Pivní Obzor

Brandýské pivovary

HISTORIEV současnosti se považuje za úspěch pokud je v některém českém městě pivovar alespoň malý restaurační, ale byly doby a ne příliš vzdálené kdy nebylo vyjímkou, že nebyl ve městě pivovar jeden, ale hned dva a to i ve městech dnes pivně pustých, kde aby nějaké regionální pivo pohledal.

Jedním takovým pivně "mrtvým" městem je dnes středočeský Brandýs nad Labem a právě ten patřil ještě v první polovině 20. století k městům, které se mohlo pyšnit hned dvěma pivovary.

Větší místní pivovar Společenský, který patřil do majetku Okresní záložny a vařil v posledních desetiletích své existence stabilně kolem 20-25.000 hektolitrů piva (rekordní množství piva bylo uvařeno v roce 1910 a to ve výši 27.986 hektolitrů) ročně, měl tradici od roku 1506, která byla nadobro přerušena za éry národního podniku v roce 1967 v rámci vlny uzavírek menších, nejen středočeských pivovarů (ve stejném období zanikly ve středních čechách pivovary například v Buštěhradě, Dymokurech, Českém Brodě, Dobrovicích a v dalších místech). Pivovar bychom dnes hledali v Pražské ulici kousek za náměstím marně, neboť byl nedlouho po uzavření kompletně zdemolován a nahrazen panelovým sídlištěm, které "krášlí" tuto část u historického centra dodnes. Uspořádáním se jednalo o budovy sladovny, správní budovy a pivovarské restaurace přilehající k Pražské ulici s průjezdem do dvora ve kterém se nacházel samotný pivovar se zvývajícími provozy. Dodnes po pivovaru zbylo jen pár fotografií, etiket, lahví a vzpomínek pamětníků.

To druhý pivovar Zámecký je dodnes kompaktně zachován a jeho budovy budí dodnes respekt. Původně barokní budova byla koncem 19. století doplněna o anglický hvozd, moderní varnu a v této podobě se dochovala až do závěru činnosti v roce 1942. Původní majetek velkovévodů toskánských byl pronajímán jednotlivým nájemcům a v období 1.republiky po konfiskaci habsburského majetku patřil do skupiny státních pivovarů. Výstav pivovaru se pohyboval kolem 5000 hektolitrů piva, přičemž rekodní výstav 7000 hektolitrů piva uvařil poslední sládek František Sokol paradoxně v závěrečném roce činnosti.

Po uzavření sloužila ještě několik let sladovna ve které se kromě sladu vyráběl na speciálním zařízení u varny sladový výtažek. Dnes slouží budova jako depozitář pražského Uměleckého muzea, díky čemuž se v pivovaru dochovala technologie na varně. Pivovar zvášť v posledních desetiletích činnosti konkurenčně ztrácel díky své nevýhodné poloze na úzké parcele mezi Labem a průjezdní komunikací. K mohutná budově vyrůstající přímo z řeky příslušel jen malý dvorek a ležácké sklepy s lednicí na druhé straně silnice spojené s pivovarem podzemní chodbou. V období rozvoje dopravy nevýhodný, stísněný manipulační prostor, který se částečně podepsal na uzavření pivovaru.

Podrobější historie pivovaru je velmi dobře zpracována v knize Encyklopedie středočeských pivovarů od Pavla Jákla, tudíž dále jen o terénním průzkumu, který byl učiněn díky ochotě pracovníků muzea letos na jaře. Dlouho jsem bývalý pivovar jen zvenčí míjel tušíc, že uvnitř to musí být velmi zajímavé a po prohlídce nezbývá než konstatovat, že jak vypadá pivovar v pohledu od řeky mohutně tak vnitřní prostory v ničem nezaostávají. Až na sladovnický hvozd, který byl přebudován na kotelnu, je pivovar díky muzeu velmi slušně zachovalý a v chrámovém, kamenném prostoru varny je dokonce zachovaná zmíněná varní technologie, která jako zázrakem neputovala do místního kovošrotu, ale je už bezmála 70 let od poslední várky piva němým a zaprášeným svědkem pivovarské minulosti. V hlavní budově je to kromě mohutného prostoru varny jehož součástí byl i chladící štok a zařízení na výrobu sladového výtažku také neméně impozantní klenutý prostor sladovníckých humen a spilky. Um tehdejších stavitelů budí i dnes respekt a i fakt, že pivovar těsně přilehající k řece nebyl uvnitř nikdy vyplaven povodní svědší o důvtipu tehdejších pivovarníků. Pozůstatky umělého chlazení uvnitř podzemní chodby směřující pod silnicí do ležáckého sklepa potom svědčí i o moderních prvcích v ryze starobylém pivovaru. Ležácké sklepy přístupné i vraty od silnice jsou dnes prázdným prostorem a zadní lednice patřící už jinému majiteli je díky propadlé střeše na pokraji zkázy a postupně je zasypávaná odpadem.

Za pozornost stojí i zdevastovaná, opuštěná budova pod zámkem naproti pivovaru, která bývala hezkou pivovarskou hospodou Pod lipou než ji zabral RAJský podnik, nechal ji zavřít a než ji na pokraj zkázy nepřivedlo počínání nepřizpůsobivých nájemníků romské národnosti. Zplanýrovaný prostor vedle byl potom kdysi hezkou hostinskou zahradou s letním výčepem, jehož hrázděná budova dle starých pohlednic odkazovala architekturou spíše někam do Franků než do Polabí. Tady ale muselo býti (kdysi) krásně, řečeno klasikem. Stačí namístě nachvíli zamhouřit oči a na náletem zarostlém pozemku si představit posezení u výčepu pod kaštanem se sklenicí brandejského zámeckého pivka. No ale zpět do současnosti. Místní městskou pivně obligátní nabídku zachraňuje snad jen "lepší" restaurace Armonia nacházející se v areálu zámku nad zmíněnou původní pivovarskou hospodou, kde se nabízí Brandejský Fext, nefiltrovaný ležák vařený v Chýni.

Díky Umělecko průmyslovému muzeu je pivovar zakonzervován což je jen dobře, ale ještě líp by bylo zřídit zde například pivovarské muzeum, jehož nejlepším exponátem by byla zmíněná varna (i originální zařízení na sladový výtažek), která se v této podobě dodnes kromě Brandýsa dochovala už jen na dalších slovy dvou nebo třech místech v Čechách.

Ač jsem prošel moho starých pivovarů tak ten brandýský patří mezi ty zajímavější a nějaké budoucí zpřístupnění veřejnosti namísto pouhého depozitáře by bylo pro pivovar využitím nejvhodnějším. O nějakém symbolickém obnovení vaření piva nemluvě, ale to už patří do kategorie nereálných vizí. Návštěvu Zámeckého pivovaru tak všem zájemcům o pivovarskou historii nelze než doporučit.

Velký dík patří také ochotě mladého pana knihovníka místního muzea za nezištné poskytnutí (oskenování) historického materiálu k oběma pivovarům.

　

http://www.armonia.cz/o-nas/