Pivní Obzor

Švanda a Dudák

DOMÁCÍStrakonický pivovar byl doposud místem, které jsem ještě nenavštívil a tak při pozvání na předvánoční exkurzi nebyl z mé strany pražádný důvod k zaváhání.

　

Prohlídku pivovaru vedenou přímo paní sládkovou Dagmar Vlkovou, uspořádala plzeňská frakce českého klubu bojovníku proti velkopivovarům alias Pivnicesty.eu a protože mají aktivity tohoto stružení mé sympatie, tak jsem se spolu s kamarádem Honzou vydal do města dudáků.

Po krátké obhlídce svědků strakonické pivovarské historie, čili hradního pivovaru maltézských rytířů zaniklého v roce 1908 a starého měštanského pivovaru, který byl po vybudování nového pivovaru v místní části Podskalí počátkem 70.let 19.století přebudován na sladovnu, jsme již stanuli v lehce nevlídném počasí u nového měšťanského, čili stávajícího pivovaru, který je v současné době jediným, čistě městským pivovarem v republice.

Paní sládková nás hned na úvod překvapila svojí pohostinností a tak jsme v pivovarské společenské místnosti - šalandě, ochutnali vedle nefiltrovaného piva mimo jiné i kapra na svíčkové, domácí to specialitu dle originálního receptu místních rybářů.

Po přivítání a posezení u velmi dobrého nefiltrovaného piva, jsme již zamířili do útrob pivovaru, který patří s roční kapacitou cca 80000 hektolitrů piva do kategorie těch menších, i když celková kapacita je více než dvojnásobná, což je ale stejné jako v celé řadě jiných podobně velkých pivovarů, ve kterých se jede na půl plynu. Strakoničtí dříve ztratili částečně své pozice v regionu i tím, že stát si dával s privatizací pivovaru načas, pivovar byl privatizován jako jeden z posledních a agresivnější, finančně silnější konkurence mezitím přebrala řadu tradičních odběratelů. Dnes už ale pivovarští získávají své pozice kolem komína zpět a strakonické pivo je v regionu čím dál víc vidět o čemž jsem se osobně přesvědčil i při letošní letní návštěvě okolního venkova.

Chvályhodné a sympatické je i to, že paní sládková v boji s konkurencí velkých pivovarů prosazuje klasickou výrobu s použitím jen kvalitních surovin, což není i u některých podobně velkých českých pivovarů běžným standardem.

Celý sortiment strakonického piva se v současné době vaří na čtyřnádobové varně klasicky na stupňovitost, kromě světlé jedenáctky, která je ředěná na zařízení HGB z dvanáctky (z 5,2 alk. na výsledných 4,5% alk.), neb vařit dva charakterem a typem velmi podobné ležáky na stupňovitost by nebylo ekonomické a hospodárné. Celkový podíl přidané upravené vody je ale v řádu několika mála procent. Dříve se ředila z dvanáctky i desítka, ale ta už je dnes vařena opět samostatně na danou stupňovitost.

Vaří se bez použití cukru a chmelového extraktu pouze ze třech odrůd granulovaného žateckého chmele, sladu z hanáckých sladoven a upravené vody z řeky, která po vyčištění splňuje nároky na varní vodu. V době povodní, kdy je voda zakalená, je k dispozici záložní zdroj vody a zajímavostí je i sezónní, lehce tmavší zabarvení piva, pokud je v řece vyšší podíl vody z šumavských rašelinných slatí.

Pivo se před stočením nepasteruje, je ošetřeno jen mikrofiltrací a světlá dvanáctka i desítka se do vybraných hospod dodává i v nefiltrované podobě, přičemž nefiltrované pivo nebývá z důvodu hlubšího prokvašení tak zakalené jak je jinak obvyklé u těchto typů piv. Právě vyšší prokvašení je příčinou nižší chlebnatosti světlého ležáku ve kterém ale naopak zase vynikne chuť a vůně chmele a pivo má tak blíže k typickému stylu Pils.

