Pivní Obzor

Šumavský pivovar

DOMÁCÍNení letos měsíce aby nebyl ohlášen start nějakého nového restauračního pivovaru a nejinak tomu bylo i v srpnu, kdy zahájil činnost malý restaurační pivovárek v šumavském Vimperku.

Novotou vonící podnik tak po více než čtyřicetiletém vimperském pivním suchu navazuje na bohatou tradici místního pivovarnictví.

Vimperk, dříve německý Winterberg (Zimní hora) byl svého času známým městem tiskařů exportujících své produkty, především modlitební knížky do celého světa, přičemž byl zároveň také místem, kde ještě do konce 2. světové války se vařilo pivo hned ve dvou pivovarech. V roce 1945 byl ukončen provoz Měšťanského pivovaru, v jehož varně dnes funguje pizzerie a v poválečně vylidněném městě zůstal v činnosti původní Schwarzenberský pivovar, který pod hlavičkou národního podniku fungoval do roku 1967, kdy byl uzavřen.

Objekty na svou dobu už středně velkého pivovaru pod omšelým zámkem dnes slouží jako sklady zeleniny, v tomto kraji trochu nepochopitelně i jako sklad brněnského piva a v objektu sladovny je možné navštívit novou cukrárno-kavárnu.

Lepší volbou je v téže Pivovarské ulici hned naproti bývalému Měšťanskému pivovaru stará hospoda Na Koreji, lákající na strakonického polotmavého Klostermanna nebo na dobrou světlou dvanáctku téhož pivovaru. Pěkně vyzdobená hospoda, či spíše pivnice s kamny uprostřed lokálu je příjemným místem k posezení u piva, kterému se věnují štamgasti už od velmi časných dopoledních hodin. Na nic si nehrající hospoda nepostrádající jisté kouzlo, narozdíl od unyle umakartové restaurace Na náměstí, kde je na soutoči s Gambrinusem i protivínská, bohužel nepříliš chuťově výrazná jedenáctka Platan.

Město by ještě nedávno bylo jen těžko cílem pivního fajšmekra, i když světlý ležák Král Šumavy jakožto nedávný výsledek spolupráce místních činitelů se strakonickým pivovarem byl a je symbolickým, převážně v lahvích se vyskytujícím odkazem na místní pivovarskou tradici.

O skutečný návrat vimperského piva, vzhledem k roční kapacitě pouhopouhých 300 hektolitrů, taktéž spíše symbolickou formou, se postaral až nyní nový Šumavský pivovar, nacházející se v příkře se svažující ulici pod náměstím. Nově zrekonstruovaný řadový dům ukrývá malou, prostorově atypicky řešenou a zatím bohužel poněkud sterilní, na samotnou Šumavu a svůj název na první pohled ničím neodkazující restauraci s 2 hl varnou. Mladý sympatický majitel Ivan Hojdar podle svých slov dlouho uvažoval o vlastní restauraci, neboť v rodině je ke gastronomii blízko a protože jsou nejbližší malo varny, byť šumavské, desítky kilometrů daleko a mezera na trhu je tak více než široká, spojení s firmou Pivo Praha jakožto dodavatelem technologie, dalo vzniknout malému pivovárku, který nemá ambice dodávat pivo jinam než do své hospody. Garantem a zároveň tvůrcem nových vimperských piv se stal pan Oldřich Koza z pivovarské školy v pražské Podskalské ulici ve spolupráci s mladým sládkem Josefem Troupem.

Na čepu byla v době mé návštěvy chutná, v těle trochu slabší a lehká letní jedenáctka, chutná pitelná polotmavá dvanáctka a trumfové eso v podobě výborné černé třináctky, lahodnému chuťově velmi dobře vybalancovanému chmelenějšímu ležáku, jež popírá veškeré zažité stereotypy o tmavých (černých) pivech jako o sladkých nápojích pro ženy. Čerstvé, osvěžující a silně návykové pití za příznivých 29,-Kč (pro místního pivaře, navyklého na jiné ceny v restauracích to může být naopak už dost). Snad se podaří mladému sládkovi stabilně udržet chuť a kvalitu výborného piva.

Nekuřácká restaurace sází na poctivou šumavskou kuchyni, plusem je pohotová obsluha, vlastní logované sklo i tácky a u výčepu potěší i možnost naplnění piva jako suvenýru na cestu do půlitrové patentní lahve či Pet lahve s etiketou. Případné originálně stočené lahvové pivo by potom potěšilo jěště víc.

Na dvounádobové, mědí opláštěné varní soupravě provoňující chmelovarem celý prostor, se vaří z kounického sladu a žateckého červeňáku mladina, kvasící poté v otevřené spilce a dozrávající v ležáckém sklepě, respektive sklepním chladícím boxu sestávajícím z kegů, ze kterých se pivo i rovnou čepuje.

Od čtvrtka do neděle otevřená restaurace by se měla navíc výhledově dočkat rozšíření až na dvojnásobnou kapacitu. Slabinou zůstane neexistence nějakého letního venkovního sezení, které prý není z prostorových důvodů přímo u restaurace možné a snad jen prozatimní slabinou je zmíněná sterilnost a strohost interiéru, kterému by nějaké zútulnění s tematickou výzdobou určitě přidalo.

Zatím je nový Šumavský pivovar pochopitelně v záběhu, ale snad si získá postupně oblibu a respekt jaký měla například kdysi známá místní výletní restaurace Eis keller-Lednice, jež byla majetkem měšťanského pivovaru. Toho času mohutná kamenná budova, jejíž žalostné torzo dodnes stojí poblíž vlakové zastávky u silniční výpadovky na Kubovu Huť.

Škoda v poválečné době zaniklé restaurace, která by dnes byla díky své originální podobě určitě navštěvovaným místem.

http://www.sumavskypivovar.cz/

zaniklý hostinec Eis keller-Lednice

http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=11075