Pivní Obzor

Z centra Prahy do Černošic

DOMÁCÍV centru Prahy se sice pohybuji denně, ale do hostince zde zavítám málokdy, i když i zde existuje řada podniků, které stojí za pozornost i pro zhýčkaného pivního pozorovatele.

Nedávno jsem tedy učinil vyjímku a po delší době zběžně navštívil několik míst.

Hospoda U dvou koček na Uhelném trhu patří k těm několika posledním mohykánům pražského centra, přetrvávajících ve své původní podobě, u kterých naštěstí zatím nedošlo k přestavbě na nějaký módní trendy coctail bar, hernu či čínské bistro, i když je faktem, že konkrétně zde se návštěvníci rekrutují z velké části z řad zahraničních turistů, přestože podnik sám o sobě v rámci svého okolí nijak předražený není. Hospoda, která se díky notoricky známému filmu Vrchní Prchni dostala i na plátna kin, je tradičně věrna plzeňskému Prazdroji, ale již cca od konce letošního května nabídne i svůj vlastní světlý a tmavý nefiltrovaný ležák vařený na malé varně, již naistalované přímo u vchodu. Prazdroj podávaný v době mé návštěvy rozhodně neurazil, ale nějakou chuť k objednání dalšího nevyvolal a ač senzoricky pivně nevzdělán, cítil jsem v doznívání lehkou nakyslost, kterou u pilsů opravdu moc nemusím. Konstatuji to s poukazem na fakt, že jsem v poslední době pil stejnou značku i v lepší kvalitě, konkrétně např. v plzeňské restauraci Anděl u stejnojmenné stanice metra.

Lepší pivní zážitek rozhodně nabízí už pár měsíců kosmopolitní kavárna Verlyba v Opatovické ulici, což je jedno z několika mála pražských míst, kde se stabilně čepuje žatecké pivo. Nefiltrované (inzerované jako kvasnicové), chlebnaté žatecké dvanáctky jsem měl narozdíl od Prazdroje od koček doslova plná ústa a byla to radost, kterou kalil jen fakt, že jsem si ono nedělně pozdní odpoledne povolil na tomto místě opravdu jen jedno pivo. A to jsem už pomalu poslední roky nad podobnými pražskými podniky lámal hůl s tím, že nedokáží nabídnout nic víc, než mezi pražskou alternativní mládeží bůhvíproč milovaný a i jinak všudypřítomný Staropramen a Gambrinus. A pak že to nejde, když jen po dobu mé krátké návštěvy převažovalo u hostů kavárny na stolech nefiltrované pivo!

Třetí zastávkou nebyl podnik hostinský, nýbrž obchod ve Vladislavově ulici, který nabízí ruské pochutiny, mimo jiné i sladový nealkoholický nápoj Kvas v petce vyrobený kupodivu na Ukrajině, který jsem vyzkoušel jednou, abych se utvrdil v tom, že mezi sladkou českou průmyslovou Kofolou a sladkým ukrajinským průmyslovým Kvasem není zásadnějšího rozdílu. Nabízí se v omezené šíři ale i pivo a tak lze podniknout i malou sondu do ruského pivovarnictví. Vždy mi vrtalo hlavou, čím si vcelku průměrná česká exportní piva vydobyla v Rusku tak silnou pozici a oblibu, ale po ochutnání několika ležáků a pilsů od ruských velkovýrobců se mi lecos osvětlilo a dá se říct, že si můžeme i s tím proklínaným Gambrinusem pořád gratulovat. Světlá piva značek jako např. Očakovo, Žigulevskoe z Moskvy či petrohradská Baltika jsou v tom lepším případě sotva slabým průměrem a v tom horším (např. Žigulevskoe) jen těžko pitelnou záležitostí. Piva značky Baltika se ostatně nabízejí prakticky v celé šíři sortimentu a nutno uznat, že aspoň některá zlepšují své domovině reputaci. Sic průměrné, ale vcelku i pitelné pšeničné pivo, ucházející ač už trochu alkoholově silný světlý Strong (9%alc.), či moc dobrý Porter (7%alc.), mimo jiné oceněný ve své kategorii zlatou medailí na respektované soutěži European beer star,  jsou nadějí, že i na tradičně nepivním východě se dá dobré pivo objevit.

