Pivní Obzor

Pondělní cesta rájem

ZAHRANIČNÍBylo to na začátku loňských prázdnin, kdy pastor nejmenovaného pivního svatostánku z pražských Nuslí se rozhodl přivést pro své věrné ovečky něco málo nevšedního pivka z pivního ráje.

Došlo tudíž na další cestu za hranice všedních dnů do oblasti Horních Franků kolem Bamberka, kde pivo hraje díky největší koncentraci pivovarů na světě jednu z hlavních rolí  v každodenním  lidském pachtění. Světový primát v počtu provozoven na počet obyvatel (cca 1,1 milionu duší) zde ostatně kromě pivovarů (bezmála 160) drží i pekárny (přes 500) a řeznictví (přes 700), čili opravdu není problém při každé nové cestě objevovat nové a nové pivně gurmánské punkty.

Bylo pondělí, které značí v mnoha hostincích sanitární den nejen v Čechách, ale i u našich západních sousedů a tak cedulka s nápisem Ruhetag na vstupních dveřích pohostinství nebyla ten den zdaleka vyjímkou. Cílem mise byl ale hlavně nákup lahvového piva a to se nakonec podařilo dostatečně.

Ranní zastávka ve dvou osvědčených pivovarech v Merkendorfu je předem jasná, neboť chutná pivka značky Wagner a Hummel jsou díky příznivému poměru cena-výkon žádaným artiklem i v proletářských Nuslích. To v sousedním Schammelsdorfu není v pivovarně u Knoblachů jako za minulé návštěvy celozávodní dovolená, ale na pivovarském dvoře se v době pondělního klidu pro změnu vyskytuje jen postarší chlapík šrotující slad a ten bohužel kompetentní k prodeji piva není. Smůla, stejně jako v následném Melkendorfu, kde záměr vrátit atypické zálohované lahve taktéž nevychází, protože pivovárek je otevřen pro kolemjdoucí až od středy.

V Rossdorfu u Sauerů nám paní z kanceláře ten den jinak zavřený pivovarský obchod už ale zpřístupňuje nejspíš i proto, že zákazníci z ciziny nejezdí pro pivo asi každý den a kolega řidič díky svému kouzlu osobnosti získává z domácí lednice i několik vychlazených pilsů k osvěžení v horkém dopoledni na krásné a upravené pivovarské zahrádce. Hostinec hlásí totiž nepřekvapivě den klidu. Místní ležáky a pilsy rozhodně nejsou i přes svůj název kyselé, ale naopak patří k tomu nejlepšímu co okolní kraj nabízí a přesvědčil mě o tom i později doma ochutnaný lahvový Urbräu prodávaný v atypické patentní lahvi. Rodinný pivovárek s ročním výstavem cca 2000 hektolitrů disponuje i moderní stáčírnou lahví, kterou využívají i jiné malé pivovárky. V době naší návštěvy se právě stáčí lahvové pro malý pivovar z Norimberku, takže i zde se drží hesla: Musíme si pomáhat.

Městečko Hirshaid už je rušnější místo a nám poskytuje azyl v náhlém lijáku zastřešená terasa zahradní restaurace pivovaru Kraus. Dochází tedy i na oběd a degustaci čepovaných piv solidní kvality, ať už se jednalo o Weizenbier nebo Kellerbier z kameninového džbánku. Opět rodinný pivovar s roční produkcí kolem 10000 hl. piva se může pochlubit rozlehlou, dle našich zběžných poznatků i velmi navštěvovanou hostinskou zahradou hned za varnou a disponuje mimo jiné i velmi vnadnou paní servírkou, která u některých účastníků mise vzbuzuje emoce větší než samotný místní mok.

V o pár kilometrů vzdáleném Schlammersdorfu nás v pivovárku Witzgall obsluhuje postarší pan hostinský a ve společnosti několika místních štamgastů důchodového věku mastících karty dochází i na čepované plné pivo čili Vollbier moc dobré chuti. Ve skladu se pro nás nakonec nachází i několik lahvových exemplářů a uspokojen je i přítomný sběratel pivních etiket. Právě zde na úzkem stíněném dvorku mezi hospodou a hrázděnou budovou varny vařící cca 1000 hl. piva, by se popíjelo více než příjemně, ale nás čekalo několik dalších vesnic a pivovarů.

Tři kilometry vzdálený Hallendorf je domovem hned dvou pivovarů, známějšího vetšího Rittmayera a menšího Liebertha. První zmíněný pivovar vlastní velkou moderní stáčírnu lahví situovanou na okraji obce, kde se lahvuje pivo až pro 20 okolních malých pivovarů. V samotném starém pivovaru uprostřed vesnice, který i moje, pivovarských budov znalé oko nejprve považuje za nějaké oprýskané skladiště, je mrtvo, hospoda má zavírací den, ale o 100 metrů dál v navenek pěkně upraveném pivovaru Lieberth jsme s nákupem lahvového studijního materiálu úspěšní a osvěžujeme se v odpoledním parnu vychlazeným lahvovým pivkem na lavici před hospodou. Hospoda je uzavřena sice také, v tomto případě proto, že v létě jdou stejně všichni popít na okraj vesnice na čerstvý vzduch do krásného pivovarského zahradního kelleru ve stínu kaštanů. Přítomný vstřícný majitel a sládek v jedné osobě nás ale hned zve na krátkou prohlídku moderní varny, kde za rok uvaří cca 2000 hektolitrů díla. Ležáku, při jehož popíjení jsme se předešlého dne v kelleru na blízkém kopci Kreuzberg doslova olizovali. Čepované samospádem přímo ze sudu je opravdu silně návykovou záležitostí.

