Pivní Obzor

V Klášteře Máchovi v patách

DOMÁCÍTak jako kdysi zdržovalo Máchu při jeho putování po Čechách mnoho pivarů, tak současné poutníky jdoucí v jeho šlépějích při sympatické akci nazvané Máchovi v patách, zdržel jeden pivovar poblíž Jizery.

Turistický pochod, který ještě při svém třetím květnovém pokračování zacílí na pivovar v Malém Rohozci, tentokrát skončil v pivovaře v Klášteře Hradišti a byla to koneckonců i vhodná záminka proč zamířit po letech v klidu do jeho útrob mimo rušné Pivobraní a zjistit, jak jsou na tom tamní pivovarníci pod vládou firmy K-Brewery.

Pivovar nacházející se od roku 1864 na pahorku v místě dávného, Husity vypáleného kláštera a později zámku-správy Valdštejnského panství, nebyl v době své asi největší prosperity před 2. světovou válkou žádným trpaslíkem, ale na svou dobu velkým modením pivovarem a zároveň sídlem silné pivovarské akciové společnosti KLÁŠTER sdružující ještě pivovary v Dobrovici a Vlkavě. Z někdejšího seskupení funguje mnoho let již jen právě pivovar v Kláštěře a dnes je co do velikosti výstavu piva spíše slabším článkem skupiny K-Brewery.

Navenek nás přivítaly pivovarské budovy seskupené kolem dvora stále ve své dlouholeté postsocialistické oprýskanosti a i když je jasné, že jsou asi důležitější investice, tak se snad někdy podaří opravit historické budovy do své původní výstavnosti.

To už se ale naší skupiny ujal sympatický pan vařič piva, aby nám byl průvodcem v jednotlivých provozech. Jedinou modernou v jinak historickém areálu je čtyřnádobová nerezová "nová" varna z roku 1993, jež byla naší první zastávkou. Vaří se na danou stupňovitost aktuální sortiment v podobě světlé desítky, jedenáctky a dvanáctky, přičemž bylo současným vlastníkem upuštěno od produkce tmavých piv a nějakých speciálů, které by spestřily trochu jednotvárný sortiment. Výroba speciálnějších piv tak probíhá v jiných pivovarech skupiny a pivovar v Klášteře je pouze prodává. Firmě K-Brewery se dá vyčítat ledacos (hlavně čistě technokratický přístup k pivovarnictví, kdy se produkce různých druhů piva přeskupuje z pivovarů do pivovarů dle potřeby a uvádění konkrétních pivovarů na pivních etiketách coby výrobců namísto uvádění pouhého prodejce už také zřejmě vyšlo z módy, o výrazném finančním motivování hospodských nemluvě), ale zásady klasické výroby piva rozhodně ctí a chuťová kvalita piv z Kláštera (stejně jako třeba i z Jihlavy) se výrazně zlepšila a v dobrém slova smyslu normalizovala.

Jak měla klášterská piva ještě před cca 3 lety pravidelný a nepříliš příjemný chuťový ocásek (v pivovarské hantýrce zvaný prý "dědkovský" jakožto označení piva z technologicky zastaralejších pivovarů, kde pivo lehce něco "chytí", vznikající převážně prý kontaminací piva na spilkách nebo ve starém pivovarském potrubí) s kterým jsem se u točeného piva potýkal i při jednom místním Pivobraní, tak dnes je chuť stabilní a bez dřívějších pachutí.

Vaří se tedy z žateckého chmele a zahraničních extraktů, moravského sladu z firemní sladovny v Brodku u Přerova (vlastní pivovarská sladovna byla zastavena již v roce 1987) a studniční vody, která se změkčuje. Od používání surogátů bylo již upuštěno i z ekonomických důvodů, neb cukr je poslední roky dražší než slad a nepoužívá se již ani Tetrahop jako před lety, kdy bylo tehdejší novum mimo jiné doporučeno klášterskými do Svijan, kde se úspěšně používá dodnes.... Perličkou byla i vzpomínka dlouholetého místního pivovarníka na doby před rokem 1989, kdy šel kvalitní žatecký chmel za tvrdé valuty na export a konkrétně v Kláštěře vařili v lepším případě z chmele tršického (moravského) a jinak běžně z čínského nebo dokonce korejského mizerné kvality, podobně jako i v jiných menších pivovarech. I přes takovéto "standardy" výroby se i dnes najde nemálo nostalgiků vzpomínajících na tehdejší "kvalitní" piva.

