Pivní Obzor

Zářijová degustace

ZAJÍMAVOSTIJe po prázdninách a dovolenkových absencích, tudíž se tentokrát 16.září sešla sestava Pivní revizní komise v plné síle deseti hlav, kde jinde než v již domovské základně Zlý časy.

Neustále se rozšiřujícího to pivního středobodu, kde provozovatel toleruje celovečerní zábor dvou stolů partou jedinců, kteří tiše a někdy i lehce emotivně ochutnávají vlastní vzorky piva. Pozdravit se krátce přišel i sám pan vedoucí provozovny Hanz při svém návratu z rekreačně pracovní cesty po okolí Bamberka a škoda jen, že s námi také jednou chvíli nesetrval při degustaci a nevrhnul na akci svůj úhel pohledu.
Ostatně právě námi aktuálně degustované polotmavé ležáky spadající u našich západních sousedů většinou do kategorie kellerbier, vollbier či landbier, mají ve Frankách historickou tradici a jsou v sortimentu (někdy i jako jediný druh vařeného piva) celé řady pivovarů.

Už i u nás se tomuto stylu piva věnuje dostatek pivovarů a tak se tentokrát sešlo vzorků hned 11 a to výhradně v nefiltrované podobě z českých malých a restauračních pivovarů. Konkrétně polotmavých jedenáctek až třináctek z Chýně, sokolovského Permona, plzeňského Purkmistra, proseckého Beznosky, pivovaru U Medvídků, Chudenic, liberecké Krásné Studánky, ústecké Rychty, Chotovin, nuselské Bašty a karlovarského Becherplatzu.

Po létu tematicky věnovaném pšeničným pivům se tedy navrátil ležák a jelikož světlé ležáky byly již v minulosti degustovány poměrně často a zevrubně, přišel na řadu právě ležák polotmavý. Osobně jsem byl při degustacích českých pšeničných piv v hodnocení mírnější, neb druhu piva vracejícího se na český trh po takřka dvousetleté odmlce lze dle mého názoru pořád ještě lecos odpustit, tak k léžáku, doméně to českého pivovarnictví, už může být člověk kritičtější.
I přes fakt, že degustace lahvových piv nebude už jen z důvodů dopravy vzorků a skladování nikdy objektivní a plně spravedlivá, nutno po této degustaci konstatovat, že kvalita piv nebyla nijak úžasná a ve dvou případech i zdraví nebo minimálně zažívací trakty ohrožující. Těžko soudit, zda se na vyloženě zkaženém, ocet a kanál připomínajícím nepoživatelném pivu z Becherplatzu a Chotovin podepsalo nevhodné skladování nebo pivo v této podobě opustilo celní sklad pivovaru. Kloním se k první možnosti, neboť ve Varech jsem byl dvakrát a piva byla vcelku pitelná a piva z Chotovin mají dobrou pověst, i když vyloučit se nedá nikdy nic. Dosažený počet bodů 90 respektive 78 v kategorii velmi špatné až mimořádně špatné.

Třetím nejhorším vzorkem byl pro mne trochu překvapivě s odstupem a celkově 60 body Oldgott z pivovaru U Medvídků, u kterého budu muset podniknou terénní průzkům u zdroje, ke zjištění, jak je na tom točená verze. Dále už bylo bitevní pole pivní poměrně vyrovnané, pohybujíc se v rozptylu 53 - 47 bodů, no a na bedně skončil jako třetí vzorek z pivovaru Na rychtě se 43 body, druhý Bubák z Chudenic se 42 body a přesvědčivě zvítězil vzorek z nedaleké Bašty s 34 body. Nutno ale konstatovat, že Bašta měla oproti ostatním konkurenční výhodu v nejrychlejším přesunu od výčepu na náš stůl.

Nejpřísnějším degustátorem byl tentokrát Dwarf z 67 body a naopak nejmírnějším Hroch s Henrim s 54 body. Až na první tři umístěné vzorky u kterých bych vydržel i déle posedět, se tentokrát bohužel jednalo o přehlídku chutí a vůní do českého ležáku rozhodně nepatřících, oxidací a různých pachutí, které jako amatér neumím snad až na diacetyl odborně pojmenovat.
Z návštěv i tentokrát hodnocených pivovárků vím, že u zdroje jsou piva povětšinou dobrá, i když například v případě takové Chýně lze již delší dobu sledovat v celé šíři sortimentu jakousi pachuť, pro kterou se už vžil výraz Chýňovina a pokud mi paměť slouží, tak to v minulosti tak nebývalo, tudíž výkyvy v kvalitě se dějí i u zavedených hráčů. Také asi některé nové pivovárky v létě kapacitně nestíhají a pouštějí na trh nedozrálá piva, před revolucí nazývaná rychlotavbami. Kamenem úrazu je ale obecně lahvování, skladování a transport, ke kterému nefiltrované pivo asi opravdu není určeno a rozšířené PET lahve dělají povětšinou pivovarům už jen medvědí službu.
Nebylo to jen při této degustaci, ale i u jiných předchozích, kdy právě nefiltrované vzorky piva přivezené z různých míst republiky byly dobře pitelné tak maximálně dva až tři z deseti, tudíž raději v rámci možností cestovat, ochutnávat a hodnotit u zdrojů čerstvé pivo, než si dělat obrázek o daném pivovaru dle nakoupených lahví v pivotékách a pivovarech v kvalitě dosti proměnlivé.
I na našich degustacích jsou vzorky nefiltrovaného piva většinou přivezené v PET lahvích, kterých jsem na rozdíl od většiny ostatních odpůrcem, ale co naplat, když není často jiná možnost, neb v pivovárcích až na vyjímky sklo ignorují a když už pivo do skla stočí, tak ho nabízejí ve svém obchodě i v létě delší dobu nechlazené, viz zmíněný Becherplatz.
Několikrát už byl koneckonců neformální kolektivní závěr degustace ten, že nejlepší byl nakonec chleba jakožto degustační sousto.
Přesto ale mají degustace smysl a osobně mi přinesly mnohé, kromě nových známých také například zásadní zjištění, že opravdu nemá cenu nějak široce popisovat chutě piva, protože nejen že platí lidové rčení 100 lidí 100 chutí, ale dokonce je i často dosti rozdílný pohled účastníků degustace na nedobrá nebo nabouraná piva, která já a další nemohou vypít a jiní včetně třeba i certifikovaného degustátora hodnotí stejná piva kupodivu poměrně dobře.
Pokud mně jednou přestanou degustace bavit, tak budu určitě vzpomínat na vážnost až pedantskost s jakou přistupuje k degustacím nešéf Felčar, entuziasmus a akčnost Jany co se zejména shánění vzorků piva týče, pečlivé zápisky a systematičnost Střevlase, pohodáře Rosťu a Kejnu nebo mimopražské nadšence Hrocha a Dwarfa, kteří neváhají obětovat degustaci několik hodin času včetně dlouhého cestování dopravou.