Pivní Obzor

Pivně příhraniční styk

Kraji, který pro činovníky Českého svazu pivovarů a sladoven již zřejmě nepaří k České republice a tak si na chráněné označení České pivo musí konkrétně například mlsný varnsdorfský Kocour nechat zajít chuť. Pivovar sice leží při německé hranici, ale ačkoli byl poslední Němec z města vypoklonkován před více než 60 lety, není zcela zřejmé, čím jsou pro ČSPS pohraniční oblasti ve 21. století méně české než vnitrozemí. V tomto případě ale promarněný počin zvaný České pivo ( jehož "přísné podmínky" splní opravdu všichni až na ty smolaře z pohraničí) tak nevadí, protože u Kocoura hraje klasický ležák stejně jen vedlejší roli.

V obavě z pivně náročného dne a následného krušného rána jsem narozdíl od ostatních přespolních zvolil až pozdější příjezd, kdy už bylo na pivovarském dvoře po odpoledním programu, ale soudě podle davů návštěvníků, celých rodin včetně nejmenších dětí, asi nebylo hlavním tahákem dne jen avizované Kouřové pivo.

Cestou z Liberce k německé hranici v oblasti tězce zasažené loňskou dublovanou povodní člověk na nějaké doporučeníhodné hospody bohužel nenarazí. Na cca 30 kilometrech lze potkat pouhé dvě hospody (Bílý Kostel - Svijany a Hrádek nad Nisou - Bernard), které by snad stály za hřích a mrtvo je i v turisticky vděčném místě pod hradem Grabštejn, jež jinak povstal z popela, i když předhradí stále opanuje Česká armáda. Po starém pivovaru pod hradem zbylo už jen rumiště a kdysi hojně navštěvované výletní restaurace Dunajský mlýn či U Steyrerfranzla už patří také dávno minulosti. A jak tady muselo býti slovy klasika dříve krásně. Lepší to není ani v městečku mnoha industiálními památkami oplývajícím - Chrastavě, kde se ale možná blýská na lepší časy a v někdejší textilce výhledově snad jednou zavoní chmelovar v novém plánovaném pivovaru.

Tak rád bych odbočil na "jedno" pod stíny stromů do Panenské Hůrky k restauraci Lesní zámek nebo do podniku Lovu zdar, do lesni restaurace Na Rozkoši, na Kohoutí vrch u Hrádku nad Nisou nebo k Poslednímu Feniku, na Volnou vyhlídku, Lesního domova u Chrastavy a do jiných krásných výletních hospod na Vratislavické nebo Novoveské pivo. To bych tímto krajem musel ale cestovat před 60ti a více lety, protože po odsunu původních obyvatel a následném vládnutí rudých divochů zde z původní až neuvěřitelné rozmanitosti podobných hospod (oproti jiným krajům) nezbylo nic.

Pokochat se půvabem starých krásných hospod se dá už jen při listování knihou Hrádecko-Chrastavsko na starých pohlednicích nebo pokračovat do německého příhraničí, kde podobné výletní podniky prožívají opět renesanci. Osvěžil jsem se tedy až jedním řidším pilsem z Freiburku na pěkné letní zahrádce u jezera v místech někdejšího uhelného lomu u Žitavy a zjistil, že jiná výletní restaurace za městem u tamní ZOO po povodni opět zdárně funguje, ale přilehlý, krátce fungující pivovárek již nadobro ukončil činnost, podobně jako dříve za éry národního podniku WEB tři původní historické pivovary přímo ve městě.

U Kocouřího kouře ve Varnsdorfu jsem čekal jistou pivní monotónost danou zaměřením na kouřová piva, ale naštěstí se dalo občerstvit v pivovarské restauraci místní kolekcí podařených a chutných ejlů (EPA, IPA 11, Sumeček 11, či Quarterberk 19), které zde umějí a kterým tady asi vždy dám přednost před místním průměrným ležákem a podivnou desítkou. Mimo pivovarský výčep se dala zalepiti ústa sladkými ovocnými Portery u venkovního karavanu ze zpřízněneného pivovaru v Löbau, pivy jež si evidentně zíslala nemámo příznivců nejen něžného pohlaví.

Ve stanu úřadoval výčep firmy Pivní rozmanitost, nabízející kolekci bavorských lahvových kouřových piv s pěticí čepovaných vzorků a konečně i přechodné pracoviště pražských Zlých časů s panem vedoucím osobně, kde bylo možno mimo jiné okusit Rauchweizen či poprvé v ČR i příležitostně vařený, postní Schlenkerla Fastenbier, který ale na klasiku Märzen či silný speciál Eiche trochu ztrácí.

Na podobné akce jako byla tato, je rozlehlý areál pivovaru Kocour opravdu ideálním místem, kam se očividně vměstná až několik tisíc lidí, akce mohou probíhat při nepřízni počasí nebo v zimě i ve velké tovární hale a od loňského provozu zde funguje pěkná restaurace s denním provozem. Jak funguje restaurace na okraji města bez nějakých reklamních poutačů ve všední den mimo takovéto akce těžko odhadovat, ale tentokrát byl prostorný, respekt budící výčep-bar po celou dobu doslova v obležení. Restauraci dominuje krásná třínádobová měděná repasovaná varna z 50. let o objemu 13 hektolitrů, jež nahradila původní menší maďarskou nerezovou. Varna sloužila dlouhá léta v pokusném pivovaru v Braníku a je údajně posledním výrobkem svého druhu z plzeňské Škodovky, odkud kdysi putovaly výstavní varny do pivovarů celé Evropy.

