Pivní Obzor

V domově Rampušáka

DOMÁCÍV dnešní době sice není problém postavit malý pivovar prakticky kdekoliv, ale návrat pivovaření do původních pivovarských prostor je asi tou nejlepší variantou, neb je jednak na co navazovat a rozlehlejší pivovarský areál skýtá přeci jen větší možnosti rozvoje než pouhá hospoda s varnou (nic proti nim).

Místem, kde před dvěma roky opět po delší odmlce zavoněl chmelovar je podorlická Dobruška. Díky prozatimní absenci místního piva Rampušák v dobrušských hospodách sice zatím není na první pohled patrný provoz znovuobnoveného pivovaru, ale díky postupným investicím a dobrému vedení je nakročeno tím správným místem a dá se očeávat, že místní pivo bude pomalu ale jistě dobývat ztracené pozice.

Pivovar v Křovické ulici byl ve své novodobé historii od roku 1868 kdy nahradil původní varnu u radnice na náměstí, klasickým lokálním pivovarem zásobujícím domovské město a blízké okolí až do poloviny osmdesátých let. V posledních letech své činnosti byl provozovnou náchodského pivovaru, mimo vaření vlastního piva se stáčelo tedy i v cisternách dovážené náchodské pivo a to až do roku 1985, kdy paní ředitelka nadřízeného pivovaru direktivně rozhodla téměř z hodiny na hodinu a prakticky během rozdělané várky o uzavření pivovaru. Poté už se tedy do Dobrušky vozila jen uvařená mladina z Náchoda, pivo zde kvasilo, leželo a stáčelo se stejně jako hotové dovážené pivo z dalších poboček podniku Východočeské pivovary jako byl Broumov či Hradec Králové.

V roce 1991 je ještě za doby státního podniku obnoveno vaření piva, které trvá až do výrazného zadlužení pivovaru v roce 1995. Pivovar je potom zakonzervován, provozuje se zde jakási obchodní činnost a na lepší časy se zablískne až v roce 2001, kdy nefunkční pivovar kupuje firma Imex, jinak vlastnící pivovar v Hlinsku. Přichází ale tvrdá rána v podobě dvou podivných požárů způsobených žhářem-bývalým a prý jinak bezproblémovým zaměstnancem pivovaru, který za to dostává osm let nepodmíněně. Při prvním požáru ze sladovny zbudou jen obvodové zdi a podruhé hoří nad varnou, naštěstí už ne tak ničivě. Pivovarníky z Hlinska ale tato událost naštěstí nezlomí, je znovuvystavěna a zprovozněna sladovna a v roce 2008 začíná znovu vaření piva Rampušák v původní měděné varně z roku 1936, vystavěné První brněnskou strojírnou. Zatím poslední změna nastáva letos na jaře, kdy se při prodeji pivovaru Rychtář Hlinsko skupině K Brewery dobrušský pivovar osamostatňuje, respektive se jediným majitelem stává již bývalý hlinecký sládek pan Milan Vedra, který má zároveň asi největší zásluhu na tom, že v Dobrušce vůbec pivovar funguje. Už původní majitel hlineckého pivovaru, pražský finančník, by prý místo něj viděl raději hotel.

V současnosti tedy funguje humnová sladovna vyrábějící ročně cca 350 tun světlého plzeňského sladu, ze kterého se pivo nevaří jen v domovském pivovaru, ale i v Hlinsku, Bělči nad Orlicí, Žamberku či Rychnově nad Kněžnou.

