Pivní Obzor

Francký pivní nákup

ZAHRANIČNÍNa otázku co dělat s tím, že lidé chodí do hospody čím dál tím méně a krize dolehá pomalu i na velkoměsto, je odpověď jednoduchá a jedna nejmenovaná hospoda z pražských Nuslí se tím i řídí. Nabízet víc než ostatní.

Když se k tomu přidá fakt, že pivním vedením tohoto bohulibého podniku už proteklo z větší části vše, co český pivní trh nabízí a zhýčkaní, zmlsaní štamgasti už neví co by ochutnali a vyžadují nové podněty, je třeba se poohlédnout i u sousedů a vyrazit na nákupy piva za hranice všedních dnů.

Byl jsem přizván vrchním šéfem Hansem abych se ujal role navigátora a kronikáře, protože tato průkopnicko objevitelská mise by měla být uchována i pro budoucí generace a v pivně historických análech bude mít jednou své nezpochybnitelné místo.

Naši základnou se stal bavorský Bamberk jakožto středobod pivní říše, kde jsme opět po čase na místě činu shledali vše v normálu, udělali kšeft šíleně zmalované Janě ze Sokolova v místním řeznictví a první den podnikli inspekční kolečko po místních pivovarech a hospodách. Na různých místech začínala i sezona zimních silnějších Bocků, což se projevilo druhý den při slavnostním naražení soudku v pivovaru Fassla návalem lidí a frontou jako když v osmdesátémpátem roce dovezli v Čechách do samoobsluhy mandarínky.

Čistě telegraficky mohu zrekapitulovat to, že pivovar Mahr´s je osvědčenou sázkou na jistotu, v pivovaru Keesmann mi tentokrát místní Pils přišel slabší, ale Bock si kolegové chválili, turistická a po strop plná Schlenkerla se svým Rauchbírem opět nezklamala, dobře bylo i v pivovaru Kloster, kde nám výčepní původem z Ruska načepovala velmi dobrý Braunbier, v restauračním pivovaru Ambrosianum se tentokrát Weissebier dal i pít (i když pořád se jednalo o slabší průměr) a pivovar tak potvrdil, že výkyvy v kvalitě nejsou specialitou jen některých českých restauračních pivovarů a dalo by se pokračovat dál. Od určité fáze si ale pamatuji vždy už jen výjevy a následující den byl koneckonců tím stěžejním a zajímavějším

Výhodou okolí Bamberku je stále největší koncentrace pivovarů na světě a v některých vesnicích není pivovar jeden, ale hned dva. Zvítězila varianta nákupu piva přímo v pivovarech, protože pivo přímo od zdroje by mělo být nejčerstvější i nejlacinější a v neposlední řadě má návštěva konkrétních pivovarů a pivovárků své kouzlo ve srovnáním s prostým nákupem někde ve velkoskladu.

Vydali jsme se tedy mlhavého rána směrem na východ od města do Merkendorfu, vesnici kde mají domov hned dva pivovary Hummel a Wagner a kde je široká paleta piv těchto pivovarů  stabilní jistotou, tudíž plánovaný nákup lahvových piv samozřejmě proběhnul. Vesnice Schammelsdorf měla být další zastávkou, ale silniční uzavírka rozhodla o změně trasy a jak jsme později zjistili, tak v oné vesnici byla stejně zrovna v pivovaru celozávodní dovolená.

Zastavili jsme se tedy mezitím v Drosendorfu, vesnici s okachlíkovaným pivovárkem, kde byla v brzkém dopoledni už otevřená i pěkná hospůdka a to je v těchto krajích ve všední dny na vesnicích spíše vyjímkou, nebo je celkem běžným jevem otevírací doba jen přes oběd a potom až večer. Ungespundenes lagerbier podávaný v kameninovém džbánku rozhodně potěšil, stejně jako patentní lahev téhož piva na cestu jako suvenýr z tohoto pivovárku Göller, kde se vaří jen nějakých 1000 hl. piva ročně.

V další vesnici Köttensdorf měla hospoda pivovárku Hoh otevřeno až odpoledne a mladý pivovarník, kterého jsme ve stodole vyrušili při řezání dřeva nám jen sdělil, že do lahví nestáčí, což je taktéž v tomto kraji vyjímkou, protože drtivá většina i těch nejmenších pivovárků do lahví stáčí nebo si nechává své pivo stáčet u větší konkurence.