Nemá cenu si ale něco nalhávat. Táhne mě to prostě ven z města při každé příležitosti a třeba takové údolí Berounky není vůbec špatné, i když toho pivně zajímavého příliš nenabízí a i dlouholetá oblíbená pivní destinace u Berounského Medvěda mi za poslední půlrok připravila při třech návštěvách opakované zklamání v podobě nakyslého světlého i tmavého piva, tudíž návštěvu tohoto místa na delší čas dobrovolně přenechám jiným pivním dobyvatelům. Škoda, protože berounský kovošrot jsem měl rád.

Ne že by bylo podél tohoto toku málo osvěžoven, ale prakticky všudypřítomný smíchovský unifikovaně sterilní mok vařený z vltavské vody, či pivní šeď původem od Radbuzy není to, co bych v době míru a v lokalitách s pořád ještě slušným pivním výběrem dobrovolně vyhledával, i když abych učinil pivní korektnosti zadost, vypít se v době nouze samozřejmě dají. Jedinou vyjímkou v pivní šedi na dolní Berounce jsou Černošice-Mokropsy, které mají narozdíl od okolních obcí a městeček relativně slušný výběr piva a hospod. Nemyslím tím tedy staré hotelové restaurace Slánka či Kazín stagnující už léta na Gambrinusu. S pivním výběrem to není lepší ani v půvabné prvorepublikové hospodě Jedličkovy lázně naproti legendární skále Kazín. Původní říční lázně, které se směle vypořádaly i s ničivou povodní roku 2002 by si zasloužily lepší a originálnější pivní výběr než obligátní a už nepříliš přitažlivé portfolio plzeňského Prazdroje, ale zde zatím u majitelů k prozření nedošlo. Osobně si myslím, že by se jinak velmi pěkná hospoda v námořnickém stylu stala s nějakým nevšedním a kvalitním pivkem rázem i navštěvovanější. Pivní skóre zachraňuje naopak opět letitá hospoda Pod lesem v Komenského ulici, která ač zvenčí ologovaná Gambrinusem nabízí už stabilně sortiment lahodného piva z Koutu na Šumavě nebo malá hospůdka U Berounky u rušné výpadovky na Prahu, kde je v nabídce polotmavý 13% a světlý 12% ležák Primátor. Ležákovou klasiku z Náchoda jsem v čepované podobě něměl opravdu dlouho a nutno říci, že světlá, spíše sladovější dvanáctka potěšila. V neposlední řadě nabízí jisté pivní uspokojení i hostinec U Mlynáře v ulici Dr. Janského s nabídkou dobré domácí kuchyně, s útulným a umírněně rustikálním interiérem a pěkným venkovním posezením na dvorku. Svijanský Kvasničák, ležák od Bernarda a nově na čepu i dvanáctka Rychtář jsou piva, která standardně nezklamou, nově se nabízí též i ležák Lobkowicz a hlinecká, bohužel nedobrá a příliš vodová světlá desítka. Piva se ale většinou vyjma Kvasničáku na čepu různě střídají, tudíž není vždy v nabídce celá avizovaná sestava. Příjemným a mezi cyklisty zvlášť oblíbeným a vyhledávaným místem tento hostinec ale už roky bezesporu je.

Oblíbeným místem by se mohl stát díky dobře zvolené poloze u frekventované cyklostezky a rozrůstajících se městeček i nedaleký, právě dokončovaný pivovar v Letech u Dobřichovic, pokud se tedy nebude ve finále jednat o nějaké dražší snobské místo. Už situování v přízemí moderního hotelu je předzvěstí toho, že asi nepůjde o klasickou hospodu, ale koneckonců uvidíme až se dveře otevřou.  Už nainstalovaná, na restaurační pivovar poměrně velká varní souprava (objem odhadem určitě přes 10 hl ) každopádně prozrazuje, že půjde v rámci své kategorie o ambicioznější podnik.

　

http://www.udvoukocek.cz/

http://www.kavarnavelryba.cz/

http://www.anjutka.wz.cz/

http://www.jedlickovylazne.cz/