Vaří se zatím cca 1x za týden až 14 dnů jedna várka po 50ti hektolitrech (vloni byl celkový výstav piva asi 500 hl) v původní, nově zrenovované dvounádobové varně, pivo zraje v uzavřené spilce, dokváší v ležáckém sklepě a stáčí se do sudů a ručně do PET lahví. Do konce letošního roku by měla být zprovozněna i filtrace piva, která by měla přispět k většímu čepování Rampušáka v okolí (zatím se přímo ve městě stabilně čepuje jen v pivovarském bowlingu a v okolí potom nejblíže v hotelu Holub v Opočně, v Deštném a v několika vesnických hospodách, případně na jednorázových akcích v pivovarské sklepní restauraci či občasně v několika hospodách po Čechách, kde se střídají na čepu různá piva), neboť hospodští na malém městě se stávajícího nefiltrovaného piva často bojí a podmínky k jeho čepování jsou ideální málokde. V horizontu 2-3 let by se mohlo začít stáčet i lahvové pivo.

Vaří se dle zákona o čistotě piva, čili jen z vody, vlastního sladu a žateckého poloraného červeňáku ve formě granulí, i když na etiketě je uveden jakýsi chmelový produkt. Sortiment čítá zatím jen světlou dvanáctku, ale brzy měla být v prodeji i světlá jedenáctka a plánuje se vařit k různým příležitostem jako jsou vánoce nebo velikonoce i polotmavá třináctka.

Zajímavostí je vaření 14% sladiny, sladového výtažku, který je dodáván odběratelům - pekárnám, kde si ho zahušťují a používají jako přísadu do svých produktů nebo především zahraničním restauračním pivovarům (u nás ho používá například hradecký Rambousek), kde si ho naopak rozřeďují a povařují s chmelem.

Průvodcem pivovarem nám byl zkušený pivovarník, který v dobrušském pivovaře pracoval s přestávkami už od 70. let, pivo vařil nějaký čas i na Kavkaze a v Dobrušce pamatuje doby, kdy se nestíhal z důvodu nedostatečných výrobních kapacit plnit socialistický plán a vařila se často jen kmenová třináctka, ředěná poté jalovou várkou (převařenou vodou) na výslednou desítku, jedenáctku či dvanáctku. Jasný příklad toho, že v některých pivovarech používané moderní metody ředění piva nejsou jen nešvarem současnosti, ale mají své historické kořeny.

Kromě zmíněného bowlingu v nově postavené budově nad pivovarskými sklepy je pro příležitostné akce otevírána i pěkná restaurace vybudovaná v nevyužitých třech odděleních původního ležáckého sklepa. Dnes je zatankováno sklepní oddělení už jen jedno a v prostoru původní spilky je zbudován pěkný salonek s malou dvounádobou varní soupravou o obsahu várky 250 litrů (původně měla sloužit někde v Hlinsku, ale pan Vedra ji instaloval v Dobrušce), která by měla být časem také zprovozněna a měla by snad sloužit k vaření maloobjemových speciálů či ke zkoušení nových piv. Prozatím je to jen stylová dekorace.

Přímo vedle varny ve všední dny funguje i prodejna, kde je kromě PET lahví s Rampušákem a suvenýrů, dál k mání i lahvový hlinecký Rychtář, něco z Černé hory nebo třeba protivínský Lobkowicz.

Je potěšitelné, že dobrušský pivovar (možná k překvapení mnoha místních občanů) čile funguje, do pivovaru se v rámci finančních možností viditelně investuje, jen s čepovaným pivem je to zatím bohužel špatné, protože ochutnávka piva není běžnou součástí exkurze, ale je jen na předchozí objednávku, bowling u pivovaru otevírá denně až ve 14.00 a ve městě se zatím vyskytuje a místní pivo supluje v hospodách jen Bernard, Primátor a ve velké míře Gambrinus. Tudíž je trochu problém nějak objektivně hodnotit vládce Orlických hor Rampušáka, protože na různých festivalech a letních akcích chutná pokaždé jinak, často díky polním podmínkám čepování a z PET lahve to prostě není ono. Lahvový sice nebyl špatný, ale ani příliš nezaujal. Věřím, že točený a dobře ošetřený v nějaké solidní hospodě nebo rovnou v nějakém pivovarském výčepu by potěšil víc.

http://pivovar.dobruska.info/uvod.php

pivovar po požáru

http://www.youtube.com/watch?v=2ZzxAnfk8CI&feature=fvsr