V sousedním městečku Schesslitz se kromě původních, krásných hrázděných domů na náměstí, nachází prakticky na jedné ulici hned 3 pivovary. V pivovaru Drei Kronen proběhlo v hospůdce ve společnosti několika postarších štamgastů opět jedno pivo Ungespundenes čepované samospádem z dřevěného soudku, ale stará paní výčepní nebyla bohužel zrovna z těch nejochotnějších a nejsympatičtějších, takže jsme si museli na lákavě vyhlížející lahvové žitné pivo a Weissebock (za který pivovar dostal dle vyvěšené reklamy opakovaně jakousi hlavní cenu) nechat zajít chuť, neb majitel byl zrovna nezvěstný a paní výčepní prý nekompetentní nám nějaké lahvové prodat.

Nu což, mnoho zastávek ještě před námi, takže jsme se vydali o dům dál přes momentálně zavřený pivovárek Barth (bohužel se v pivovarské hospodě otevíralo také až v odpoledních hodinách) k pivovaru Schmidt, který byl pro mne vybaveného pivním průvodcem překvapením, protože jak chytrá knížka, tak i důvěryhodné internetové zdroje o existenci tohoto pivovaru mlčí. Každopádně varna se tvářila přes okno jako funkční a mladá slečna nám neváhala prodat ze skladu i nějaké to lahvové. Po ochutnání veškerých dovezených vzorků musím bohužel ale konstatovat, že zakoupený Pils byl mezi samými velmi pitelnými chuťovkami jediný absolutně nepitelný a skončil ve dřezu, což se mi u zástupců bavorských piv už dlouho nestalo. Vsadil bych ale na to, že pivo si nechávají vařit jinde a tváří se, že je jejich.

Za další vesnicí Würgau už začínají kopce malebného Franckého Švýcarska, ale pivovar Hartmann s hotýlkem, restaurací a už zazimovanou pěknou zahrádnou, se nám ještě stačil postavit do cesty a zde už jsme s nákupem lahví slavili úspěch. Sympatická a vířečná paní majitelová si nad naší přepravkou od piva Aying stačila postěžovat na to, jak jsou tam na jihu u Mnichova na tom ekonomicky líp než oni tady na francké vesnici, ale vzhledem k tomu, že chvilku před tím přijela Mercedesem nejnovější řady asi nebude tak zle. Doporučovala nám oceňovaný Schwarzbier, ale my jsme zvolili přeci jen trochu exotičtější Bock a hlavně granátový Felsentrunk (skalní pití ), který měl být jen s kouřovým nádechem a který se nakonec ukázal jako představitel velmi příjemného, lehce nakouřeného piva.

Po projetí dvou vesnic bez pivovaru už jsme začali být netrpěliví, ale ve vesnici Tiefenellern se stále vaří ročně nějakých 6000 hl. piva v pivovárku Hönig (med). Majitel vyrušen od nějaké kutilské činnosti nám lahvové pivo ochotně prodal a po chvilce váhání zda využít služeb pivovarského hostince s nabídkou studené kuchyně, jsme se rozhodli pokračovat obdařeni Rauchbírem značky Posthörnla a Bockem (obé velmi dobré chuti) do sousední vesnice, kde nás už očekávali hned ve dvou pivovárcích.

Z dvojice pivovarů v Lohndorfu ten větší pivovar Reh (srnec) vaří cca 16000 hl. piva, pivovarskou hospodu nemá a tak jsme nakoupili opět lahvové pivo u vstřícného chlapíka přímo v pivovaru. Nefiltrovaný Zwick´l a hlavně lahodný Landbier (na tento typ piva až nezvykle silně chmelený) opět chuťové pohárky více než potěšil. V druhém menším pivovárku Hölzlein (roční výstav cca 2500 hl.) byl majitel právě na odchodu, ale lahvové nám ještě stačil prodat a opět velmi pitelný Vollbier hell (plné pivo) v baculaté eurolahvi jsem si zařadil do kategorie hodné zopakování.

V malém městečku Memmelsdorf jsou opět pivovárky hned dva kousek od sebe a to Höhn (dle fotek se zajímavým  historickým zařízením) situovaný v zadním traktu moderně vypadajícího hotelu, kde v restauraci proběhla pokud mi paměť slouží ochutnávka lehce nakouřeného granátového ležáku a Bocku.

