Pivní Obzor

Pivní Rudohoří

ZAHRANIČNÍI přes stále skloňovaný rozkvět malých pivovárků u nás existují stále oblasti k uzoufání pivně nudné, což je případ celého pásma české strany Krušnohoří, kde počet pivovarů začíná a končí číslicí nula.

Na severozápadních svazích Rudohoří je ale přeci jen díky existenci lokálních pivovarů pivně pestřeji, protože nikdo nikoho z rodného kraje neodsunoval, východoněmečtí soudruzi znárodňovali méně urputně než v ČSSR a vlna zavírání zanedbaných pivovarů po sjednocení Německa nebyla tak silná jako v jiných končinách NDR.
Ospalé městečko Schöneck 10 kilometrů od českých hranic ožívá jen v zimě coby lyžařské středisko, ale celoročně skýtá zajímavost hlavně pro fandy pivovarské historie, protože pod kostelem v bývalém pivovaru zaniklém v roce 1967, slovy klasika "s ničím nehýbali" a technologie tohoto řemeslného pivovárku je dochována v autentické podobě do dnešních dnů. Prostor varny slouží zároveň jako vstup do fungující hospody a tak je muzeum volně přístupné. V odpolední zavírací pauze hospody má otevřeno kavárna situovaná u bývalých lednic, v létě i s příjemnou zahrádkou. Na čepu je potom obstojný pils značky Sternquel z nedalekého Plavna.
O pár kilometrů dál na okraji hlubokých lesů, jež jsou rájem cyklistů a v zimě běžkařů leží vesnice Grünbach s přízviskem vzdušné lázně a malým restauračním pivovárkem situovaným ve staré zájezdní restauraci u hlavní silnice, dnes hotelu Bayerischer Hof. Jednonádobová maličká varna stojící v sále mimo lokál vypovídá o infuzním vaření piva a ochutnaný světlý ležák spadá do i v Čechách hojně rozšířené a trochu smutné pivní kategorie - Dá se vypít.
Mnohem lepší byl ochutnaný sezonní a hřejivý sladový světlý Maibock, vonící a s nevyčnívajícím alkoholem v chuti. Coby sběratel pivních zážitků mám kolonku Grünbach odškrtnutou v seznamu navštívených podniků, ale díky už trochu vyšším hotelovým cenám a jalovému nehospodskému prostředí restaurace příště zamířím jinam.
Vesnici Wernesgrün zná snad každý pivař v Sasku a je asi předem jasné kvůli čemu. Vesnice se slavnou a dlouhou pivovarskou historií od roku 1436 byla ještě do konce 80tých let 20. století domovem hned dvou velkých exportních pivovarů stojících cca 200 metrů od sebe. Pivovary Grenzquell a Erste Akcien dodávaly pivo svého času i za oceán a dnes po různých optimalizacích výroby je vaření piva soustředěno v původním akciovém pivovaru se současnou roční produkcí cca 600.000 hektolitrů. Vaří se prakticky jen pils značky Wernesgrüner, jehož výskyt v saském Krušnohoří je asi takový jako výskyt piva původem z Plzně a Smíchova na české straně hor. Jednoduše je na každém rohu a třebaže se jedná o produkci z moderní výroby, tak sušší osvěžující pilsner rozhodně neurazí ani zmlsanějšího pivaře.
V původním hospodářském dvoře vedle pivovaru je dnes návštěvnické centrum s prodejnou suvenýrů a pivovarská restaurace, kde se v létě konají hudební koncerty a různé jiné akce, jako třeba burza se vstupným, která byla důvodem, proč jsem návštěvu pivovarské restaurace vynechal a pivo okusil nakonec v příjemné hospůdce pod rozhlednou na kopci nad pivovarem.
Asi 13 kilometrů západněji mne čekalo ve městě Treuen s 500letou pivovarskou tradicí opravdu milé překvapení na adrese Strasse der Jugend 33, kde se nachází malý rodinný pivovar Blechschmidt. V hezkých budovách konce 19. století se vaří pivo v již historické měděné varně, o pohon pivovaru se stará parní stroj z roku 1904 a sklepy jsou prý chlazeny přes 100 let starými chladícími Lindeho aparáty. Roční produkce činí cca 2.000 hl a pivo je zjevně určeno jen pro nejbližší okolí, protože pivovar nemá ani své webové stránky.
Naproti pivovaru je vlastní prodejna piva a suvenýrů, jejíž otevírací dobu (po-pá do 18.00 a sobota do 12.00) jsem promeškal, ale v nápojce u místní benzínové pumpy měli naštěstí celý sortiment lahvového piva. Pivo se toho dne čepovalo na nějaké lidové slavnosti na náměstí, ale hospodu s točeným místním pivem jsem v městečku bohužel neobjevil. Každopádně ale všechna piva byla i v lahvové verzi opravdu velmi chutná a pitelná, ať už to byl pils, spezial, bock nebo schwarzbier, takže v Treuenu jsem nejspíš nebyl naposled.
O pivovaru v příhraničním Rechenbergu už na těchto stránkách byla jednou řeč v souvislosti s tamním pivovarským muzeem, ale vedle starého pivovaru je i pivovar nový s roční produkcí cca 15.000 hektrolitrů a piva jsou v regionu dobře dostupná. V pivovarské restauraci na bývalém sladovnickém humně a v létě na venkovní zahrádce před starým pivovarem je možno okusit kromě slušného filtrovaného pilsu i nefiltrovaný kellerbier nebo chutné hořčí tmavé pivo.

