AKTUALITY

Olomoucké pivo, které je i není košer
9. 1. 2010
t
Desítka a dvanáctka Moritz, jedenáctka Maisel a třináctka Tereza. Na všech těchto pivech, která jsou zaručeně vyrobena z českého chmele, si pochutnáte v Olomouci. Abstinenti se mohou vydat na kyselku do nedalekých Teplic nad Bečvou.

Pivovar Moritz na svých internetových stránkách uváděl, že vaří košer pivo. Šlo o omyl, leč i ten mohl být důvodem, proč se o tuhle olomouckou pivní specialitu otřeli neonacisté. "Žádný rabín tady nikdy na kontrole nebyl," upřesňuje sládek Stanislav Nožka a rovnou přiznává, že dům, v němž pivovar sídlí, postavil židovský podnikatel Moritz Fischer. Pivo sice košer není, zato nese "košer" jméno.

Pivovar v podzemí

Olomouc je městem, jež si zaslouží být milováno nebo alespoň navštíveno. Někdo okoukne socrealistický orloj, (ne)vhodně doplňující místní radnici a odbíjející čas v bezprostřední blízkosti sloupu Nejsvětější Trojice, jiný vyrazí na Svatý kopeček k olomoucké zoo. To vše patří ke známým lákadlům. Ovšem Olomouc má i svá skrytá tajemství.

Jeden z méně známých olomouckých půvabů leží nedaleko tržnice. Abstinenti jej asi neocení, zato leckterý pivař či milovník místních specialit ano. Malý pivovárek ukrytý v podzemí Nešverovy ulice je dalším z novodobých podniků, který nabízí neunifikované, osobité a opravdu skvělé pivo. Štamgasti i náhodní hosté si v něm mohou pochutnat na klasické desítce a dvanáctce Moritz a polotmavé jedenáctce Maisel, chmelené červeňákem z Tršic. Bonusem je třináctistupňová černá Tereza.

Právě na chmel místní nedají dopustit. Stačila malá zmínka směrem k tomu, že "všichni chmelí červeňákem, ale občas ho dovážejí z Německa", a málem byl oheň na střeše. U Moritze si člověk může být jistý českým původem chmelového granulátu. Málokterý pivovar o sobě může říci, že jede na doraz.

"Všechno, co uvaříme, se vypije. Nemáme už žádné rezervy. Výstav je 500 hektolitrů za rok, pivo zraje ve dvanácti ležáckých tancích, z nichž každý má 800 litrů. Pokud budeme chtít rozšířit, bude muset dojít v pivovaru k technickým úpravám," říká Stanislav Nožka, jeden ze dvou sládků, kteří se v provozu olomouckého pivovaru střídají.

Nejen štamgasti ocení keramické podtácky, známé z dob kriminálního rady Vacátka a pražské galerky. Na těch zdejších bývalo napsáno "ukradeno u Moritze". Snad aby se lidé styděli mít doma kradené věci. Kde je jim konec. Spíš než jako varování to na lidi působilo jako výzva a rozkradly se do posledního. Aby image podniku, mimochodem příjemně starosvětská, zůstala zachována, musel Moritz přejít na čistě bílou glazovanou keramickou klasiku.

Restaurace je umístěna přímo v pivovaru, jde tedy spíš o pivovar v hospůdce s výhledem na mědí oplášťovanou varnu. Podnik je přísně nekuřácký, nikdo tady "nenasmrádne". Ale leckdo si tu může uvařit vlastní pivo. "Když se domluví parta, a nemusí to být jen chlapi, tak jim uděláme školení týkající se vařby piva. A o pár týdnů později se sejdou znovu, aby svou várku vypili," popisuje jednu z pivních atrakcí podniku sládek Nožka.

Protože pivovárek i hospůdka leží v podzemí, jsou špatně přístupné pro vozíčkáře či matky s kočárky. V letních měsících se tenhle hendikep řeší zahrádkou, z níž se dá obdivovat Terezská brána (v době psaní reportáže se zrovna rekonstruovala).

Své jméno získala při příležitosti návštěvy Marie Terezie v Olomouci. Má podobu triumfálního oblouku a po odbourání přilehlých hradeb stojí osamoceně. Pomineme-li hospodu, tak samotný pivovar zaměstnává pouhé dva lidi, z čehož jasně pramení, že si sládkové moc neodpočinou. A pokud někomu Moritz opravdu zachutná, má šanci si odnést pětilitrový soudek domů a u pěnivého žejdlíku vychutnávat atypické pivko, které rozšiřuje nabídku českého národního moku.

(Zdroj: iHNed.cz)