Pivní Obzor

Podkováň žije !

DOMÁCÍNových restauračních pivovárků vzniká poslední dobou tolik, že zpráva o otevření pivovárku tu či onde už tolik nepřekvapí.

Zpráva z kategorie těch opravdu překvapujících byla ale ta o zmrtvýchvstání pivovaru Podkováň.
Upřímně řečeno v obnovení tohoto pivovaru už asi nedoufal ani ten největší optimista, i když to před čtyřmi lety v říjnu 2007 vypadalo nadějně. Podkováňští oznámili konec pivovaru čistě z důvodu rekonstrukce, ale po odstranění značné části technologie projekt pomalu usnul a dlouhou dobu to už opravdu vůbec nevypadalo na nějaké znovuvzkříšení.
Pivovar s dožilou technologií a kapacitou postavenou vysoko nad reálné prodejní možnosti si samozřejmě přímo říkal o nějaké radikálnější řešení a tak celkové snížení kapacity na roční maximum cca 30.000 hektolitrů piva je nakonec rozumným krokem.
Vařit na původní technologii v rezavé železné varně s vysokou kapacitou nebylo asi jednoduché, o ekonomické stránce nemluvě (např. nákladné chlazení rozlehlých a z velké části nevyužitých spilek a sklepů) a zejména lahvové pivo mělo velké výkyvy v kvalitě což potvrdilo i moje poslední setkání se starým podkováňským Bednářovým truňkem zakoupeným ve vesnické Jednotě poblíž Podkováně někdy v létě 2007. Pivo z výraznou pachutí po starých hadrech a myšině vybízelo k ledasčemu, ale k dalšímu napití určitě ne.
V létě loňského roku dal ruský majitel pivovaru (pro kterého je pivovarnictví jen jednou z mnoha podnikatelských aktivit) zelenou k investicím do pivovaru s podmínkou, že na jaře roku následujícího se bude vařit pivo. Šibeniční termín s ohledem na to, že v té době šlo o mrtvý areál bez hlavní technologie-varny. Původní čtyřnádobovou železnou varnu o objemu 150 hl tak nahradila 100 hektolitrová měděná dvojnádobová varna z roku 1960, zakoupená ze zrušeného pivovaru ve franckém Ebelsbachu. Majitel a sládek tamního pivovaru zemřel a manželka s dcerami prý už neměla sílu dál pivovar provozovat ani možnost pivovar někomu předat a tak asi 8 let nevyužívaná varna nakonec našla své nové působiště v Podkováni i díky velkému přispění pivovarníka Františka Richtera.
Podle slov ředitele pivovaru Antonína Červeného šlo o technicky nesmírně náročnou montáž ve 20 stupňovém mrazu, ale nakonec se dílo podařilo a nové dílo pivní se mohlo spustit do jednoho kompletně renovovaného oddělení spilky a ležáckého sklepa, ve kterém 50 let staré tanky svítí novotou. Nasazení s jakým všichni zainteresovaní přeměnili mrtvý objekt v krátké době na opět fungující podnik zaslouží obdiv.
Po dvou setkání s podkováňskými pivovarníky v žižkovském hostinci U Vodoucha jsem měl plán nějakou exkurzi v pivovaru domluvit, ale vše urychlil Jarin Šnajdr, který tak díky dlouholetým známostem s podkováňskými učinil dříve.
S několika zvídavými kolegy jsem tak zamířil z nejbližší vlakové zastávky Skalsko do pivovaru, kde se nás ujal ochotně mladý sládek a nakonec i sám pan ředitel. Díky stále dosti sešlým a místy až zbědovaným budovám do kterých se neinvestovalo desítky let (předválečné doby, kdy byl pivovar výkřikem moderny a jedním z velkých akciových hráčů, už opravdu patří historii) to navenek nevypadá na nějakou činnost a jen malá cedule u brány prozrazuje, že pivovar znovu funguje. Uvnitř je ale na první pohled vše podstatné opravené či nové, počínaje varnou osazenou moderními prvky a napojenou na PC program, která bude po dokončení stavebních prací a osazení scezovacího korýtka a dalších měděných prvků důstojným srdcem pivovaru, přes nový chladič mladiny, rekonstruované oddělení spilky a sklepa po nové přetlačné tanky. Škoda, že se zlikvidovala stáčírna lahví (i kojenecké vody) a s novou stáčírnou lahví se kvůli vysokým nákladům zatím nepočítá. Ručně stáčené PET lahve odbyt nevytrhnou, protože zapadlá Podkováň opravdu není Kácov, kde turisté a vodáci kupují pivo v petkách po paletách a hlavně v dnešní době, kdy odbyt sudového piva v hospodách permanentně klesá, je dle mého názoru velká chyba nemít klasické lahvové pivo. Co takhle využít třeba kapacitu stáčírny nějakého spřízněného pivovaru.
S koncem starého pivovaru se samozřejmě zpřetrhaly prodejní vazby, hospody v okolí obsadila konkurence ať už z blízkého Kláštera, Rohozce či Svijan nebo přičiněním bývalého podkováňského obchodního zástupce p. Mráze i z daleké jesenické Holby a tím, že majitel pivovaru zatím není ochoten dát potřebné prostředky do reklamy, reklamních předmětů a vybavení hospod (vývěsní štíty, výčepní zařízení, tácky...) roste odbyt piva zatím pomalu, i když někteří věrní zákazníci se sami navrací, což je příklad třeba majitele hospod Pobuda a U Grobiána v Kokořínském dole, kde má podkováňské pivo už opět stálé místo na čepu.
Jde ale spíše o sezonní letní podniky a tak je aktuálně hlavním cílem nejen plánovaných 10.000 hl za první rok, ale především přečkat odbytově slabou zimu.
Výhledově se plánuje i obnovení hospody naproti vjezdu do pivovaru, neboť pivovaru nejbližší výčepní místo je zatím kdesi na hřišti ve Skalsku.
Aktuálně se vaří světlá desítka, jedenáctka, dvanáctka a ve sklepě zraje světlá vánoční čtrnáctka. Tmavé pivo se zatím z důvodu nižšího prodeje neplánuje. Vaří se dle potřeby jednou až dvakrát za čtrnáct dní z vlastní kvalitní vody, sladu z moravských Záhlinic, žateckého chmele a malého množství chmelového extraktu pro lepší pěnu.
Samotnou výrobu piva zajišťuje dnes jen 5 osob (ředitel, sládek, sklepmistr a dva technici), přičemž pivovar má vlastní partu zedníků renovujících postupně areál.
Chuť piva podkováňští zatím trochu hledají, protože jak mi při první návštěvě ve zmíněné hospodě U Grobiána a u Pobudy pitelná jedenáctka i dvanáctka velmi chutnala (desítka byla bohužel dosti vodová a bez výrazu), tak při další návštěvě tamtéž nebo i v hospodě U Vodoucha bylo podkováňské výrazně jiné, bohužel s lehkou pachutí. Tentokrát v rámci exkurze při ochutnávce z ležáckého tanku bylo pivo opět dobré (i ještě ne úplně dozrálá dvanáctka), ale víc osobitosti a chuťové výraznosti by každopádně podkováňskému pivu prospělo, protože zatím je to jen slušný průměr a v přímém srovnání (hlavně slabší desítka) s pivem třeba z Únětic je to opravdu jen okresní přebor.
Podkováňským každopádně přeji větší odbyt piva a aby zákazníků hojně přibývalo nejen díky nízké ceně piva jako nyní, ale hlavně kvůli kvalitě a chuti piva.

Příště o návštěvě podkováňských hospod v Kokořínském dole.

http://www.podkovan.cz