Nejblíže Rechenbergu je od konečné vlakové horské stanice Moldava, ale v železničních kuloárech se hovoří o plánu na obnovení železnice až do Saska, tudíž by se v budoucnu mohlo dát dojet k pivovaru přímým vlakem z Litvínova jako tomu bylo naposledy v roce 1945.
Hezkým místem k ochutnávce rechenberského piva je mimo jiné třeba první výletní hospoda v údolí za českou hranicí při trase bývalé železnice z Moldavy nebo turistická chata s rozhlednou na kopci Geisingberg nad hornickým městečkem Altenberg, kde se nachází velké turistické lákadlo zvané Pinge, což je půlkilometrový kráter vzniklý po dolování cínu. Podobné lákadlo mohlo být po opravě i v blízkém Cínovci, ale podle místních radních bývalý cínový důl zřejmě kazil pohled na příhraniční tržnice a casina, tudíž byla velká technická památka letošního podzimu i přes protesty bohužel zdemolována.
Poslední pivovarskou krušnohorskou zastávkou byl Erlabrun, kde v místním sporthotelu funguje od roku 2001 restaurační pivovárek Kunos. Opět bohužel hotelová sterilní restaurace, tudíž jsem ochutnal místní pivka na venkovní zahrádce. Příjemně sušší nefiltrovaný schwarzbier a bohužel díky malé výtoči lehce nakyslý světlý ležák. Tady u hranic se sládek může snažit sebevíc, ale pivařů se díky blízké konkurenci českých hospod s pivem za 1 euro jaksi nedostává a udržet přijatelnou kondici nefiltrovaného piva na čepu v prázdné restauraci hraničí s uměním.

Na otázku, kde všichni potenciální zákazníci pivovárku jsou, je jasnou odpovědí kdysi malebná obec Potůčky, toho času asijský slum, kde liberální ruka trhu bez jakýchkoliv regulací stvořila odpudivé místo za které je našinci stydno. V "tradiční" kýčovité české hospodě s vietnamskou obsluhou a levným pivem je ale plno.
Třeba jednou přijde doba, kdy bude možné něco napsat i o nějakých pivovarech českého Krušnohoří, ale zatím obhospodařuje 100 kilometrů dlouhý hřeben hor z velké části teplický velkosklad Staropramenu a Plzně. Bohužel.

http://www.wernesgruener.de
http://www.rechenberger.com/
http://www.hotel-alte-schleiferei.de/
http://www.bayerischerhof-gruenbach.de/
http://www.schoeneck-pension.de/museum.cfm