Pivní Obzor

Nováčci z Vysočiny

DOMÁCÍV rámci letošního boomu restauračních pivovárků vznikly i dva v lůně Vysočiny, které jsem nemohl bez povšimnutí minout.

V prostoru někdejší diskotéky Netopýr, kterou Jihlaváci léta milovali (ta menší část) nebo nenáviděli, působivém to sklepním prostoru v sousedství místní radnice, vznikl na začátku léta restaurační pivovar z dílny stavitele pana Krýsla, který sice bohužel z části nese jeho už typický rukopis v podobě PETlahví a nekončících variací na téma ovocné tresti v ležáku, ale jinak jihlavský pivovárek podobná místa o třídu převyšuje ať už působivým prostorem, profi přístupem, vlastním pivním klubem, ale hlavně odvahou nabízet mimo ovocné "speciály" i speciály opravdové jako třeba povedené letní pšeničné pivo, podzimní ejl nebo třeba dýňové pivo.
Podivné nóbl restauraci v přízemí domu by snad jen prospěla proměna v nějaký lidovější a přístupnější podnik, aby v sobotní podvečer nezela prázdnotou narozdíl od plné sklepní pivnice, kde příchozí marně shánějí místo k sezení. Sklepní pivnici by měl brzy rozšířit i malý klub pro pořádání různých akcí.
V době mé druhé návštěvy stačily navštívit pivovárek hned dvě početné exkurze, ale ochotný a dle všeho i schopný mladý sládek Jaroslav Dorážka ukáže zájemcům své království i jednotlivcům bez objednání. Na čepu byla toho času chutná světlá dvanáctka Ignác už postrádající specifickou hořkost danou použitím výhodně nakoupeného novozélandského chmele jako tomu bylo v začátcích. Solidní pivo i v přímém srovnání s nefiltrovaným Ježkem ochutnaným hodinu předtím v pivovarské restauraci, který byl v mimořádné kondici a jak jsem jím byl odkojen tak mi chutná poslední dobou čím dál víc a právě letos nově vyladěná (ne pivaři, ale pivovarníky) chuť piva vysvětluje enormní přemnožení ježků na Jihlavsku a to i v místech, kde ježek nebyl dlouhé roky spatřen a byl takřka vyhuben. Ze svého přirozeného prostředí tak vytlačuje stále více i větší kozly a jiné pro Vysočinu netypické druhy.
Zpět ale do radničního sklepa, kde mi nakonec nejvíc chutnal polotmavý Zikmund, vyvážená a příjemně hořká, překvapivě dobře pitelná třináctka a dezertem bylo povedené dýňové pivo chutnající mi spíše po skořici, ale asi se mýlím, protože pravou chuť dýně si nějak nemůžu vybavit. Polotmavý Zikmund je k mání i v hezké kavárně U muzea na protější straně třetího největšího náměstí v republice a v létě bylo stabilně k mání na české poměry velmi dobré pšeničné radniční pivo v hezké hospůdce Kolnička v Lukách nad Jihlavou, kde mi chutnalo víc než přímo u varny (tam jsem měl při první návštěvě štěstí na čiré pšeničné pivo bez kvasnic) a paradoxně bylo čepováno i do patřičného skla. Přímo v pivovaru se totiž podávají malá piva včetně pšeničného nepochopitelně do dvoudecových skleniček na víno.
Zmíněná hospoda Kolnička je doporučeníhodným a velmi milým novým podnikem na nově otevřené cyklostezce podél řeky Jihlavy a při slunečném letním dni byla hospoda kolaři doslova obsypána. Mladý majitel hospody prý žil roky v Bavorsku, což vysvětluje přítomnost pšeničného radničního piva na čepu. V nabídce piva je potom stabilně jedenáctka Ježek (často i v nefiltrované verzi) a desítka Tas s tmavým pivem z Černé Hory.

Nenapadlo by mě jet jen tak do nehezkého městyse Ždírce nad Doubravou, ale důvod tu už je, i když dosti utajený. Zatím ve zkušebním provozu tu funguje opravdu malý pivovárek a restaurace v areálu Džekova ranče-moderních stájí na Ždárské ulici.
Zatím žádný ukazatel ani vývěsní štít nebo cedule u poměrně frekventované silnice lákající nezasvěceného projíždějícího na pivovárek a restauraci znamená ve výsledku odpoledně prázdný lokál. Trochu sterilně působící restaurace bez klasické hospodské atmosféry, ale s milou obsluhou nabízející mi po třetím pivu domácí škvarky jen tak jako pozornost podniku zdarma. Tápu v paměti, kdy jsem něco podobného v Čechách naposledy zažil.  Majitel ranče si prý pořídil pivovárek jako potěšení na důchod a s rozjezdem a prvním vařením piva pomáhal sládek Záruba z blízké Chotěboře. V nabídce je stabilně světlá třináctka a má být pravidelně na čepu i další obměňující se druh místního piva. Nejdříve pak tmavé, které už dozrává. Pro pivo se teprve hledá oficiální název a tak zatím chybí i logované sklo či tácky a teprve ve vývoji jsou webové stránky.

Přiznávám, že jsem neměl přehnané očekávání, ale pivo z ranče nakonec vcelku překvapilo. Příjemně hořké, postrádající sice větší plnost, ale dobré a bez nějakých chuťových vad, tudíž nezůstalo u jednoho a s přihlédnutím k tomu, že pivo nevaří vyučený sládek, ale prý zaučený majitel určitě palec nahoru. Technologie se nachází za okny restaurace v samostatném prostoru a nejde o nějaký domácí kovotep, ale profesionální práci, byť velikostí připomínající nějakou školní varničku s várkou tak max. 100 litrů. Zatím to asi stačí, ale pokud se stane podnik navštěvovanějším, tak budou muset být na přítoči i jiná piva. Měla to být už od začátku jedenáctka Bernard, ale vytočilo se jí prý tak málo, že je na čepu už jen místní třináctka. Otevřeno je zatím jen od pátku do neděle vždy od 11.00.
I když samotný Ždírec není nijak turisticky přitažlivým místem, tak tipuju, že se pivovárek stane oblíbeným zejména mezi sezónními zachránci venkovského pohostinství, tedy cyklisty, protože pěkné okolí tomu přímo nahrává. Mým tipem je třeba Ždírci blízký rybník Řeka známý svou čistou vodou s pěknou prvorepublikovou dřevěnou plovárnou a letní hospodou s Rychtářem a Chotěboří na čepu.

http://www.radnicni-jihlava.cz/

http://www.kolnicka.cz/