Pivní Obzor

Zámecký pivovar Hartenberg

DOMÁCÍSeverozápadní kout Čech, stejně jako jiné pohraniční oblasti připomíná i dnes vše možné, jenom ne prosperující kraj, i když ještě v 1. polovině 20. století byla v tomto kraji situace zcela opačná a o zavedené, dobře vedené firmy nebyla nouze a to ani na poli pivovarnictví.

Co se právě oblasti piva týče, tak jedním z tehdejších zavedených a v regionu i populárních pivovarů byl bezesporu i zámecký pivovar v Hartenbergu, dnešních Hřebenech u Sokolova, který zdárně fungoval až do zbytečného uzavření v roce 1947.

Dnes je toto polozapomenuté místo mementem a stále i zářným příkladem totálního úpadku a tristního osudu českého pohraniční po roce 1945 a odsunu původních německých obyvatel.

Hartenberg nebyl jen pivovar v podzámčí, ale především samotný zámek obývaný poslední majitelkou, neprovdanou a charitě se věnující hraběnkou Františkou Kopalovou až do poválečného odsunu. Právě zámek tvořil spolu s hospodářským dvorem, pivovarem, lihovarem, mlýnem, 3 hostinci a v neposlední řadě i svým umístěním nad říčkou Svatavou, sídelní a krajinářský celek, který byl ještě v dobách předválečných vděčným cílem nedělních výletů občanů Falknova, Kraslic či saského Klingenthalu. Ze samotného zámku, kde například za doby Auerspergů slavil J.W.Goethe v roce 1823 při svém českém pobytu své 72. narozeniny, byl po poválečné konfiskaci vystěhován mobiliář na zámky v Krásném dvoře či Kynžvartu, část byla rozkradena a z dříve obývaného paláce se po krátkém působení lidově demokratické armády a následném převzetí státním statkem stala sýpka na obilí a skladiště brambor. Chátrající objekt byl počátkem 70.let ponechán budovateli světlých zítřků svému osudu, v roce 1985 byl pustnoucí zámek úmyslně zapálen, což vedlo ke zřícení části paláce a proměnu ve dnešní zříceninu.

Dnes se tak nachází celý zámek v rozvalinách a i přes snažení občanského združení a prázdninových brigád zahraničních studentů je již celková obnova do původního stavu nemožná. Pivovar v podzámčí, založený v roce 1603, byl po celou dobu své existence dobře vedeným podnikem, který přispíval výnosy na provoz zámku, koncem 19.století byl v duchu tehdejší nastupující průmyslové éry zásadně rekonstruován na moderní podnik své doby s roční kapacitou do cca 15000 hl (rekordní a později už nepřekonaný výstav piva činil v roce 1900 bezmála 22500 hl, což bylo na svou dobu už slušné číslo), ale stabilně se roční výstav piva pohyboval v důsledku silné konkurence velkých pivovarů z Chebu či Karlovarských Rybářů kolem 7000-8000hl. Pivovar měl v pozdější době i vlastní vodní elektrárnu pod pivovarským rybníkem, používal na lahvové pivo i etikety což nebylo v dané době ještě zdaleka běžným standardem a sortiment oceňovaného (např. hlavní cena na výstavě v Paříži 1900 a i řada jiných cen) a oblíbeného piva se skládal za 1.republiky např. ze světlé a tmavé desítky, tmavé a světlé dvanáctky či silného speciálu (bocku). Odbytu piva pomáhala železnice směřující do Saska a přímo v osadě fungoval hostinec Hammer (Hamr), restaurace Schlossberg (Zámecký Vrch) nebo malý hotel Pusch u železniční stanice. Pivovar byl po uzavření součástí statku a dnes je stejně jako zámek žalostnou ruinou a ani z tehdejších restaurací nezbylo nic, i když v rekonstruované budově hotelu v posledních letech restaurace krátce fungovala. Dnes už ale v opuštěném místě, kde už nádražní budova s propadající se střechou dává tušit jak se věci mají a z dříve okolních prosperujících průmyslových měst a městeček jsou dnes bašty nezaměstnanosti, nemá ani 1 malá výletní hospoda nejspíš šanci na uživení, tudíž je podnik opět uzavřen.

Trosky pivovaru obývané jakýmsi sociálně slabým poustevníkem rychle podléhají povětrnostním podmínkám, za několik posledních let je vše o poznání zdevastovanější a pokud se nestane zázrak v podobě příchodu nějakého rozmařilého milionáře - zachránce, tak z kdysi známého pivovaru nezbyde za pár let vůbec nic, i když by si nějakou renesanci toto nevšední, zajímavé a díky svému okolí pěkné místo zasloužilo více než leckteré jiné.

V místě, které by dnes mělo díky svému stavu sloužit i jako povinná zastávka všech vzpomínajících ostalgiků už dnes není ani možné zapít hořkost z viděného a šance je tak až o pár kilometrů dál v Lomnici u piva Permon či v Sokolově.

http://www.hartenberg.cz