Pivní Obzor

S Máchou v Rohozci

DOMÁCÍTřetí turistické putování v rámci milé akce nazvané "Máchovi v patách", vedlo ve svém posledním pivovarském pokračování do Malého Rohozce, kde nebylo v cílové rovince na programu nic menšího než prohlídka v pivovaru.

Osobně jsem sice byl v Rohozci několikrát, ale pokaždé se krátké zastavení týkalo jen posezení u jednoho piva či v jednom případě nahlédnutí do varny.
Tentokrát ale na zástup turistů čekal přímo mladý místní sládek a tak nastala konečně možnost podívat se blíže na to, jak se v pivovaru věci mají.
Coby majitel publikace vydané ke stému výročí fungování pivovaru v polovině 30. let 20. století vím, že pivovar byl dle dobových fotografií a popisů v té době přímo ukázkovým příkladem dobře vedeného podniku, na svou dobu i s poměrně velkou produkcí (co do velikosti byl na 27 pořadí z 328 pivovarů tehdejší republiky), ale to ještě hostinští širokého okolí nemohli tušit, co jejich opečovávanému pivovaru přinese budoucnost. Opravdu nescházelo mnoho a z akciového pivovaru vzniklého jako vzdor hostinských združených proti kartelů velkopivovarů v roce 1910 koupí malého pivovaru od předcházejícího majitrele Ungra, byl dnes možná sklad piva v tom lepším případě. Pivovar vařící díky rajonizaci a nulové konkurenci v 80. letech konstatně kolem 100.000 hektolitrů piva ročně, byl přiveden po privatizaci hospodařením rodiny Korbelů takřka ke krachu, roční výstav piva propadl na méně než desetinu kapacity a to že dnes funguje je zásluhou liberecké finanční skupiny Lif, která coby majitel prosperujících Svijan zakoupila i skomírající a krachující pivovar v Rohozci. Oba pivovary jsou ale vedené jako obchodně samostatné jednotky a obchodní zástupci obou značek si na trhu i v regionu konkurují.

Navenek pivovarský areál sice vypadá stále dosti ošuntěle a do prvorepublikové upravenosti má opravdu daleko, ale výstav piva činí již 75.000 hektolitrů a každým rokem narůstá, takže není lepšího důkazu o tom, že se pivovaru pod současným vlastníkem daří. Má to i svá ale a týká se to jistých výrobních postupů, které jsou obecně vlastní spíše velkým pivovarům. Ryze ekonomický pohled vlastníků pivovaru se střetává se sládkovským a výsledkem je určitý kompromis.
Srdcem pivovaru je dvounádobová, jednoduchá nerezová varna z roku 1988, s denní kapacitou 2x250 hl mladiny, projektovaná v době svého vzniku na vaření piva s použitím až 20% surogátů (hlavně cukru) jak bylo tehdy běžným zvykem, jednoduše s menší scezovací kádí než kotlem, což nutí i dnes pivovarníky k používání cukru, protože celosladovou várku vařenou v kotli, by scezovací káď nebyla schopna pojmout. Podobným problémem trpí prý i jiné pivovary, mající varny z té doby. Jinak se ale k vaření piva používá jedna z nejkvalitnějších vod u nás, konkrétně z kilometr vzdálených pramenišť ve Vazoveckém údolí, slad ze sladovny Mšeno (pivovarská sladovna už byla zrušena před desítkami let a dnes se v ní nachází kotelna), žateckého granulovaného chmele odrůdy Sládek (na první chmelení se používá německý chmelový extrakt a ke třetímu chmelení žatecký Červeňák). Hlavní kvašení probíhá v otevřených spilkách a dokvášení v ležáckých tancích. Technickou zajímavostí je dnes již trochu historické skleněné, šroubované pivní potrubí, jež je jistě jedním z důvodů chuťového ocásku všech rohozeckých piv, neboť 100% sterility se v něm nedá při nejlepší vůli dosáhnout.  Vaří se na danou stupňovistost lehká sedmička, světlá a tmavá jedenáctka a světlá a tmavá třináctka. Na export do Švédska se produkuje deset a půlka, nově bylo v nabídce malinové pivo ochucené ovocnou esencí přidávanou jinak i do limonád, jež se má stáčet i do lahví a v přípravě nejspíš jednorázová várka jakéhosi medového piva.

