Pivní Obzor

Třetí pivní festival

DOMÁCÍTo, že čas letí jako bláznivý nezpívá jen božský Kája, ale je to vážně tak. Mladý ambiciozní pivní festival po prvním a zároveň trochu rozpačitém ročníku dospěl už k třetímu pokračování a loňskou nastavenou laťku posunul opět o stupínek výš.

Letňanský areál zeštíhlel na tři velké stany a jeden fajnšmekrovský ve znamení hesla - lepší tři velké plné nežli šest menších poloprázdných a výrazněji rozšířil oproti loňsku pivní nabídku, která už postrádala pivovarské zástupce z pražského Smíchova nebo Plzně a která rozhodně plně uspokojila i vybíravého pivního nadšence. Začátek festivalu bohužel dost poznamenalo deštivo-sychravé klima hodné konce října, ale ani to nezábránilo tomu ochutnat jeden festivalový den například v nejmenším stanu pestrou nabídku lahvových i točených kouřových piv české i bavorské provenience s tím asi nejlepším Rittmayerovsko-Hallendorfským v čele. V předvolebním čase se v rámci festivalu konalo i několik návštěv představitelů politických stran, v den kouřových piv pak třeba Karla Schwarzenberga, který strávil v malém stanu nějakou dobu se svojí družinou i návštěvníky a stačil popít i něco piva či znalecky pokynout nad lahví Schlenkerly rauchbier.

Vědom si faktu, že srovnávám nesrovnatelné se mi při pohledu na navenek trochu posmutnělou plochu letňanského areálu s pár kolotoči u vstupu do areálu a několika málo stánky se suvenýry či občerstvením, chtě nechtě vrátila na mysl vzpomínka na loňskou elektrizující velkolepost nádherně vyzdobených stanů Oktoberfestu, proti kterému je Český pivní festival co se celkové atmosféry týče i přes velkou snahu organizátorů bohužel jen opravdu vzdáleným chudým příbuzným.

Co se týkalo šíře nabídky gastronomie ve velkých stanech už ale letos snesl srovnání a překvapivou pestrostí pivní nabídky mnichovské akci dávno zmizel za horizontem. Klasické reptání na drahotu letňanské akce mohu s úsměvem lehce přejít asi jako každý, kdo někdy na vlastní peněženku zažil jakýkoli velký český hudební festival, kde za ekvivalent letňanského tolaru mohl obdržet maximálně desítku Gambrinus v kelímku nebo obligátní klobásu na papírovém tácku. Vlajkovou lodí akce byl letos ležák Lobkowicz razící si svou cestu na výsluní ani ne tak chutí, která je ve své kategorii spíše průměrná, jako hlavně reklamou za desítky milionů, ale budiž. Zrychlená obsluha na kolečkových bruslích ho přivážela ke stolům expresně hbitě a běžného, čistě po zábavě lačnícího návštěvníka určitě neurazil.

Nebudu se ani snažit o celkový popis jednotlivých stanů, neboť jsem v rámci svých třech letošních návštěv akce strávil většinu času v nejmenším stanu, tudíž pestrou pivní nabídku a lepší celkovou atmosféru velkých stanů jsem zažil opravdu jen krátce. Vzpomínka tedy zůstává jen na malý stan "pivních znalců" ve kterém po celou dobu visela úsměvná reklama na lepší pivo z PET lahve. Rezignoval jsem tedy tentokrát na velkou pivní zábavu ve velkých stanech (jeden ze stanů byl komplet v režii agilní firmy K-Brewery) a jal se jen ochutnával nové, z větší části lahvové a pro mne sem tam neznámé pivo jednoduše pro to, že o tom přítomnost v onom stanu byla, i když to mnohdy tak nevypadalo, jako třeba v den pšeničného piva, kdy znalci zůstali doma, stan opanovali fanoušci vysílaného přenosu hokejového utkání, tuším že Rusko-Německo a náš stůl byl snad jediný, který se v okolní hokejové vřavě tematické pivní akci poctivě věnoval, aby došel poznání, že se i na jihu Bavorska urodí pšenka průměrná, ale z větší části velmi dobrá i výborná co byl případ třeba pivka z městečka Kosslarn nebo Freilassing.

