Detail článku
Saské Švýcarsko pivním pohledem
ZAHRANIČNÍMagický kraj pískovcových skal a stolových hor na česko-německé hranici není cílem ryze pivního výletu, ale přesto stojí i z hlediska pivního za pozornost.Právě v létě, v době dovolených nebo víkendových (z Prahy nebo severních Čech díky výbornému vlakovému spojení s cenově výhodnou jízdenkou Labe-Elbe i klidně jednodenních) výletů je Saské Švýcarsko místem, kde je možno nejen putovat kolem skal a dobývat vrcholky stolových hor, ale dá se postupně posedět u pivka v bezpočtu často velmi pěkných výletních hospodách. Existují sice místa, jako např. první evropské, ryze turistické zařízení - kamenný most Bastei (na české straně třeba Pravčická brána), kterým je lepší se v hlavní sezoně kvůli totální přelidněnosti raději vyhnout, ale na jiných místech není problém v klidu posedět na zahrádkách hospůdek ve stínu stromů i o slunečném víkendu, protože jejich počet je oproti české straně této oblasti několikanásobný. V hospodách se sice až příliš často objevuje vcelku solidní, ale všední pils Radeberger z největšího saského pivovaru nebo nepříliš zajímavé drážďanské pivo Feldschlossen a našince překvapí i častý výskyt černých Krušovic, což je pozůstatkem někdejšího spojenectví právě s pivovarem z Radebergu, ale dá se natrefit i na piva méně obvyklá a koneckonců tady nejde o nějaké objevování pivních speciálů, ale pivo je jen pomocníkem proti žízni a tichým společníkem na cestě při kochání se krajinou.
Výletní restaurace či turistické chaty mají sezonu převážně od začátku dubna do konce října a takovým výchozím bodem k putování může být upravené městečko Bad Schandau, kde to vypadá jako v civilizované Evropě narozdíl od blízkého smutného a ostudně vypadajícího vietnamského slumu jménem Hřensko. Jedna z náročnějších, ale působivých tras vede kozí stezkou na horu Papežský kámen (Papststein) s malou pěknou hospůdkou na vrcholu, pokračuje na mohutnou, jen po žebřících přístupnou stolovou horu Kněžský kámen (Pfaffenstein) s kamennou rozhlednou z konce 19. století a turistickou chatou, ve které je letní hostinec s Radebergerem na čepu a malá expozice přírodovědy a kamenictví. Pivo se sem dopravuje lanovkou, tudíž jsou 3 eura za půllitr vcelku opodstatněná. Na dohled je největší saská pevnost Königstein, která měla v době svého vzniku i svůj pivovar a na protějším břehu Labe je mohutná stolová a mezi horolezci velmi populární hora Lilienstein, opět s vrcholovou hospůdkou s dobrým pilsem a černým pivem značky Ur-Krostitzer, dopravovaným opět "pivní" lanovkou a s parádními výhledy ze skalních plošin.
Pohodovou a nenáročnou trasou je naopak putování či rovnou jízda 110 let starou tramvajovou linkou údolím říčky Křinice (Kirnitzschtall) z Bad Schandau přes 8 výletních restaurací-většinou bývalých mlýnů, z nichž asi nejzajímavějšími jsou restaurace Lichtenhainer Wasserfall s vlastním vodopádkem, nabízející mimo konvenční piva i lahvové medové, restaurace se zahrádkou Neumannmühle vedle historického mlýna-technického muzea s duryňskou pivní značkou Altenburger a konečně asi nejmalebnější Buschmühle s malou starou hospůdkou a lahvovým pivem značky Eibauer.
Náročnější cesta z údolí vede do kravína (Kuhstall) k mohutné skalní bráně a turistické chatě. Mezi letoviskem Rathen a malebným městečkem s hradem Hohnstein se nachází rozsáhlé skalní útvary Brand se stejnojmenou turistickou chatou, vyhlídkovou terasou a restaurací, ve které je překvapivě rozmanitý výběr čepovaného a lahvového piva od namátkou velké značky Radeberger či lahvového Prazdroje za 3 eura (nejdražší pivo), po čepovaná piva (pils, schwarzbier) z malého krušnohorského pivovaru Rechenberg, z nedalekého malého pivovaru Böhmisch brauhaus (pils) nebo nefiltrovaná piva z nového lužického pivovárku Lieske a dalších značek v lahvích. V rámci podobných výletních zařízení nevídané.
Výčet dalších podobných výletních hospod by byl opravdu dlouhý, ale na okrajích celé oblasti se nacházejí i tři malé restaurační pivovárky, i když dva z nich vyvolávají dojem spíše rozpačitý.