Z bývalé keramičky se tak stalo velmi originální místo, kam se vyplatí vážit cestu i kdykoliv jindy mimo velké akce či zábavy se Semenem (lokální revival kapely Kábat...) a v klidu se propít poměrně širokým kocouřím portfoliem. Klobouk dolů před Josefem Šustou, jež coby majitel s poradním hlasem Honzy Kočky přetvořil starou mrtvou fabriku na živé místo a udělal něco trvalého pro místní lid. Taky mohl své vydělané peníze utratit třeba za jachtu nebo chaloupku v Toskánsku, jako jistý dopravní expert z Teplic. Kdyby se na akcích v pivovaru čepovalo pivo do skla namísto do kelímků, jako je to běžné severně od Varnsdorfu a nevšední pivo se stáčelo jen do odpovídajích obalů, tak by nebylo co vytýkat.

Kocouřím kouřem severní mise pro mne ale nekončila, protože v neděli se konal mimo jiné i den otevřených dveří pivovaru Eibauer v městečku Eibau, cca 10 kilometrtů od českých hranic a já se zde na chvíli zastavil.

Pivovar s tradicí od začátku 19. století a dnešním ročním výstavem cca 100.000 hektolitrů piva je ve svém okolí v obchodech i hospodách široce zastoupen, tudíž nevadí ani absence pivovarské hospody. Pivní slavnost probíhala na bavorskem inspirované zahrádce na dvoře a ve velkém stanu s pódiem, kde v době mého příchodu hrála početná skupina mladých heligonkářek. Pivo se čepovalo do jedním eurem zálohovaných 0,4 l "ušáků" za jednotnou cenu 2 eura ve verzi pilsen (průměrný), dunkel a schwarzbier, přičemž tato piva si byla charakterem i barvou dosti podobná, i když o chlup lepší bylo chmelenější černé než spíše sladovější (ale ne sladké) tmavé. V třetinkové lahvi byl v prodeji lehký (3,5% alc.) Porter, jež mne zlákal pěknou retro etiketou, ale byl tak podivně sladké chuti hraničící s nepitelností, že ho opravdu nelze doporučit, narozdíl od příjemně pitelného světlého Landbieru později ochutnaného z lahve, zakoupené u benzínové stanice Aral v regulérní nápojce s vcelku dobrým výběrem piva. Široká byla i nabídka občerstvení, kde kromě klasických wurstů, bylo možno zakoupit třeba čerstvě upečené preclíky z pojízdné pekárny, různě obložené bagety nebo dortíky mnoha druhů z přítomné cukrárny, protože ke schwarzbieru, jež je hlavním pivem pivovaru Eibauer, se sladké vcelku hodí.

V pivovaru Eibauer dnes vládne moderna s CK tanky a byť byla exkurze pojatá s německou důkladností (obsáhlá přednáška u každé části technologie), tak to nebylo ono, protože nahlédnutí pod kónus CK tanku namísto návštěvy otevřené spilky a ochutnávky nefiltrovaného piva přímo z ležáckého tanku, už jaksi postrádá půvab. Trasa exkurze ale naopak zase vedla i před pivovarskou laboratoř, kterou jsem po mnoha exkurzích v pivovarech, zde navštívil vůbec poprvé. K mytí pivního skla sloužila u výčepu ve stanu automatická myčka, jednoduché to zařízení, které je k vidění na většině pivních akcí v Německu, ale bohužel nikde u nás. Zřejmě je nad možnosti i větších českých pivovarů investovat do takovéhoto nenákladného zařízení a pár stovek či tisícovek půllitrů. Proč to taky dělat, když plný kontejner kelímků mířící na skládku nebo spalovny po valné většině českých pivních slavností narozdíl od ekologicky smýšlejícího Německa či Rakouska v naší domovině nikomu nevadí.

V přístupu k ekologii, pivní kultuře (hltání piva na čas jsem u pivních soutěží nezaznamenal) a třeba i v o něco pestřejší nabídce různých pochutin na slavnostech jsou i východní Němci ze zapadlého pohraničí dál než my. Bohužel pro nás.

http://www.pivovar-kocour.cz

http://www.eibauer.de

 (několik ukázek starých pohlednic mnoha zaniklých výletních hospod na Hrádecku a Chrastavsku, je k vidění ve fotogalerii v dolní části těchto stránek)

Fotogalerie:

#1 - industriální krása v Chrastavě	#2 - z grabštejnského pivovaru zbyl jen sklep	#3 - a bývalá hospoda
#4 - bývalý pivovar v Žitavě	#5 - starý pivovárek po cestě v Hörnitz	#6 - kocouří bar
#7 - pivovarský dvůr	#8 - velmi slušně zaplněn	#9 - před valpružinou nocí
#10 - Zlý časy na výletě	#11 - Zlý časy ve stanu	#12 - bavorský kouřový vzorek
#13 - lužický výčep	#14 - varna původem z Braníka	#15 - u Kocoura
#16 - bar v obležení	#17 - zábava s Kabát revival začíná	#18 - budoucí Křinický pivovar v Krásné lípě
#19 - malebná hospůdka U Vyskočilů v Kopci u Brtníků	#20 - rozhledna na Vlčí hoře	#21 - pivovar v Eibau
#22 - výčep pod stanem	#23 - na otevřeném dvoře	#24 - festivalový stan
#25 - na varně	#26 - festival začíná	#27 - v pivním stanu
#28 - pivko	#29 - u mobilního výčepu	#30 - část portfólia
#31 - Kocouří útroby	#32 - Kocouří industriál na podzim 2010	#33 - Kocouří industriál
#34 - na AleFestivale 2010