Pivní Obzor

Společný pivovárek

ZAHRANIČNÍAsi každého zapáleného pivaře občas napadne myšlenka, či se ojeví přímo sen o provozování vlastního pivovaru, ale maximálně desetitisícové v lepším případě statisícové úspory v korunách na bankovním kontě k naplnění vize samozřejmě nestačí.

Řešení ale i v tomto případě existuje s podmínkou, že dotyčný snílek najde desítky či stovky podobně smýšlejících jedinců svolných k založení družstva.

Nejde pochopitelně o žádné objevení Ameriky, protože družstevnictví, i co se pivovarů týče, mělo v Čechách tradici už dávno před tím, než tento druh společného podnikání stačili na dlouho zdiskreditovat rudí soudruzi, kdy pohled na diplomaticky řečeno zaneřáděný dvůr prakticky jakéhokoli družstevního podniku (nejlépe pak zemedělského) neskýtal věru romantický obrázek a příklad dobře vedené firmy.

Stačí ale pohlédnout do minulosti například na předválečné fungování družstevního pivovaru v Dalešicích nebo třeba Společného pivovaru hostinských v Malém Rohozci, či v současnosti k našim západním sousedům, kde není podobný druh vlastnictví pivovarů neobvyklou záležitostí. Pro příklad, že podobný podnik nemusí být jen dědictvím historie, ale může se to týkat i novodobého restauračního pivovaru, také není třeba cestovat daleko, ale jen cca 60 kilometrů od západní hranice do bavorského Kulmbachu, kde právě jeden takový novodobý družstevní-společný pivovárek dobře funguje.

Na samotném restauračním pivovaru Kommunbräu v budově původního mlýna v ulici Grünwehr by nebylo na první pohled nic zvláštního, protože podobných, novodobých restauračních pivovarů vzniklo za poslední dvě desetiletí jen ve střední Evropě několik set, ale odlišné je právě vlastnictví, kdy pivovar nepatří nějaké rodině či jednomu majiteli, ale spolumajitelů-spolupodílníků má hned cca 400.

Hlavním důvodem vzniku tohoto pivovaru byla situace na pivní scéně ve městě.

Kulmbach totiž znamenal a stále znamená co do pivního věhlasu v Bavorsku asi totéž co v Čechách Plzeň a ještě začátkem 90.let fungovala v cca třicetitisícovém městě hned čtveřice velkých exportních pivovarů. Ani této tradiční a dříve neochvějné pivovarské baště se ale nevyhnula pivní globalizace, postupně došlo ke spojení původních samostatných pivovarů pod značku Kulmbacher (dnes je majitelem bezmála poloviny akcií koncern Heineken) a vzniku nové velké pivní továrny na zelené louce s roční výrobou přes 2 miliony hektolitrů. Původní pivovary byly v rámci racionalizací a optimalizací výroby piva uzavřeny, došlo i k určitému zprůměrování chutí některých místních piv a ke zredukování sortimentu jednotlivých pivních značek, i když je třeba říci, že pivní portfolio je narozdíl od podobných velkopivovarů v Čechách stále vcelku široké a čítá stabilně přes 20 druhů piva čtyř značek, plus celou řadu sezonních speciálů. Od běžných ležáků a pilsů Kulmbacher a EKU, nefiltrovaných piv Mönchshof, pšeničných piv Kapuziner, až třeba po siláka EKU 28 s obsahem alkoholu 11%, jež byl dlouhá léta vůbec nejsilnějším, stabilně vyráběným pivem na světě.

Mnoho místních patriotů a pivařů hrdých na své místní pivovary neslo tudíž zmíněné výrazné změny na pivní scéně ve městě dosti těžce a tak v roce 1994 došlo ke vzniku malého společného pivovaru, díky asi 400 podílníkům-převážně občanům města, kteří investovali svůj soukromý kapitál.

Kommunbräu je tak malým opozičním podnikem proti velkému pivnímu gigantu a přestože není díky objemu produkce činící ročně cca 1500 hektolitrů vůbec žádnou konkurencí, piva má jednoznačně chutnější. Stabilní sortiment sestává pouze z nefiltrovaného, plného a velmi chutného světlého ležáku a podobně dobře pitelného, granátového chmelenějšího piva Bernstein (obé 4,9% alk.). Každý měsíc je navíc na čepu různý speciál, ať už je to například v dubnu kouřový Hexenbier, v květnu maibock Deflorator nebo třeba v prosinci doppelbock Delirium. Samotná rozlehlá a dřevem obložená stylová restaurace s mědí obloženou varnou je pěkným prostorem, jednoznačně se hlásícím ke starým tradičním hospodským podnikům. V rámci města rozumné ceny a sympatické usměvavé servírky už jen dotvářejí celkový příjemný dojem.

Mimo výše zmíněná piva lze ve městě ochutnat produkci další malé varny situované v pivovarském muzeu v bývalém velkém pivovaru Mönchshof. V neustále rozšiřovaném pivovarském muzeu se vaří pár set hektolitrů piva ročně v originální varně z tvrzeného speciálního skla, tudíž lze v přímém přenosu a z různých úhlů pozorovat při štěstí na probíhající várku bublající alchymii probíhající v kotli.

Pivo je určeno jen pro návštěvníky muzea, kdy je ochutnávka součástí vstupenky a při mé návštěvě to byl velmi dobrý nefiltrovaný "sušák", čili klasický suchý a chuťově vyvážený pils spíše severoněmeckého střihu. Samotné muzeum v původním pivovaru rozhodně stojí za návštěvu, ale o něm už na těchto stránkách byla jednou řeč.

Za zmínku stojí i každoroční letní 14denní akce místního velkopivovaru Kulmbacher Bierwoche, která probíhala zrovna v době mé návštěvy. Obří pivní stan pro tisícovky lidí zaplňující celé náměstí, čtyři místní velké značky piva čepované z cisteren do tupláků, vyhrávající kapela uprostřed stanu a v podvečerních hodinách i navzdory venkovnímu "podzimnímu" počasí už dosti rozjetá zábava, čili malý klon Oktoberfestu uprostřed Franků.

Pivní město Kulmbach určitě stojí za návštěvu a společný pivovárek Kommunbräu je dobře fungujícím důkazem toho, že družstevní podnikání může mít i jinou podobu než zanedbané JZD v ČSSR blahé paměti.

http://www.kommunbraeu.de

Muzeum s funkčním pivovárkem

http://www.bayerisches-brauereimuseum.de