Návštěva i na místní poměry dražšího (půllitr piva za 3,20-3,40 euro) restauračního pivovaru v Pirně, znamená bezmála tříkilometrovou procházku od vlakového nádraží na periferii jménem Copitz k místním kovohutím, kde je možno spočinout v letním odpoledni na pivovarské zahrádce u několika druhů místního nefiltrovaného, dlužno dodat spíše průměrného piva v provedení pils, helles (nazývaný Stadtbier), rauch, dunkel a bock. Dobrým nápadem je systém Probier, kdy je možno za 3 eura vybrat 3 vzorky (3x 1 deci) různých druhů piva a zvolit si to, u kterého potom člověk zůstane, než případně rovnou šlápnout vedle za plnou cenu půllitru. Nápad, který by i v některých českých pivovárcích byl více než potřebný... Díky probieru jsem tak ochutnal celé portfolio a mohu konstatovat, že po chuťově nejslabším pivu, trochu kovově chutnajícím (vedle kovohutě, ale možná záměrně...) pilsu, vcelku potěšil sušší dobrý dunkel či spíše schwarzbier, a nejchutnějším byl sladový silnější bock s nevyčnívajícím alkoholem, který by ale člověk docenil spíše v zimě než v letním odpoledni.
Celkový dojem z pivovárku tak nebyl úplně špatný, ale pro mne i díky cenám piva spadá spíše jen do kategorie odškrtnuto-navštíveno.
Pár kilometrů západněji lze i vlakem navštívit nejen prý jeden z nejhezčích saských zámků Weesenstein, ale od roku 1999 i malý restaurační pivovar, tak trochu ukrytý až na zadním zámeckém nádvoří. Překvapivě menší klenutá restaurace s varnou a malou terasou je laděná do středověko - historického stylu, dle mého názoru vkusnou a střízlivější formou, kde na příchozího hosta nehuláká obsluha holoto, jako v jistém českém, rádoby středověkém podniku. Pivo se čepuje samospádem z dřevěného soudku do kameninových historizujících džbánků a v nabídce byl v době mé návštěvy jen světlý, velmi pitelný a méně nasycený nefiltrovaný ležák, který mi připomínal nějaký venkovský ungespundetes bier z Franků. Restaurace je zjevně závislá jen na návštěvnících zámku, protože v pozdním odpoledni po odchodu posledních skupinek nezbyla v lokále ani noha a pro běžné večerní posezení místních pivařů z okolí, je to nejspíš příliš stylizované prostředí. Sic po jedné krátké návštěvě, ale palce dávám rozhodně nahoru.
Třetí a poslední novodobý pivovárek, jež lze ještě přiřadit s přimhouřením oka do Saského Švýcarska (byť už na rozhraní s Krušnohořím) je v bývalém hornickém městečku Berggiesschübel, jež je spojené s lázněmi Bad Gottleuba, kde do konce 80. let fungoval malý pivovar, na který současný pivovárek volně navazuje. Malou obyčejnou restauraci s pensionem a odhadem tak 150 litrovou varnou (podle fotky, neboť není součástí restaurace) nazívající se Brauhaus Weltenbummler nelze u hlavní silnice a říčky protékající městečkem přehlédnout. Návštěvníky vítá u vchodu hovorný velký papoušek a pivko je možno popíti i na venkovní terase. V době mé návštěvy byl domácí nefiltrovaný světlý ležák (na přítoči k velké značce) bohužel díky nízké výtoči "chycený" a lehce nakyslý, tudíž těžko hodnotit. Věřím, že při dostatečné výtoči by mohl být dobrý.
Stejně jako v Pirně jsem tak mohl tento pivovárek odškrnout ze seznamu zatím nenavštívených, ale jaksi postrádám zásadnější důvod se vracet.
Saské Švýcarsko tak oproti jiným regionům třeba v Bavorsku na první pohled nějakou velkou pivní pestrostí neoplývá, ale ve srovnání se zhruba stejně velkou oblastí Švýcarska českého jasně vede v počtu hostinských zařízení a koneckonců i v pivní nabídce.
http://www.brauhaus-pirna.de
http://www.die-buschmuehle.de/
http://www.weesenstein.de/
http://www.ferienwohnung-saechsischeschweiz.de/wb_brauanlage.htm
http://www.papststein.de/
http://www.pfaffenstein.com/
http://www.brand-baude.de/
Informace k článku
Více z kategorie ZAHRANIČNÍ