Pivní Obzor

Den obecních sládků

ZAHRANIČNÍO několika hornofalckých městečkách, kde se dodnes udržuje v činnnosti společná varna a střídané vaření domácího Zoigl piva několika várečníky, už minimálně na těchto stránkách několikrát byla řeč.

Teorie se ale čas od času musí doplnit praxí aby byl obrázek o této tradici kompletní a jelikož během roku lze v jednotlivých městečkách dle předem daného rozpisu natrefit o víkendech vždy jen na jeden otevřený Zoigl výčep, tak Kommunbrauertag, čili den společných - obecních sládků, kdy jsou jednou ročně otevřeny všechny výčepy i varna, byl tím nejvhodnějším termínem k návštěvě.

Spojená městečka Windischeschenbach - Neuhaus (podobně jako třeba české Sedlec - Prčice), jsou díky železniční trati z pětice městeček se Zoigl tradicí asi nejdostupnější a právě Neuhaus v kopci nad řekou byl pro tento den centrem dění. Očekávání každého účastníka naší výpravy byla asi dopředu různá, protože vyjma mne bylo setkání s touto pivní tradicí pro ostatní zúčastněné premiérou, ale myslím, že s postupujícím odpolednem i počtem vypitých piv atmosféra pozitivně houstla, dobrá nálada byla patrná snad u všech a v závěru došlo i k neoficiálnímu založení česko-bavorského pěveckého kroužku v jedné restauraci a společného zabékání si několika lidových songů za doprovodu místních hudebníků. Počasí označené známkou 1- bylo taktéž na objednávku, protože konat se akce o týden později kdy ostře udeřil podzim, přesněji řečeno zima, nebylo by to už úplně ono.

Marketingové oddělení Prazdroje razící heslo Pijte s rozumem, by nikoho z nás tento den asi nepochválilo, i když já bych si za pouhé jedno pivo značky Gambrinus 12% předchozího dne v Chebu, od zmíněné firmy pochvalu určitě zasloužil. Ve městě, které ještě na začátku 20. století mohlo jako jediné v Čechách (kromě Prahy) konkurovat velkým počtem pivovarů německým pivovarským městům, je dnes pivně naprosto nezajímavé a tak je setkání s plzeňskou produkcí v restauracích takřka nevyhnutelné.

Druhý den už bylo ale o poznání pivně pestřeji a v samotném epicentru dění došlo postupně k jednomu pivu ve všech otevřených výčepech - dvorcích v domech rodin Kack´n, Teichler, Stoilmichls, moc pěkném výčepu Bahler, či krásně rekonstrouvané usedlosti Schafferhof, kde došlo i k průzkumnému sestupu do v pískovci vysekaného skalního pivního sklepa. Češi už i díky nášemu přičinění zanechali stopu i v místní restauraci Sausewind, či v restauraci místního hotýlku.

Zoigl bier, typově spodně kvašený, nefiltrovaný ležák (točený v místě za cenu kolem 1,60 euro), odpovívající alkoholově naší jedenáctce až dvanáctce, byl pokaždé opravdu jiný a jak jsem měl před lety na stejném místě štěstí na výborná piva, tak tentokrát to bylo půl na půl a někde se bohužel pivo nedalo označit jinak, než nepříliš zajímavý průměr. První Zoiglbier v domě rodiny Teichler nasadil ale svojí čerstvou chutí a krásným chmelovým aroma laťku vysoko, pamatuji také na velmi dobré pivo v hotelové restauraci, statku, a moc mi chutnalo pivo i v závěrečném, hučícím a po strop zaplněném výčepu Zum Posterer v sousedním Windischeschenbachu, kam jsem zamířil odděleně a o jehož pivu se kolega Petr nevyjádřil po zkušenosti předchozího dne moc pochvalně, takže potom bůh suď. Pivo je opravdu dle všeho chuťově pokaždé jiné (tak jako to bylo ostatně při řemeslné výrobě kdysi běžné všude) a do kvality piva se občas nejspíš promítne i tradiční, k různým kontaminacím piva náchylný proces vzniku piva, ať už se jedná o otevřený chladící štok, či převážení mladiny v cisterně o dům dál.

Správný tremp by neměl vynechat i první hospodu po cestě (jak naznal přítomný, ostřílený pivní tulák Pavel Jákl), takže došlo i na jedno úvodní zahřívací pivo v napohled nepříliš zajímavé restauraci u pivovaru Würth v nádražní ulici, kde nás obsloužila výčepní přivdaná z Čech.

Ve všech otevřených výčepech se samozřejmě nenabízelo jen pivo, ale za příznivé venkovské ceny i vesměs jednoduchá, často studená domácí kuchyně v podobě různých obložených talířů a klasických hospodských pochutin typu sulcu, klobás, sekané, salámů, sýrů a mnohého dalšího. Vše čerstvé, domácí a na surovinách neošizené. Já osobně, vědom si častého složení a původu podobných pochutin v českých hospodách (nejlevnější salámy, klobásy ze separátu a podobně...) tyto jídla příliš nevyhledávám, ale pro krmi bavorských hospod (snad kromě zelí, které máme kyselejší a lepší) začínám mít pomalu a jistě slabost. Na tamním venkově by se měli inspirovat majitelé českých (nejen)venkovských hospod, kde je to často jen a jen o párcích a klobásách z Lídlu, slaných tyčinkách, brambůrkách, arašidách či obligátním smažáku.

Velkým lákadlem pro nás pivovarama postižené, byla i otevřená komunální varna pro veřejnost, což se děje právě také pouze v rámci této akce jen 1x do roka. Navenek archaicky vypadající budova společné varny prošla v letošním roce rekonstrukcí, sestává z dvounádobové varní soupravy o objemu cca 34hl (scezovací nádoby, která nově v nerezu nahradila dle fotek starou železnou a mědí obložený varný kotel na přímý otop dřevem), nového chladícího nerezového štoku, odkud se schlazená mladina spustí samospádem do přistavené malé cisterny a tu si poté daný várečník odveze do svého domu, kde proběhne na už domácí spilce hlavní kvašení, dozrávání ve sklepě a i samotný výčep a prodej v soudcích či patentních lahvích - džbáncích. Nahlédnout se dalo i do velmi pěkné šalandy v zadní části nevelké budovy.

Jak se naše sestava postupně sešla tak se i nakonec rozešla a my tři v Chebu přespávající, jsme se zastavili v pauze při čekání na vlak ještě v pěkném Zoigl výčepu na náměstí ve městě Marktredwitz, které má sice pivovar, ale do onoho výčepu se vozí Zoiglbier v daných termínech právě z Windischeschenbachu. Z této závěrečné zastávky už vidím ale jen výjevy a zvlášť odolní kolegové, kteří neměli ještě kupodivu dost, završili ještě den v jakési chebské restauraci, ale k tomu já již po náročném dni síly nenašel.

Byl to co do atmosféry krásný den, ale tuze náročný, že já osobně, nemajíc ještě naspořeno na umělé ledviny a játra, se budu zase nějaký čas řídit oním plzeňským heslem a pít s rozumem.

Pokud bůh a finanční situace dá, tak za rok na podzim určitě zase naviděnou v Neuhausu nebo i jinde, neboť podobné akce probíhají i v dalších městečkách se Zoigl tradicí.

http://www.zoiglbier.de