Poznáním bylo třeba i to, že někteří návštěvníci nepřijeli z velké dálky ochutnávat nové styly piva, ale třeba jen posbírat prázdné pivní lahve se zahraniční etiketou. Zajímavým zjištěním byl i pro mne osobně fakt, jak šel už jen z letmého pohledu dobře na odbyt lahvový či na trabantím výčepu čepovaný, neuvěřitelně sladce lepivě ovocný Porter z pivovaru v horno lužickém Löbau, piva, které dle mého laického soudu nepatří zrovna k tomu reprezentativnímu z této oblasti. Mnoho přítomných značek piv by si takový odbyt zasloužilo víc, ale řada návštěvníků měla evidentně svůj pivní vkus.

Třetí den mé návštěvy měl být ve znamení převážně zahraničních "ejlů" což nakonec z logistických důvodů nedopadlo úplně dle přání organizátorů, ale chmelený ejl od Kocoura z Varnsdorfu tradičně nezklamal a velmi příjemně překvapil i ejl z Velkého rybníka, který mne i při snad třetím opakování stále těšil svou pitelností. Před umem pana sládka Vorla, který se toho večera zhostil i role výčepního patří smeknout už jen kvůli tomu jaká piva dokáže vařit na svém "obývákovém" zařízení bez nějaké sofistikované, počítačem řízené technologie.

Opakem byl toho dne ale třeba nepitelný ejl od hradeckého Antéňáka, který se buď po cestě do Prahy zkazil či při vaření rovnou nepovedl (podobným případem byl například Bravůr z Loučné), každopádně byl důkazem, že i vyloženě špatná piva se na docela prestižní akci mohou objevit pokud se sládek dobře zná s organizátorem. Stan znalců toho samozřejmě nabízel během celého festivalu mnohem víc včetně například osobní účasti jednotlivých sládků, ale na to by člověk musel býti pivním profesionálem a mít čas se účastnit častěji, aby byl schopen vytvořit komplexní reportáž.

Nezbývá než doufat, že stan pivních fajšmekrů nebude příště jen ten malý okrajový, ale doplní skupinu těch velkých i s krojovanou stylově sympatickou obsluhou. Honza Kočka, jakožto pachatel letošního stanu znalců zaslouží přes drobné výtky taktéž uznání, protože mne ani při delším přemýšlení nenapadá nikdo jiný, kdo by se dokázal podobné role zhostit, všechna piva dovézt, být celé dny přítomen, pomáhat čepovat a třeba i nezáviděně uklízet zvratky málo odolných jedinců, kteří bohužel se svou potřebou nezašli za stan. Klobouk dolů.

Nebylo to tentokrát na Českém pivním festivalu jen o českém pivu, ale i ten největší vlastenec musí polknout fakt, že na opravdovém velkém festivalu, ať už pivním či hudebním, by celková nabídka neměla být omezena hranicí naší domoviny. Nedaleký Berlínský pivní festival, loni například zasvědcený českým pivovarům toho budiž důkazem. Nebylo to také o nějaké  statistice vyskytujících se či vypitých piv, protože pro mne osobně strohá statistika nuda je, i když uznávám, že má občas velmi cenné údaje.

Bylo to tentokrát o tom, že proběhl bez nějaké masivní propagace další povedený ročník akce u které jsem přesvědčen, že o ni bude jednou mluvit pivní veřejnost tuzemská i zahraniční s opravdovým respektem. K tomu, že by se jednou stalo pivní fajnšmekrovství a poznávání nových druhů piv nějakou masovou, většinovou záležitostí jsem i po této akci osobně sice skeptický, ale pokud bude i čistě na pivní zábavu zaměřená akce nabízet pestré množství kvalitního piva ruku v ruce s lepší pivní kulturou značenou čepováním piva do skla namísto plastových kelímků, stylovou obsluhou, čistým WC, absenci trapných pivních soutěží v rychlosti pití piva, posezením v suchu u stolů namísto brodění se blátem v případě deště a podobně, nezbývá než konstatovat jediné - jen houšť !

http://www.ceskypivnifestival.cz/