Stávající sortiment sestává z nealkoholického piva, světlé desítky zvoucí se Švanda, světlé jedenáctky a dvanáctky, tmavé dvanáctky, speciální čtrnáctky Velkopřevora a dalších dvou druhů piv, která byla původně navařená jednorázově pro konkrétního zákazníka, ale uchytila se nakonec natolik, že jsou dnes pevnou součástí sortimentu. Stejně jako Velkopřevor je i polotmavý 13% ležák Klostermann dítětem současné paní sládkové a i když byl původně navařen jen speciálně při příležitosti jakéhosi výročí šumavského spisovatele pro jeho česko - rakouský klub, tak pivo se na trhu uchytilo velmi dobře, díky čemuž je dnes pevnou součástí sortimentu. Stejný příběh měl i světlý ležák s názvem Král Šumavy (vařený s odlišnou recepturou než klasická dvanáctka), který byl navařen původně také jen jednorázově pro město Vimperk jako připomínka tamního zaniklého pivovaru, ale pivo se opět setkalo u zákaznictva s velmi dobrým přijetím a tak je také už vařeno stabilně. Nelze zapomenout ani na speciální pivo Šamp, které je připravováno ve spolupráci s pražským Pivovarským domem, na českém trhu je zajímavou a exotickou raritou, přičemž pivo má základ ve světlé jedenáctce, která je ve finále upravena dle tajného know how na výsledný produkt. Zajímavostí je i to, že Strakonický Dudák (od názvu Nektar se z důvodů nelichotivých, primitivních a už zlidovělých říkanek pomalu ustupuje) má celou řadu odběratelů a příznivců nejen v regionu, ale i v dosti vzdáleném Brně, kam putuje nemalé procento celkového výstavu piva.

Prošli jsme tedy s paní sládkovou všechny úseky pivovaru, ať už varnu, úpravnu vody, vířivou káď, spilku, ležácký sklep i závěrečnou stáčírnu sudů i lahví, kde po novém roce proběhne velká investice do nového stáčecího zařízení, které by mělo přispět společně i s postupným předěláním vedení piva v pivovaru do nerezu k větší kvalitě a stabilitě lahvového piva, protože právě občasná oxidace lahvového piva v obchodech dělá strakonickým pivovarníkům vrásky na čele. Nejzajímavější zastávkou byl pochopitelně ležácký sklep, kde jsme ochutnali postupně tři vzorky nefiltrovaného piva (desítka, světlá dvanáctka a Klostermann) z tanku načepované do mosazného korbele a bylo to chuťově bez chyby (pravda, desítka byla oproti dvanáctce chuťově pochopitelně prázdnější), což už se ostatně přímo u zdroje očekává.

U vrátnice pivovaru funguje denně kromě neděle prodejní kiosek, kde se nabízí veškerý sortiment lahvového piva, 5 litrové soudky, pivní sklo, různé suvenýry a pro sběratele jsou k mání zdarma i pivní etikety. Pivovar zatím nemá svoji restauraci, ale v horizontu několika let by měla vzniknou reprezentativní pivovarská restaurace v klenutých prostorách staré a už nevyužívané spilky (atrakcí by měl být i průhled do spilky současné) společně s venkovním letním prostorem přilehlým k řece, takže nezbývá než doufat, že smělé plány budou realizovány.

Po exkurzi následovalo opět ještě posezení na šalandě, ale to už se čas naší anabáze pomalu nachýlil a nezbývalo než se rozloučit.

Každopádně na mne ale nechal pivovar i s překvapivě upřímnou a otevřenou paní sládkovou, která je dle všeho znalým člověkem na správném místě, velmi dobrý dojem a tak návštěvu s prohlídkou pivovaru lze jen doporučit. Nezbývá než doufat, že si město jakožto jediný majitel pivovaru zachová i do budoucna nezávislost, půjde svojí cestou a odolá vábničkám různých českých i nadnárodních pivovarských skupin v rámci kterých je dlouhodobější existence podobně velkého pivovaru pouhou loterií s nejistým výsledkem.

　

http://www.pivovar-strakonice.cz/