Pivní Obzor

Vykulení v Kostelci

DOMÁCÍProběhne asi ještě mnoho chmelových sklizní, než chmel okoření skutečnou várku piva v původní varně černokosteleckého pivováru, ale už nyní funguje a dále roste něco, co v rámci naší domoviny těžko najde srovnání.

Zdi bývalého pivovaru s opršelou omítkou a s vývěsním štítem lákajícím na zájezdní hostinec totiž neukrývají jen běžnou hospodu, jak by se navenek od silnice mohlo zdát, ale živoucí areál, nabízející při každé další návštěvě nové a nové zajímavosti. Nadšení spolumajitelů pivováru Milana alias květáka a Tomáše alias vodoucha pro pivovarskou historii, dlouhé roky ježdění po fungujících, hlavně ale bývalých pivovarech, sbírání pivních artefaktů i archiválií, to vše se otisklo do příjemně nostalgické a originální podoby hostince (kde je mimo jedinečnou sbírku starých pivovarských smaltovaných cedulí možno nově shlédnout třeba i unikátní kolekci fotografií varen, které kdysi dodala plzeňská škodovka do celé řady českých i zahraničních, dnes už z velké části zrušených pivovarů) a dalších rozlehlých prostor, které už nyní pojmou až 3 svatby najednou, posezení nacházejícího se v původních provozních prostorách pivovaru (strojovna, sladovnické humno, žentour), i postupně vznikajícího pivovarského muzea, které už nyní nabízí expozici strojovny, stálou výstavu historie pivovarnictví na Kouřimsku a Ostravsku, či pravidelné prohlídky pivovaru vedené panem spilečným, alias původním zaměstnancem pivovaru na penzi.

V okolí jsou delší dobu už vyhlášené víkendové akce, převážně tematické gastrorevue věnované vždy nějaké ingredienci české kuchyně, na které je třeba se často předem rezervovat, protože zájem nezřídka překročí kapacitu podniku a které tak pomáhají k živobití pivováru i v dobách návštěvnicky slabší zimní mimosezóny.

Letošní červencová sobota byla věnována slavnostnímu otevření expozice strojovny a zmíněné stálé výstavy. Počátek září už byl jako tradičně věnován stěžejní akci v pivováru, čili Vykulení.

Akci, na které se naštěstí není třeba věnovat po celé odpoledne jen permanentní konzumaci piva. Na Vykulení jde o pivo samozřejmě v první řadě, ale už zaběhlou klasikou je bohatý doprovodný program v podobě praktikujících bednářů, originálně pojatých prohlídek pivovaru, hudebních produkcí, dětského koutku, hrnčířů, přehlídce autoveteránů, až opulentně bohaté nabídky občerstvení a kuchyně, letos nově potom třeba vystoupení dětských hasičů, či vaření piva hned ve dvou malých varnách, kdy měl zatím amatérský sládek Petr Buriánek na starosti várku speciálního domácího finského Sahti s přídavkem jalovce namísto chmele, piva scezovaného přes smrkové jehličí v dřevěných neckách. Várku klasického ležáku měl potom pod taktovkou zkušený a sympatický pivovarník pan Vladimír Černohorský, známý z posledních let ze svého působení v pivovárku v Průhonicích nebo coby tvůrce receptur piva nového pivovaru v Rychnově nad Kněžnou.

Na čtyřech výčepních stanovištích bylo na čepu postupně celkem 44 druhů piva nejen ze stálé nabídky hostince od pivovarů společnosti K Brewery, ale i z malých pivovárků vzdálené severní Moravy jako např. z nového pivovaru v Rožnově pod Radhoštěm, Vojkovic, Rýmařova či ostravského Biovaru, přičemž na některé přijeli dohlédnout samotní sládkové, což byl navíc případ i třeba staročeského pivovárku z východočeské Dobrušky, kdy přijel na čepování svého Rampušáka dohlédnout pan sládek Vedra i s mladým podsládkem. Nutno dodat, že nefiltrovaný Rampušák patřil letošním Vykulení k tomu chutově nejslabšímu co bylo na čepu, aspoň tedy z toho, co jsem měl možnost osobně ochutnat i přesto, že nebyl nijak zkažený. Bohužel. Aktivitám ve znovuzrozeném dobrušském pivovaru jinak ale velmi fandím.

V zadní části dvora fungoval do vypití zásob stánek domácího pivovaru Svatý Ján z Polep, jehož ležák jsem měl možnost osobně ochutnal vůbec poprvé a jež patřil překvapivě naopak k tomu nejlepšímu, co se dalo toho dne v prostorách pivováru ochutnat.

V průběhu odpoledne došlo jak už je v Kostelci zvykem i na divadelní recesi, tentokrát v podobě výjezdu starého náklaďáku šoférovaného panem spolumajitelem, který na korbě vezl do hostince 14 žíznivých kubíků.

Letos poprvé došlo také větší měrou k čepování piva do zálohovaných sklenic a aspoň částečnému odklonu od plastových kelímků. Mimo bohaté nabídky piva čepovaného se potom dala zakoupit i speciální edice lahvového kosteleckého Vykulence, jinak ležáku z Kácova zatím v PET lahvích, neb k již avizovanému otevření klasické lahvárny zatím ještě u Sázavy nedošlo. Pivo vzhledem k vyšší ceně určené spíše sběratelům lačnícím po raritních kouscích do svých sbírek, než bežnému návštěvnictvu.

Kostelecké Vykulení se letos opět povedlo včetně vydařeného počasí na objednávku a aniž bych se chtěl po reportážích z minulých ročníků stále opakovat, tak nezbývá než konstatovat, že podobných pivních akcí kde doprovodný program nestojí na obligátních soutěžích v pití piva na čas a jim podobných, je po republice stále jako šafránu.

Dříve než kosteleckého piva se v daném okolí asi dočkáme nového piva říčanského či českobrodského, ale až se jednou na rampě výstavu pivováru stočené místní pivo objeví, tak bude mít přímo pod pivovarským komínem na rozdíl od jiných odbytovou základnu už plně vybudovanou, v regionu všeobecně známou a co do originality určitě bezkonkurenční.

http://www.pivovarkostelec.cz/