Pivní Obzor

Litovelský otvírák

DOMÁCÍLitovelský pivovar patřil do letošního léta ke skupině těch, které se mi zatím nepodařilo navštívit a změnil to až srpnový den otevřených dveří zvaný Otvírák.

I když jsem cestu na tuto akci předem neplánoval, tak se ono sobotní dopoledne ocitám na vlakové zastávce v Července, kde přesedám do malého motoráku řady 410 s asi třikrát překročenou kapacitou cestujících (posílit spoje na tak masovou akci by nebylo od věci), u kterých je cíl cesty na první pohled jasný. Litovelský pivovar má po nuceném konci souputníka olomouckého v okolí pozici takřka monopolní a nekonečné davy mířící na pivovarské slavnosti jsou toho jasným důkazem. Poutníků dorazivších do své pivní Mekky je už v brzkém popoledni rozlehlý pivovarský areál plný a později se tvořící neprostupný dav je i důvodem proč brzy zbaběle prchám.
Vystupuji na opačném konci města, kde míjím obchodní sladovnu známou výrobou barevných sladů a míjím též nově otevřenou restauraci Záložna na místním náměstí, která má být jakousi výkladní pivovarskou restaurací a která už z letmého pohledu dovnitř splňuje jistě všechny možné i nemožné normy EU. Sterilita by se v ní ovšem dala krájet a k posezení mne opravdu nezláká, tudíž pokračuji přímo na předměstí do pivovaru, abych přitom úplně zapomněl zdokumentovat si stav bývalého malého Měšťanského pivovaru, kterému byl osudný právě vznik velkého rolnického pivovaru v roce 1893.
To lidová hospůdka se zahradou u brány pivovaru se jeví moc sympaticky, ale volného místa není a tak beru za vděk kelímkem nefiltrovaného Moravana zvaného kvasničák u jednoho z 64 výčepů v areálu. Mám rád takováto v dobrém slova smyslu jednoduchá a chuťově nekomplikovaná pitelná piva s kterými se dá strávit odpoledne. Jedenáctka Moravan mi chutná i filtrovaná později doma z lahve i přes lehkou stopu oxidace. Dobrý je i spíše sladovější tmavý ležák a podobně sladová je i světlá sváteční třináctka. Tak jako na jiných podobných "sluncích ve skle" se i litovelský areál topí v kelímcích a sehnat pivní sklenici na zálohu není bohužel možné nikde. Jednu z mála pivních sklenic v pivovaru tak spatřuji v rukou pana sládka, který šel náhodou kolem hlavního podia a po krátké ředitelské zdravici zručně narazil hliníkový soudek mladé generaci už skoro neznámým starým způsobem, aby poté pronesl slavnostní přípitek se starostou města a vedením pivovaru.
Po vyčkání ve cca 20 minutové frontě na exkurzi pivovarem se ocitám v místním chrámu anóbrž výstavní, mramorem obložené pětinádobové varně z 30.let, ve které se svařují denně 4 várky po 300 hektolitrech mladiny z vlastní pramenité vody z vrtů, sladu ze zábřežské sladovny a tršického chmele.  Vaří se prý na danou stupňovitost a roční výstav činí cca 250.000 hl. piva. Sortiment tvoří nealko pivo, světlá desítka, jedenáctka, dvanáctka, sváteční třináctka a  tmavá dvanáctka. Litovelská odpověď na dříve velmi populární Velvet (kde je mu konec?) zvaná Maestro je běžná jedenáctka obohacená speciálním plynem tvořícím lavinovitý efekt. Na stáncích se potom ještě prodávají "speciální" piva ochucená převážně ovocnou trestí.
Prohlídka pivovaru musí odsýpat, protože zájemců je nekonečně mnoho, ale přesto průvodce-pan spilečný nám podává mnoho zajímavých informací a míříme v dlouhých průvodech mimo jiné i na otevřenou spilku, přičemž je s podivem, že tady lze a například v sesterských Hanušovicích návštěvu spilky zakazují jakési hygienické normy Evropské unie. Riziko, že do otevřených kádí někomu ze stovek procházejících něco spadne a zkazí to stovky litrů piva bych si ale osobně na bedra nevzal.

Novinkou v pivovaru je technologie malého minipivovaru na zkoušení nových piv či pro vaření piva návštěvníky pivovaru, ale k tomu nám již nikým z pivovaru nic víc bližšího bohužel řečeno nebylo.
V sousedství na bývalém sladovnickém humně je možno navštívit na první pohled pěknou (asi jen příležitostnou?) restauraci-jakési návštěvnické centrum s historickými pivovarskými artefakty, bohužel ne na slavnostech. Celý prostor okupuje místní honorace a různí vip hosté, tudíž nám běžným smrtelníkům není díky nekompromisní ochrance umožněno ani krátce nahlédnout, tak snad někdy příště při lepší konstelaci.
Procházím chvíli areálem popíjejíc filtrací neposkvrněného výborného Moravana alias Moravskou Plzeň, jak místní pivovarští kdysi před válkou své pivo nazývali a kopírováním pivních etiket si i soudní spory se skutečnou Plzní vykoledovali, koukám na pivovarskou zahradu, kde cvičil muskulaturu i legendární zápasník Frištenský coby manžel dcery místního sládka, ale díky dokonale aprílovému počasí, kdy slunečno střídá v pravidelných intervalech prudký liják, neustálemu prodírání se davem a všudypřítomným frontám na pivo a WC i hudebnímu programu jež není mým šálkem kávy, nakonec prchám. Asi stárnu nebo jednoduše nejsem cílovou skupinou těchto akcí, ale tisícovky přítomných se baví velmi dobře.
Sympatická je přítomnost ohromujícího počtu jízdních kol, neb na placaté Hané se bicykluje ve velkém jako v Holandsku, včetně jízd na pivo. Pomahači a chrániči museli toho dne v Litovli velkoryse mhouřit obě oči.
Plán navštívit ještě krátce Olomouc nakonec díky vytrvalému dešti už odpískávám, takže v Hanácké metropoli snad někdy příště.
Při přestupu na nádraží v Zábřehu nakonec potkávám známého pivního nadšence Marka Kamlara, který míří domů stejným vlakem ze stejné akce, přičemž v areálu pivovaru jsme se vůbec nepotkali, tudíž i to je důkazem už možná až příliš masové pivní slavnosti.

http://www.litovel.cz