Pivní Obzor

Podzimní sklizeň

DOMÁCÍJe po sezóně. Zahrádky hospod zasypal sníh a symbolicky tak ukončil období různých pivních slavností, venkovního posezení u piva, otvírání nových pivovarů a dalších akcí s pivem spojených v tomto ohledu bohatého roku dvanáctého.

Z množství v mnohém si podobných pivních slavností nelze než vypíchnout akci s trochu dlouhým názvem Královský vzorkový veletrh pivovarnictví, odehrávající se po dva zářijové dny v malebných kulisách prvního nádvoří hradu Křivoklát. Už samo prostředí dalo druhému ročníku této akce originální ráz a doprovodný program plný různých divadelních a hudebních výstupů přilákal i mnoho rodin s dětmi, které by za normálních okolností asi podobnou akci minuly.

Pivovarů bylo přítomných tak akorát, přičemž s vyjímkou jihlavského Radničního dominovaly ty středočeské, ať už to byl slánský Antoš, rakovnický Bakalář, Vítek z Prčice, ujkovický Slepý krtek, berounský Medvěd, Starokladno, Matuška nebo i Krušovice, které koneckonců sponzorují celý hrad. Z ochutnaných třetinek potvrdil v rámci světlých ležáků svoji kvalitu hlavně Vítek z Prčice a v pivech speciálních suverénně Matuška (na čepu byl např. pro slunečný den vhodný ejl California), který jako jediný nabídl na svém stánku situovaném před starou křivoklátskou pivovarskou varnou sklo na zálohu. Za pozornost rozhodně stojí i jeho v křivoklátské Koštovně stabilně se nabízející světlý ležák Karel Egon II a tmavý Magister Kelly.

Nelze opomenout i povedenou putovní výstavu pivně osvětové organizace Pivo, chmel a slad, to mám rád, která v alegorických vytrínkách přitažlivou formou ukazuje vše spojené se vznikem piva, sladovnictvím a chmelařstvím právě na Rakovnicku a Křivoklátsku. Palec rozhodně nahoru jako  i celé akci, která hlavně díky prostředí patří k těm, na které se nezapomíná a pokud se jednou podaří podojit nějaký ten operační program EU a obnoví se pivovar ve starých pivovarkých sklepech v předhradí jak je již ostatně delší dobu v plánu, stane se Křivoklát pivně zajímavý nejen o zářijovém víkendu, ale celoročně.

Pěkný důkaz o tom, jak se za poslední roky změnila situace co se malých pivovárků týká, přednesl šéf pražského Pivovarského klubu Aleš Dočkal na jedné besedě, kdy zavzpomínal na to, jak před lety pánové z firmy Pivo Praha nakonec neotevřeli  pivovar ve vyhlídnutých prostorách ve Vršovicích s obavou, zda si tam lidé udělají na pivo cestu, aby nakonec zakotvili v Ječné ulici v centru. Šlo o besedu se sládky nově vzniklých pivovárků ne z Vršovic, ale z odlehlých koutů republiky, Žumberka, kde alespoň podle slov majitele velkou část produkce piva vypijí v létě cyklisté a turisté křižujíc Českou Kanadu a hlavně Zichovce, zapadlé vísce o pár číslech popisných, stranou turistických cest a s nejbližší autobusovou zastávkou tři kilometry vzdálenou. Ano, i v takovém místě mohl v roce 2012 vzniknout restaurační pivovar.
Jistý pan Ivan Husák coby místní starosta a zároveň spolumajitel úspěšné firmy vyrábějící nemocniční lůžka si splnil sen o vlastním pivovaru a na zelené louce u malé vesnice tak vzniklo za desítky milionů velkoryse řešené centrum sestávající nejen z restaurace s pivovarem, ale i z velkého sálu, pensionu, obecního úřadu a kaple. I  samotné otevření pivovaru bylo pojato velkoryse s velkým pódiem s živou muzikou, velkým pivním stanem, množstvím gastronomických specialit ve velkém sále a se čtyřmi druhy vlastního piva. Osobně bych místní produkci (jedenáctka Sokolík a dvanáctka Krahulík) vařenou mladým absolventem pivovarské školy v Podskalské zařadil do kategorie slušný český pivovarský průměr (nejvíc mi chutnala hořčí tmavá třináctka Moták a speciál patnáctka Magor), u kterého se dá strávit odpoledne. Zmlsaný pivař v Zichovci neochutná nic vyjímečného, ale v místech kde je vůbec problém potkat otevřenou hospodu (na dvacetikilometrové cyklo cestě z Mutějovic jsem v několika až sudetsky ošuntělých a vylidněných vesnicích nepotkal jedinou fungující) by zichovecký pivní úkaz mohl mít naději na úspěch, protože může nasát klientelu ze širokého okolí kde nic není.
V trochu sterilním moderním interiéru je dominantní mědí opláštěná 5hl varna, kterou jako i ostatní technologii dodala firma Lukr a počítá se i s prodejem piva do jiných restaurací. Od listopadu Zichovecké pivo nabízí např. Square café ve Wilsonově ulici ve Slaném.
Snad hlavně místní a okolní lid odvážný podnikatelský záměr ocení a cestu si do pivovaru najde, protože s nějakými turisty v tomto zapadlém místě těžko počítat.

