Pivní Obzor

Na pivu poblíž Dešťového hradu

ZAHRANIČNÍNavzdory hospodářské recesi si správný pivní fanda na dobré pivo musí prostředky aspoň jednou za čas najít a na nějaký ten pivně poznávací výlet čas udělat.

Skupina jedinců vyskytujících se často v jednom nejmenovaném pražském hostinci u náměstí Br. Synků tudíž podnikla výpravu trochu symbolicky přede dnem výročí osvobození od nacismu do Mnichova, města kde to tenkrát bohužel všechno začalo. Byla by ale škoda věnovat se jen velkoměstu, které je přes řadu pivně zajímavých míst přeci jen z velké části v područí místních velkých pivovarů a tak se první den cesty po pivní říši začínající za rozvadovským hraničním patníkem nesl ve znamení průzkumu oblasti kolem Dešťového hradu-Řezna, která skýtá mnoho zajímavých pivně záchytných bodů.

Byl jsem vůdcem výpravy pověřen zodpovědným úkolem, čili sestavením programu a tak jsme se po předchozí domácí teoretické přípravě za cca 2,5 hodiny svižné jízdy z pražského Zličína ocitli v údolí řeky Náby v malém půvabném městečku Kallmünz pod skálou se zříceninou hradu, kde od roku 1992 působí malý pivovárek Zum Goldener Löwen (U zlatého lva) hlásící se k hornofalcké tradici vaření domácího piva typu Zoigl. Hostinec přímo u pivovárku bohužel otevírá ve všední dny až od 18. hodin, protože v těchto krajích se opravdu dopoledne a odpoledne moc pivo nepije, neboť někdo vyspělý kapitalismus s lidskou tváří budovat a udržovat v chodu musí. Malá hospůdka s typickým vývěsním štítem-šesticípou hvězdou (jakožto znakem Zoigl pivovarské tradice), otevřená naštěstí byla a my mohli spočinout u prvního čepovaného piva dne. Malý lokál o čtyřech stolech ze kterého dýchala historie a který naštěstí odolal povodním i různým hurá modernizacím patří přesně k typu podniku které mám osobně rád a které se často velkou měrou přičiní o to, že i pivo nevalné chuti se dá díky příjemnému prostředí rázem lépe vypít. Na nějaké objektivnější hodnocení místního piva by bylo nutno přijít asi večer, kdy vyšší výtoč zajistí lepší pivo, protože tentokrát jsme byli dopoledne nejspíše prvními hosty, jež si tmavé, dle mého soudu nakyslé a neodtočené pivo a i lehce kyselostí "chycené" pšeničné pivo (kolegům přísedícím kupodivu docela chutnalo) dali. Upřímně řečeno, nepochutnal jsem si, ale vzhledem k celkově příjemnému prostředí se snad poštěstí toto místo ještě někdy navštívit v jinou denní dobu a udělat si objektivnější obrázek.

Díky zrychlenému přesunu jsme ale o co by dup později už seděli v restauraci pivovaru Prössl v osadě Adlersberg v kopci nad Regensburgem. Opět další malebné místo na místě bývalého kláštera, sestávající z kostela, rodinného pivovárku s ročním výstavem cca 7000 hl piva, velké letní zahrady pod kaštany a velké restaurace ve které jsme pojedli něco z chutné domácí kuchyně a ochutnali místní vyhlášené tmavé pivo a nutno říci, že za svou velmi dobrou pověstí nikterak nezaostává. Žádný sladký či po sladidle chutnající cumel, ale poctivé, lehce hořké a lahodné pivko, které doplňuje i silnější verze v podobě tmavého Bocku zvoucího se Palmator (7% alc.), jež mi později už doma z lahve taktéž moc chutnala a já jen zalitoval, že jsem nezakoupil vícero vzorků nežli pouhý jeden lahvový exemplář. Shrnuto podtrženo, opět velmi doporučeníhodné místo a tmavé pivo, které je radost pít.

Přes kopeček jsme se přehoupli do jiného údolí, ve kterém se poblíž sebe nacházejí hned 3 pivovary. V obci Deuerling jsme se bohužel trefili přímo do odpolední zavírací doby pivovarské hospody (restaurace mají často otevřeno jen přes oběd a pak až večer) a pivovárek Goss i přes otevřené dveře do varny nejevil známky nějakého života, tudíž jsme zakoupili jen lahvové vzorky opodál v nápojce v hospodářském dvoře. Opět tradiční, malý rodinný pivovar nemající ani své webové stránky, vařící ročně nějakých 3000 hl. piva pro pár věrných hospod a stáčející svá piva i do euro lahví. Obvyklá skladba piv čítající Weizen, Hell, Pils, sezonní Bock a hlavně asi nejlepší kousek Märzen (5,5% alc.), který v roce 2008 obdržel zlatou medaili v prestižní soutěži World Beer Cup. Po pozdější domácí ochutnávce tohoto jantarově zabarveného a lahodného, typického venkovského představitele svého druhu mohu konstatovat, že pořízení tohoto pivka je opět trefou do černého. Zakoupený Helles bohužel hodnotit nemohu, neboť tato lahev jako jediná nepřežila v batohu náročnou cestu domů.

