Pivní Obzor

Permon v Sokolově

DOMÁCÍV Sokolově, městě horníků a chemiků, jsem se nezastavil na festivalu politické písně, ale důvod se našel jiný a u mne asi předvídatelný.

Lomnický restaurační pivovar Permon nakonec přeci jen částečný přesun do Sokolova nedávno uskutečnil, i když to nakonec není v avizovaném klášteře, ale hned naproti v restauraci U kláštera. Projekt pivovaru přímo v klášterním sklepení byl nejspíš nadobro uložen k ledu z důvodu neposkytnutí dotace na nákladnou (a prý nepříliš citlivou) přestavbu a i odchodem s pivovarem spřízněné (a na stavbě pivovaru zainteresované) ODS z vedení místní radnice a nástupem ČSSD, která má jiné priority než stavět pivovar.

Po dlouhých desetiletích tak nový pivovárek navazuje alespoň v malém na historickou tradici vaření piva ve městě, která skončila zánikem hraběcího pivovaru v roce 1928, jež ve své době patřil k těm středně velkým (v posledních letech činnosti spíše k menším) a který vystavil rekordních 27000 hektolitrů piva v roce 1912. Tento rekord již nebyl překonán a v posledních letech činnosti bylo roční množství uvařeného piva zhruba třetinové. Dnes bychom bývalý pivovar hledali ve městě už marně, protože na místě zbouraného pivovaru vyrostl na přelomu 70. a 80. let panelový nákupní kolos s názvem Ural. S pivovarem vzala za své i stará formanská-pivovarská hospoda Zlatá kotva, která byla právem označována jako nejhezčí ve městě. Dnes již jen staré pohlednice prozrazují o jak příjemný podnik šlo. Právě bohatou fotodokumentaci a i podrobně zpracovanou historii vaření piva ve městě, přinesla nedávno vydaná kniha Jiřího Johna - Zaniklé pivovary na Sokolovsku.

Už jen staré pivovarské sklepy pod parkem, přežili komunistické plošné a barbarské asanace, kterým podlehla značná část historického centra města, aby se poté uvolnil prostor pro bezduchou panelovou zástavbu. Právě v jedné panelové škatulce, která byla "citlivě" postavená přímo naproti klášteru, se nachází zmíněná restaurace U Kláštera v jejíž zadní části našel nový domov přestěhovaný a rozšířený pivovar Permon. V Lomnici stávající technologie zůstává, ale bude se prý využívat jen ke zkušebním várkám a do Lomnice se bude vozit pivo i k ručnímu stáčení do lahví.

V době mé návštěvy nebylo zvenčí (krom velkého okna do varny) na první pohled patrné, že se v budově nachází pivovar a nebýt předem informován, tak do typizované sídlištní restaurace s krušovickým vývěsním štítem by mne těžko něco zlákalo. Restaurace samotná na první pohled připomíná neútulnou závodní jídelnu bez typické hospodské atmosféry, ale na pivo se sem již nově vyplatí zastavit, protože ochutnaný Permon neměl chybu.

Jak mne naposledy předtím v Lomnici chuťově zase až tolik nepřesvědčil (špatný ale rozhodně nebyl), tak tentokrát byla točená světlá, nefiltrovaná dvanáctka, i polotmavá dvanáctka výborná, i přes evidentně nízkou výtoč v prakticky prázdné hospodě. Čerstvě chutnající, středně chmelené, voňavé pivo a rozhodně nadprůměr z českých piv, která jsem letos ochutnal. Pokud už pochází z místní varny a nebylo navařeno jinde, tak chválím a doufám, že se nastavenou laťku podaří udržet bez velkých chuťových výkyvů.

Z vedle sedícího sympatického chlapíka se kterým jsem zapředl hovor a od kterého jsem se ledacos nového o jeho městě dozvěděl, se vyklubal majitel restaurace a aniž bych sám o něco žádal mne obdaroval plnou třetinkovou patentní lahví z limitované edice plněné k otevření pivovaru. Abych trochu kompenzoval jeho dobrosrdečnost a zvýšil svoji útratu, tak jsem nakonec zakoupil vyjímečně i litrovou PET lahev.

Bylo nedělní, pozdní odpoledne, návštěvu jsem předem neplánoval a dle očekávání ani neměl štěstí na přítomnost majitele pivovárku pana Sáse, tudíž jsem ze zařízení pivovaru zhlédl přes okno jen mědí obloženou varnu s kapacitou várky 650 litrů, která už nyní snad stačí pokrýt poptávku, aby se nemuselo dovařovat pivo (zlí jazykové tvrdí, že prý i na soutěže) na Zvíkově a jinde.

Zařízení místního i lomnického pivovárku je ale možno shlédnout na velkých fotkách, které jsou součástí výzdoby restaurace, stejně jako vystavené patentní lahve s názvem piva Zdař bůh, patrně z nějaké jednorázové edice. Zaujal mne i plakát na novinku v podobě pivních likérů opět se stylovým hornickým názvem Černé, Zlaté, Bílé či Hnědé uhlí. Škoda, že patentní lahve s pěknou a povedenou etiketou nejsou běžně k mání, respektive jsou, ale jen na V.I.P. místech jako je sokolovský golfový klub. Běžný smrtelník se tak musí spokojit bohužel jen s petkou.

Restaurační pivovar s vystavenou varní technologií přímo v lokále a situovaný ve sklepení kláštera jak bylo původně plánováno, by byl asi o poznání stylovější a oku lahodící než tato postsocialistická restaurace, ale já nakonec odjížděl díky výbornému pivu, milé obsluhující servírce a v neposlední řadě i přátelskému majiteli, ze Sokolova vcelku spokojen.

Zůstává tak jen otázkou, jestli si do tohoto navenek nepříliš přitažlivého podniku najdou cestu krom místních a zjevně nepočetných štamgastů i nějací přespolní pivaři. Klasické turisty vyjma pivních nadšenců lze asi přímo vyloučit, neboť ty odradí už rovnou panelovým běsněním, chemickými závody či velkolomy poznamenané město s přetrvávající velmi špatnou pověstí, zvoucí se Sokolov.

　

http://obchod.pivopermon.cz/

http://www.restauraceuklastera.cz/