Na počítačem řízené tlakové varně se dá vařit denně 6 várek po 220 hektolitrech mladiny, ale v současné době se vaří jen 2 až 3 dny v týdnu. Roční výstav poklesl na cca 65.000 hektolitrů piva (což je zhruba polovina kapacity pivovaru) hlavně ale díky tomu, že bylo upuštěno od výroby levných diskontních piv, jejichž ekonomický přínos byl veskrze nulový.

V rekonstruované spilce požírají cukry a alkohol tvoří jihlavské kvasnice a o patro nížeji pivo dokváší klasicky v ležáckých tancích. Při nějakém náhlém vzestupu prodeje piva v budoucnu by byl prý problém s rozšiřováním kapacity pivovaru nad stávající mez právě díky sklepům, protože staré ležácké tanky se prakticky nedají z hlubokých sklepních oddělení vyndat, betonové tanky systému ROSTOCK (v době svého vzniku ve 40. letech to byl výstřelek moderny) jsou dnes již nepoužívaným historickým artefakem a CK tanky se v historickém areálu pivovaru nikdy stavět nebudou a ani nemohou.

Pokud tedy jednou dojde k prodeji celé pivovarské skupiny K-Brewery nějakému velkému hráči (vznik a propagace celonárodní značky Lobkowicz za nemalé peníze těmto spekulacím jen nahrává, protože velké nadnárodní hráče v roli kupců regionální značky moc nezajímají, viz třeba velký příběh se smutným koncem - ústecký Zlatopramen aka Drinks union), tak právě pivovar v Kláštěře bude díky svým kapacitním limitům v kategorii ohrožených.

Ochutnávkou výborné nefiltrované jedenáctky přímo z ležáckého tanku exkurze pivovarem skončila, protože na sudovnu se návštěvy v Klášteře nevodí a do stísněné podzemní lahvovny už jen z bezpečnostních důvodů také ne.

Akce ale pokračovala, protože co by to bylo za nerozum navštívit pivovar v Klášteře a nenavštívit restauraci Skála za budovou bývalé sladovny.

O tomto originálním podniku vzniklém v prostorách starého skalního sladovnického humna již byla na těchto stránkách jednou řeč a jak to vypadá aktuálně?

Otevřeno je jen v pátek (od 14. hod.) a sobotu (od 12. hod.), tudíž nedělní výletníci mají smůlu a věrný divák pořadů Zdeňka Pohlreicha bude při listování jídelním lístkem zklamán. Desítky položek na jídelním lístku v podniku otevřeném dva dny v týdnu nevěstí nic jiného než mrazák, friťák, atd.... Méně by v tomto případě opravdu znamenalo více, ale budiž. Sem se jezdí hlavně na pivo a to by přímo u zdroje mělo být čerstvé. S filtrovanou produkcí nebyl problém a spíše sladová pivka narozdíl od dřívějška rozhodně potěší. Nefitrovaná jedenáctka byla ale bohužel nejspíš díky nízké výtoči "chycená" a ač se vypít dala, tak to žádný požitek nebyl, zvlášť když jsem ji ochutnal toho dne přímo z ležáckého tanku a hlavně v jiných hospodách v daleko lepší kondici. Pivovarská hospoda by si měla dokázat kvalitu nefiltrovaného piva ohlídat lépe.

Jinak ale Skála za návštěvu rozhodně stojí, protože početná obsluha bez problémů zvládá, prostor je to opravdu působivý a při pohledu na výčep v podobě scezovacího korýtka ze staré varny se dokáže pivní staromilec na chvíli i rozněžnit.

　

http://www.pivovarklaster.cz/

http://www.restauraceskala.cz/

http://knihovna.doksy.com/machovi-v-patach/