Pivní Obzor

Zimní pivní Tábor

DOMÁCÍ20. ročník táborských pivních slavností už je minulostí, oceněné pivovary už pomalu vyvěšují své cenné trofeje na zdi svých hospod a i ty poslední kocoviny už odezněly.

Já, který původně účast díky předem avizované vyprodanosti ani neplánoval a risknul to až na poslední chvíli, tak mohu po několikahodinové návštěvě závěrečného dne slavností konstatovat, že to stálo za to a slavnosti samotné se letošním ročníkem posunuly zase o kus dál.

Účast pivovarů byla hojná nejen přítomností stánků, ale hlavně v pivní soutěži, kde byla tím pádem v jednotlivých pivních kategoriích konkurence opravdu velká a konečné výsledky jsou o to cennější.

Výsledkové listiny už byly zveřejněny, většina oceněných pivovarů pochopitelně svůj úspěch dala na vědomí v tiskových zprávách, tudíž není třeba detailně jednotlivé kategorie rozebírat a stačí poblahopřát těm, kteří si své umístění za výborné pivo plně zasloužili, ať už to byl třeba pivovar Herold se svým tmavým pivem, oslavanský pivovar, náchodský Primátor za hned několik svých piv, velmi úspěšný nový pivovar Matuška z Broum, pivovar Litovel, Strahov, Chyše a další. Osobně mne překvapil velký úspěch Heinekenu, který sklidil cen snad nejvíc, až to zvlášť u např. světlé krušovické desítky svádí k pochybnostem a možná až potvrzení toho, že na zákulisních zprávách z druhé ruky o praktikách některých pivovarů, čili dodávání lepšího piva do soutěží namísto dané standardní produkce, opravdu něco bude.

Překvapilo mne zároveň hned 1. místo pro pivo Perla z polského Lublinu v hojně zastoupené a vcelku prestižní kategorii světlého ležáku premium. Trochu zklamala přetrvávající stagnace domovských jihočeských piv, protože na medaile dosáhl jen pivovar Eggenberg prvním místem v okrajové a asi nepříliš zastoupené kategorii Dia piv a Platan se svým nealko pivem na místě třetím.

Na místě činu to onoho dne vypadalo co se přítomných pivovarů týče podobně jako v roce předešlém a tak krom už tradičně zastoupených pivovarů např. z Třeboně, Svijan, Zvíkova, Dražíče, Humpolce, Hanušovic, Vratislavic, Havlíčkova Brodu, Strahova, Heinekenu a dalších, se nově ukázal mladý chotěbořský pivovar, varnsdorfský Kocour se zastoupením piv i ze spřízněného saského pivovaru Löbau (ve Varnsdorfu by pak koncem června měly dle slov ideového vůdce tamního pivovaru Honzy Kočky, proběhnout i družební, zajímavě pojaté pivní slavnosti s mezinárodním přesahem), velkoryse byla pojatá prezentace dovozce belgických piv firmy Acsay, svůj stánek rozbalilo sdružení Pivní cesty a u stánku Přátel piva došlo i na oficiální premiéru točeného i lahvového piva rukodělného pivovárku z pražských Třebonic, kde se původní domovarnictví pomalu, ale jistě mění v regulérní pivovárek s termínem zahájení činnosti co nevidět.

S osvědčeným heslem, že v malých dávkách pivo neškodí v jakémkoli množství jsem to nakonec stejně trochu přehnal s konzumací mnoha třetinek, abych se ale jen postupně utvrdil v tom, že chuť piva jaká bývá přímo u pivního zdroje, nemusí být na sebelépe připraveném festivalu nebo slavnosti vždy docílena. Jak mi přišla piva (v tomto případě světlé ležáky) přímo v pivovarech jako Dražíč, Zvíkov či Velké Meziříčí jednoznačně výborná, tak tentokrát to byl jen nevýrazný průměr a těžko soudit jestli to bylo způsobeno čepováním, převozem piva či dokonce slabší várkou.

Asi nejpříjemnějším překvapením z ochutnaných vzorků byl pro mne bělečský Car, který mne  onehdy přímo U Hušků v Bělči díky své přesycenosti moc neoslovil, ale tentokrát chuťově ostatní převýšil. Nezklamal ani 12% Poutník nebo 11% světlý Konrád, i když i v těchto případech mi stejná značka piva jindy chutnala o něco více paradoxně z lahve a sázkou na jistotu začínají být i chutné ejly z Varnsdorfu. U stánku Regenta jsem na doporučení zakoupil i exportní ležák do Ruska v originální, dekorované třetinkové lahvi s dnem, které slouží jako otvírák a pivo samotné docela potěšilo. Sice nic víc než dobrý standard, ale bez nějakých pachutí, což se právě po několika neblahých zkušenostech s lahvovým pivem této značky počítá.

Zajímavou součástí akce byl dále také třeba stánek brusiče log na přání na pivní půllitry nebo nabídka staročeské kuchyně paní Marušky, kde se nabízely mimo jiné výborné párky ne v rohlíku, ale balené do jakési těstové placky.

Táborské pivní slavnosti tak už tradičně nabídly pivní pestrost, umožnily setkání s řadou lidí, ale za nejchutnějším pivem je hlavně v případě těch nejmenších pivovárků potřeba stále cestovat pokud to jen trochu jde přímo do místa vzniku.

　

http://www.slavnostipivatabor.cz/