Pan sládek, prý absolvent pražské VŠCHT přes svoje mládí evidentně člověk znalý věci a na svém místě, se nám nejprve nepochlubil důležitým zařízením zvaným HGB a až později se na přímou otázku otevřeně rozhovořil o ředění piva odmineralizovanou, prakticky destilovanou vodou (sifon z běžné vody plné minerálů by totálně rozbil chuť piva) s obligátním argumentem, že to tak dnes dělají všichni. Nedělají!  Světlá desítka je tedy naředěná z jedenáctky a dvanáctka ze třináctky. Používání HGB je zmíněným ekonomickým kompromisem, ale faktem zůstává, že rohozecká jedenáctka a dvanáctka jsou si tak charakterem a chutí podobná piva, že není možné při běžném pití a přímém srovnání těchto piv použití HGB poznat. Řezané lahvové pivo (na můj vkus se zbytečně lacině lascivní etiketou) se potom tvoří smícháním tmavého a světlého před stočením a po filtraci před stáčením se do piva dávkuje ještě nechvalně známý izoextrakt, čili Tetrahop pro zvýšení pěnivosti, v množství cca 2 gramy na hektolitr.
Z celkové produkce piva činí cca 30% export do řady států, ponejvíce pak do Skandinávie, Itálie a Německa. Malou ochutnávkou nefiltrovaného piva z ležáckého tanku exkurze pivovarem skončila a na programu už bylo individuální popíjení, ať už v zaplněné pivovarské restauraci či u venkovního stánku, kde je možno zakoupit i lahvové vzorky na doma.
I přes lehké rozpaky z některých výrobních postupů rohozeckého piva a nezaměnitelný chuťový ocásek mám rohozecké pivo v čepované podobě vcelku rád a pivovarským fandím. To, že je vývěsní štít Rohozce vidět rok od roku na Turnovsku či v Českém ráji na stále více místech je potěšující, protože v mnoha případech nahradil čtverhranou vývěsku jistého západočeského pivovaru.
Na dobře ošetřené pivo z Rohozce jsem koneckonců tentokrát natrefil i v pěkné, znovuzprovozněné výletní hospodě Na vejpřeži (jinak taky chata Harmonie), v kopci mezi Frýdštejnem a Kopaninou, pár kilometrů severně od pivovaru. Někdejší hostinské místo, kde formani přepřahali stoupáním do kopce utahané koně za svěží, dnes funguje jako příjemný víkendový azyl turistům či cyklistům. Milé dámy za výčepem, fajn prostředí a i přes malou návštěvnost dobré pivo na čepu, to jsou důvody, proč jsem tam doufám nebyl naposledy.
Jiným zajímavým místem s Rohozcem na čepu je přímo Rohozec, nikoli tedy Malý, ale Hrubý, konkrétně hospoda u vstupu do zámku a hospodářského dvora, kde je možno spatřit smutně chátrající bývalý zámecký pivovar, jehož část je potupně a nedůstojně využita jako zámecké veřejné WC. Hamba třikrát podtržená, přitom restaurační pivovar by se zde v sousedství známého zámku a pod starým komínem sladovny přímo vyjímal.

Doporučeníhodným místem k seznámení se s Rohozcem je také u Jizery nad Turnovem se nacházející, tradiční výletní podnik Zrcadlová koza, o kterém už na těchto stránkách byla jednou řeč. Sympatická hospoda se zahrádkou hostila v době mé návštěvy stovky příznivců motocyklových veteránů a jindy poklidné místo s obsluhou bylo tudíž doplněno stánkem, bohužel s teplejším a díky způsobu čepování rozbitým pivem. Závěr tedy patřil milému Boučkovu statku v Malé skále odkud se odjíždí opravdu těžko, ale o této hezké hospodě někdy příště, neboť už patří mimo rohozecké téma.

http://www.pivorohozec.cz/
http://www.zrcadlovakoza.cz/
http://www.chataharmonie.cz/