Také mimo hlavní trasy, ale přeci jen civilizaci blíže se nachází další nový pivní punkt Kounice, které jsou mezi pivovarníky známé díky kvalitnímu sladu Klusáčkovy sladovny. K sousedící a mimochodem velmi příjemné jen trochu zakouřené venkovské hospodě (otevřeno denně od 11.00), byl agilním majitelem sladovny přistavěn pivovárek, který po více než 100 letech navázal na místní pivovarskou tradici, trvající do devadesátých let 19.století, kdy kounický pivovar prohrál boj s větším konkurentem z Českého Brodu (kde je mu konec).  Na základě pozorování půllitrů na stolech během dvou návštěv už místní pivaři vzali evidentně Kounické pivo za své a to byl v době mých návštěv v nabídce jen světlý ležák soupeřící na výčepu s plzeňskou produkcí.
Mimo světlou středně chmelenou a plnou dvanáctku s lehkou příjemnou kvasničnou příchutí se již navařila i tmavá třináctka Mouřenín, nazvaná podle soch u místního opuštěného zámku.
O tom, že kounické pivo rozhodně stojí za ochutnání svědčí i třetí místo v nedávné anonymní degustaci devíti světlých ležáků z malých středočeských pivovarů konající se ve Zlejch Časech, přičemž u mne osobně to Kounice vyhrály.

Cesta za třetím navštíveným novým pivovárkem mne zavedla do vlakem dobře dostupné vesnice Praskačka nacházející se na předměstí Hradce Králové. Rodinný podnik nazvaný Propper podle jména majitele má kořeny v domovarnictví, ze kterého se letos přetavil do oficiální podoby a nachází se tak přímo v suterénu rodinného domu. Zvenčí existenci výčepu otevřeného jen od pátku do neděle připomíná jen nenápadná ručně psaná tabule u silnice, takže projíždějící  nemá šanci pivovárek identifikovat. Výčep je ale i s ohledem na malou kapacitu určen hlavně místním, kteří vědí.

Já využil krásného podzimního dne k vyjížďce po rozsáhlých hradeckých lesích, zastávce u Hušků v Bělči, kde hospoda prošla rekonstrukcí, ale jinak vše stabilně funguje v zaběhlých kolejích a cílem práve v Praskačce. Sympaticky útulný výčep vyzdobený rozličnými pivními propietami je přímo u opravdu miniaturní veškeré technologie pocházející původně od hradeckého Rambouska a díky varně na pouhopouhých 80 litrů piva se jedná po Ujkovicích snad o druhý nejmenší oficiální pivovárek v republice. Jednonádobová varní nádoba svědčí pravděpodobně o infuzním jednormutovém vaření piva a zajímavostí je  vyndávací scezovačka používaná hlavně u domácích vařičů. Práce na várce o 10 hektolitrech nebo 80 litrech je prakticky stejně, tudíž musí majitele vaření piva (a zároveň i obsluhování u výčepu) opravdu bavit, protože časem se z častých várek o malém objemu stane opravdová řehole. Na čepu je právě i z kapacitních důvodů mimo vlastní značky i pivo ze spřátelených pivovárků, v době mé návštěvy od zmiňovaného Rambouska a z liberecké Studánky. Místní světlá nefiltrovaná jedenáctka s výraznější chuti kvasnic v chuti nezapřela domovarnickou minulost, ale večer by se u ní strávit bez problému dal. Jako milou pozornost k druhému pivu jsem potom dostal i chleba se škvarkovou pomazánkou.
Kdo má rád spíše komornější domácí prostředí bude stejně jako já v Praskačce spokojen.

http://www.zichoveckypivovar.cz/
http://www.kounickypivovar.cz/
http://www.pivovarpropper.cz/