O chvíli na to už přijíždíme do sousední vesnice Stieberlimbach, které dominuje upravený rodinný pivovárek Roppelt s hospodou a s ročním výstavem nějakých 3000 hektolitrů piva, především chutného nefiltrovaného ležáku. Pan pivovarský je ale zrovna na odjezdu a tak probíhá jen rychlý nákup lahvového a pokračuje se o další cca 3 kilometry dál.

Ve vsi Greuth funguje již 500 let pivovárek Fischer, ale i zde na volně přístupném pivovarském dvoře (v Čechách by na takovémto neoploceném a nestřeženém pivovarském dvoře volně naskládané sudy a basy piva nejpozději do druhého dne někdo dozajista znárodnil) je v pondělním odpoledni až podezřele mrtvo. Všichni jsou asi v práci, děti ve škole (prázdniny začínají v Bavorsku až koncem července) a paní pivovarská se objevuje ve dveřích až po dobrých 15 minutách našeho mlsného slídění po dvoře. Velmi dobré kouřové pivo s námi ale muselo do Čech každopádně odjet.

Opět stačí popojet 2-3 kilometry a parkujeme na dalším pivovarském dvoře v Zentbechhofenu. V pivovaru Friedel s opět cca 500 letou tradicí je naopak živo a stáčení piva se věnuje celá rodina včetně svátečně oblečené paní domácí rovnající lahve na pohyblivý pás stáčecí linky. Z důvodů pracovní zaneprázdněnosti na nás nemají moc čas, tudíž nakupujeme jen lahvové pivo, pivovarská hospoda teprve otevírá a tak míříme do další vesnice. Fotím si jen moderní nerezovou varnu, kde se vaří ročně jen cca 2000 hl piva ve skladbě Vollbier, Märzen, Pils a Lager, ale k uživení daný výstav asi stačí.

V Herrnsdorfu v pivovaru Barnikel s tradicí od roku 1366 nacházíme na okolní poměry docela nepořádek v podobě neuklizených stolů, zřejmě pozůstatek nějaké bouřlivější oslavy a vstříct nám vychází korpulentní mladá paní domácí-hospodská v teplákách! Objevuje se i další oteplákovaný postarší člen klasické sedlácké rodiny žijící ve vlastním mikrosvětě, zjevně ohraničeném malým pivovarem, lihovarem, hospodou a chlévem. Za hrdelních zvuků ozývajících se z chléva usedáme na lavice naproti varně a koštujeme nepříliš dobrý světlý ležák (jednalo se v podstatě o jediné špatné pivo z celé mise) a pšeničné pivo, které kolegům přísedícím docela chutná, ale mě osobně moc nejede a něco neidentifikovatelného mi na něm vadí.

Kolegové pořizují do svých sbírek i patentní lahve místního moku přinesené paní domácí odněkud ze stodoly, poněvadž jsou z části pokryté něčím, co by se dalo identifikovat jako slepičince. Nahlížíme s dovolením paní domácí i do varny, kde i přes venkovní archaičnost vládne nerez a vaří se ročně nějakých 1500 hl. piva (Lager, Weizen, Rauchbier a vánoční Bock) za rok. Nevelké množství, ale proč vlastně honit objemy, když pro vlastní hospodu, případně pro pár věrných odběratelů a k uživení jedné rodiny to stačí. Pivovar tak jako další v okolí nemá ani vlastní webové stránky, ale i ty by asi byly zbytečné, když většinu piva vypijí místní pivaři z nejbližšího okolí. Pivovar určitě stojí za to navštívit hlavně pro určitý svéráz, ale na dobré pivko je třeba zamířit jinam.

Posledním zastavením je pivovar Weber ve vesnici Röbersdorf, kde to je pravý opak Barnikelu. Typická bavorská upravenost (ovšem ne přeplácanost alá muškáty ve všech oknech jako v Rakousku) a pořádek na celém pivovarském dvorku, kde usedáme u chutného kouřového pivka a ležáku v kamenině. Opět nějakých 2000 hl. roční produkce a opět ryze rodinný podnik, kde hlava rodiny sládkuje a zajišťuje sama nebo s maximálně několika málo zaměstnanci chod pivovaru. Paní domácí pak stojí za pivovarským výčepem a celý zažitý systém se u takovýchto opravdu malých pivovarů předává z generace na generaci. V Čechách, kde soudruzi budovatelé podobný systém dokonale zničili a tradice zpřetrhali může mít ve svém názvu slovo "rodinný" i relativně velký pivovar napůl vlastněný zahraničním kapitálem.

Po cestě do základny v Bamberku jsme ještě zastavili u pivovaru Müller v Reundorfu, ale zde byl zavírací den a soukromé zásoby na doma, stejně jako nákupy pana vedoucího nejmenované nuselské provozovny byly koneckonců už dostatečné.

Přesto, že i na franckém venkově každoročně nějaká ta varna nadobro vychladne, je míst k pivnímu objevování pořád nepřeberně, ale k putování spojenému s posezením v hospodách lze opravdu doporučit jiný den než je pondělí.

　

http://www.brauerei-sauer.de

http://www.brauerei-kraus.de

http://www.brauerei-roppelt.de