Pivní Obzor

Řemeslné vaření piva

ZAHRANIČNÍV Čechách je celá řada pěkných skanzenů ukazujících mnoho starých řemesel, ale ukázky jednoho z nejtradičnějších českých řemesel -pivovarnictví, nejsou bohužel k vidění nikde.

To v mecce pivovarnictví, bavorských Francích je situace v tomto směru mnohem lepší a pivo hraje důležitou roli i ve známém franckém skanzenu v pěkném historickém městečku Bad Winsheim, nacházejícím se cca 50 km severovýchodně od Norimberku.

V rozlehlém skanzenu franckých lidových, převážně hrázděných staveb je k vidění mimo jiné například stará cihelna, 2 mlýny, několik zemědělských usedlostí, pekárna, vinařství, muzeum zemědělských strojů, chmelařství a i pivovary!

Hned dva pivovárky stojící vedle sebe na historické návsi nejsou žádnou smyšlenou historickou napodobeninou, ale jedná se o autentické, plně funkční stavby, přenesené do skanzenu ze dvou nedalekých městeček.

Malá kamenná stavba Hofbräuhausu z roku 1699 přenesená z městečka Kraisdorf je ryze ruční záležitostí z pivovarských dřevních dob, kdy sládek přeléval z otevřeného varného kotle do dřevěné kádě své dílo pomocí ruční naběračky a horká mladina se chladila na dřevěném štoku. To sousední Kommunbrauhaus z roku 1844  je už mechanizovanějším provozem, kde míchání díla v kotli i kádi obstarávají částečně transmise a chladící štok už je z oceli. Ač jsou pivovárky plně funkční, tak stabilně se v nich pochopitelně hlavně z ekonomických důvodů pivo nevaří a ukázky vaření piva pro veřejnost probíhají jen při speciálních příležitostech. Naposledy to byl Mezinárodní den piva, v rámci kterého probíhalo vaření piva v obou varnách a příjemná vůně chmelovaru se rozprostírala všude kolem. Sládkové trpělivě vysvětlovali skupinkám návštěvníků varní postupy, stačili při tom obsluhovat dýmající varny a v případě staršího pivovárku i zvládat fyzický zápřah v podobě ručního přelévání horké mladiny. Kolem pivovárků se točilo koneckonců asi nejvíc lidí, neboť ve skanzenu byl speciální velký pivovarský den konající se vždy jednou ročně koncem dubna a mnoho návštěvníků tudíž přijelo cíleně za pivem.

V celém areálu fungují stabilně i 4 hospůdky včetně venkovních zahrádek, kde je k mání muzejní pivo v lahvové i čepované podobě za ceny od 2,40 do 2,60 euro za půllitr. Ve venkovní restauraci u vstupu do areálu jsem zakoupil a později ochutnal moc dobrý a v chuti plný světlý nefiltrovaný ležák v patentní lahvi, uvařený v malém pivovaru Döbler nacházejícím se v centru městečka. Typická francká venkovská klasika, ve které se dá opravdu rozpoznat vůně stáje v tom dobrém slova smyslu. Škoda jen, že byla neděle, nápojové obchody samozřejmě uzavřené, taktéž i pivovarská restaurace, tudíž jsem z tohoto starého pivovaru okusil jen jediný druh piva. Další piva ve skanzenu (ať už to byl čepovaný chutný nefiltrovaný sladový světlý ležák do zálohovaného půllitru, či ještě lepší lehce nahořklý tmavý ležák prodávaný v patentní lahvi, který i přes označení Dunkel charakterově už lehce mířil spíše k suššímu Švarcbíru), pocházela z druhého místního pivovaru v městečku, pivovaru měšťanskému, i když pivovaru v uvozovkách. I zde, v kolébce pivní kultury mnohé malé pivovary díky ekonomické převaze velkých pivovarských kolosů bohužel nadobro končí, přičemž pivní etikety na lahvích či vývěsní štíty na hospodách v celém městečku dál avizují místní pivovar a ten je přitom již evidentně několik let mimo činnost. Pod pivovarským komínem stylově zakončeným čapím hnízdem funguje již jen distibuční centrum a pivo samotné se vaří pod původní značkou někde jinde, aniž by to bylo někde zmíněno. I to je současná a dle mých osobních zkušeností celkem častá bavorská realita.

Oba historické pivovárky - varny jsou jinak plně přístupné v rámci běžné otevírací doby skanzenu a nelze nezmínit kromě piva i nabízenou klasickou krajovou hospodskou kuchyni za ceny od 5 euro nebo jednoduché pochutiny k pivu za ceny cca poloviční, jako byl například velký krajíc tmavého domácího chléba s máslem a kostkami uzeného masa.

Čas byl ale neúprosný a tak jsem se rozloučil s ospalým Bad Windsheimem a na zpáteční cestě krátce navštívil přelidněné centrum Norimberka, respektive za návštěvu rozhodně stojící Císařský hrad a jeho podhradí s malým pivovarem Altstadthof. Z nebe nás sledující pivní znalec Michael Jackson měl při svém pozemském pivním putování místní tmavý ležák hodně rád a i já mohu po opětovném ochutnání konstatovat, že skvěle chutná pořád a i když už je vzhledem k lokalitě i na místní poměry za cenu vyšší (3,10 euro půllitr), tak rozhodně stojí za ochutnání stejně jako další dobrá místí piva jako nefiltrovaný Helles, Dunkel bock, Maibock, Schwarzbier či Redbier, prodávána i v dárkových patentních litrových lahvích v pivovarském obchůdku spolu s dalším pivním artiklem, jako třeba pivní pálenkou, pivní hořcicí či kosmetikou. Město samotné jinak ale až na několik velmi dobrých hospod není co do pivní pestrosti nijak zvlášť zajímavé, neboť hlavním a celoplošně se vyskytujícím pivem je místní velkoznačka Tucher, distribuována nově i do Čech. V rámci průměrného sortimentu lze vyzdvihnout snad jen vcelku chutný weissbier ve světlém i tmavém provedení.

http://www.tucher.cz/

http://www.brauhaus-doebler.de

http://www.kommunbrauhaus.de/

http://www.freilandmuseum.de