Městečko Laaber pod zříceninou hradu je domovem opět malého rodinného pivovaru Plank vařícího cca 5000 hl piva ročně, nacházejícím se na malém náměstí. Pivovar je znám především díky svému pšeničnému pivu a není rok co by si ať už Weizen či Weizenbock nepřivezl nějakou cenou medaili ze soutěže World Beer Cup. Diplomy z těchto soutěží pokrývají celou jednu stěnu pivovarské restaurace ve které jsme byli odpoledne až na místní štamgasty jedinými hosty a kde došlo k ochutnávce čeho jiného než místního pšeničného piva. Někteří účastníci zájezdu už z dřívějška zmlsaní různými chutnávkami všemožných pivních rarit ohodnotili pivo jen jako zajímavé, ale já byl spokojen a myslím, že právě ve vaření takového to stabilně dobrého piva pro běžného pivaře a pro každý všední den je síla a vyhlídka přežití malého pivovaru větší než jednorázové várky nějakých pivních kuriozit, které mohou být i výborné, ale ocení je maximálně pár zasvědcených znalců. Nutno dodat, že ani později doma ochutnaný tmavý Weizenbock rozhodně nezklamal a byl možná ještě lepší než světlý, respektive lehce polotmavý čepovaný slabší kolega.

To už jsme ale po pár kilometrech po proudu říčky projeli novogotickou branou zámeckého pivovaru v Eihofenu, se svým ročním výstavem cca 20000 hl.piva největšího z toho dne navštívených. Pivovar založený v roce 1692 sídlí stále v historických budovách doplněných o nově přistavěnou varnu a modernizovanou pivovarskou restauraci s pěknou zahrádkou-terasou. Z typické bavorské skladby zde vařených piv lze opět vyzdvihnout chutné tmavé pivo (5,5% alc.), pokud mne paměť neklame tak i pitelný světlý Helles a i silnější Starkbier ochutnaný později doma z lahve. Dle všeho dobře vedený pivovar, jehož pivo lze sehnat běžně i v nápojových obchodech v Řezně nabízí i exkurze a i díky působivé lokalitě návštěvu opět lze jen doporučit.

To ale čas významně pokročil a tak nezbylo než se odebrat cca 20 kilometrů jižněji do vesnice Herrnwahlthann, kde bylo předem domluvené přespání v malém pivovárku Stangl. Původní malý pivovar zásobující své okolí byl před lety kompletně přestavěn na pivovárek restaurační se stylovým čapím hnízdem na komíně. Pivo se vaří dle všeho jen pro svoji hospodu a lahvové je k zakoupení jen v dárkových patentních lahvích u výčepu, v objektu původní varny je dnes restaurace s měděnou dvounádobovou varní soupravou a v původní sladovně cenově přístupný pension. V dosti zeštíhlené podobě tedy pivovar funguje dál, i když na vesnici mimo turistické cesty není jeho budoucnost asi nejrůžovější o čemž svědčilo i to, že v pátek večer bylo obsazeno u pouhých třech stolů včetně našeho. Lidi pivo pít nepřestali, jen si už kupují ve velkém podstatně levnější lahvové pivo domů k televizi a v hospodách je skoro prázdno, pokud není zrovna nějaká akce či zábava. Běžná současná realita vesnic a malých měst, které jsme byli ten večer účastníky.

Tady už mé osobní vzpomínky díky nedostatečné aklimatizaci a pivní únavě končí, ale vytrvalejší spoluúčastníci zájezdu ohodnotili místní piva jako slabší průměr ať už to byl Weizen, Helles či Dunkel. Jestli to bylo pivem jako takovým nebo malou výtočí restaurace bůh suď.

Celkově vzato po zkušenostech osobních či letmého pohledu do pivní mapy okolí, kde se dá nalézt další celá řada pivovarů, ale nelze než pivní rozmanitost dešťohraďákům a okolním přespolním závidět.

http://hrabosch.rajce.idnes.cz/2010_05_Mnichov

akce objektivem Pavla Hrabiny

http://www.luber-kallmuenz.de/

http://www.proesslbraeu.de/

http://www.brauerei-plank.de/

http://www.eichhofener.de/

http://www.stanglbraeu.de/