Ještě před tím v pivovárku Drei Kronen (toho dne už druhý stejného jména) zhatila náš záměr pozdně poobědvat v pěkné pivovarské restauraci odpolední pauza kuchaře, ale přesto návštěva tohoto místa stála za to, neboť přítomný sympatický majitel nás neváhal provést pivovárkem. V minulosti se jednalo o větší pivovar, ale ostrá konkurence vykonala své a tak byl areál přetvořen na hotel s restauračním pivovárkem, který dnes vystavuje ročně pouhopouhých 250 hl. převážně kouřového piva značky Stöffla. Používá se i otevřený chladící štok a varna o objemu 10 hl. mladiny by zvládla uvařit podstatně víc, ale konkurence je opravdu silná a tak se vaří jen pro potřebu vlastní restaurace a zhruba třetina ročního objemu se stáčí ručně do patentních lahví a část se nechává stáčet v jiném nedalekém pivovaru (který prý slouží i jako stáčírna pro dalších snad až 25 nejmenších pivovárku) do klasických NRW lahví.

Předposlední vesnicí naší cesty byl Melkendorf s červenající se budovou pivovárku Winkler (roční výstav jen asi 700 hl. piva), kde na nás jeden z party chlapíků obslujících starou stáčecí poloautomatickou linku hleděl v první chvíli trochu nechápavě asi i díky tomu, že na nějaké zahraniční exoty toužící po jejich pivu nejspíš doposud nenarazil. Někdo ale musí být první a tak jsme nakonec zakoupili místní Ungespundenes lager v patentních lahvích za řádnou zálohu (pivovarníci se správně domnívali, že už se jim jejich drahocené patentní lahve nejspíš nikdy z Čech nevrátí). Stáčí se evidentně jen pro úzký okruh několika stálých odběratelů do lahví kupodivu bez etiket a na nějaký prodej jinam, potažmo "export" nejsou připraveni. Pivovarská hospoda sice právě otevírala, ale čekala nás ještě poslední vesnice před soumrakem a tím místem byl mezi pivními znalci vcelku známý Geisfeld, hned se dvěma pivovárky.

Pivovárek Griess je s ročním výstavem cca 1500 hl. piva v obci tím větším a i lahvuje, tudíž nákup Ungespundenes kellerbíru nemohl neproběhnout, ale v závěru cesty byl už i čas spočinout u čepovaného a tak jsme popili totéž velmi pitelné pivo v pivovarské hospodě i z kameniny. Zvídavý pan výčepní mile překvapen návštěvou neznámých cizinců nám po zjištění, že jsme příznivci místních piv, poradil cestu i ke konkurenčnímu pivovárku Krug. Rodinný (jak jinak) pivovárek Krug nelahvuje (v prodeji jsou 5 litrové soudky) a vaří pro svojí hospodu a pár věrných nějakých 700 hl.piva ročně. My už na konci cesty před návratem do Bamberku mohli v pivovarské hrázděné hospodě rozjímat nad místním, opět pitelným Ungespundenes lagerem a ochutnat i něco z tradiční, jednoduché a chutné místní kuchyně.

Pivovarů jsme za den navštívili vcelku dost, ale pořád to byl jen zlomek a malý výsek toho, co tento kraj nabízí. Projet a zmapovat široké a pivně bohaté okolí vydá za několik podobných cest, ale to už je téma na někdy příště.

Po návratu do města následovalo inspekční kolečko číslo dvě s cílem v zaplněném pivovaru Spezial u Rauchbíru, Lageru i Bocku, protože v protějším pivovaru Fassla bylo, jak už bylo zmíněno, totálně plno a fronta na právě slavnostně narážený Bock byla moc socialistická. Na mně osobně navíc náročnost dne nakonec už docela dolehla, takže by stejně referování o závěru večera nebylo ucelené.

Poslední, třetí den proběhlo už jen vyzvednutí stočeného sudového piva v pivovaru Mahr´s a pivní mise byla ukončena ve střediskové vesnici Buttenheim, kde proběhl nákup lahvového piva v obou místních pivovarech St. Georgen a Löwenbrau (ani v jednom bohužel neprodávají pivo po jednotlivých lahvích, ale jen po basách) a oběd (množství broků bylo důkazem, že divoký zajíc opravdu nebyl původně domácím králíkem či nečím jiným) i posezení v restauraci pivovaru Löwenbrau u Ungespundenesbíru podávaného v protekčních kameninových džbáncích s poklopem (dostalo se mi i poučení od vrchního, že musí být džbánek zaklapnutý poklopem, pokud se neobjednává další pivo), ale o této pivní destinaci už byla i na těchto stránkách řeč, takže konkrétněji zase někdy příště.

http://www.gasthof-hoehn.de/html/

http://www.brauerei-hartmann.de/

http://www.kronabier.de/index1.html

http://www.brauerei-griess.de/

http://www.brauerei-krug.de/

http://www.brauerei-hoenig.de/

http://www.reh-bier.de/