V německých či rakouských dceřiných pivovarech stejného koncernu by něco podobného na pivních slavnostech nebylo pivaři akceptováno, ale v českých, slovenských a dalších východoevropských končinách nemá běžný pivař v tomto ohledu příliš velké nároky, takže není pro pivovarské ani důvod se v tomto příliš snažit. Posezení v zákoutí plechových hal nebylo tím, co by mne přesvědčilo o dalším setrvání na akci a tak jsem po dvou kelímkových pivech zbaběle prchl, abych ještě minul pěkně udělanou pivovarskou prodejnu u hlavní karlovarské silnice, kde je k zakoupení mimo koncernového pivního sortimentu i nefiltrovaný Mušketýr v 2 litrovém džbánu s patentním uzávěrem.

Fotogalerie:

#1 - hospůdka Na brance v Krušovicích	#2 - a restaurace U lípy opodál	#3 - místní škola
#4 - a muzeum pana Fencla	#5 - den otevřených dveří	#6 - starý pivovarský dvůr
#7 - krušovický Březňák	#8 - a echtovní "saské" pivo Sternburg	#9 - posezení u stáčírny
#10 - loučka před varnou	#11 - kde jsou pivaři?	#12 - pomalu se scházejí
#13 - místo na rozšíření varny	#14 - model starého pivovaru	#15 - na varně
#16 - pod CK tanky	#17 - akce se rozjíždí	#18 - před "sklepem"
#19 - pivní romantika	#20 - na pivovarském dvoře	#21 - slavobrána
#22 - chátrající pivovarská sýpka	#23 - hasiči před pivovarem	#24 - mají akci pod kontrolou
#25 - pivovár z povzdálí	#26 - pivovarská prodejna	#27 - nefiltrované pivo
#28 - a pivovarský bufet	#29 - testováno na lidech