Pivní Obzor

Jedním z vládních opatření ke snížení rozpočtových schodků je i zvýšení spotřebních daní, které platí od začátku roku. Postihlo to samozřejmě i české rodinné stříbro - pivovarnický průmysl. Zejména menší pivovary postihne toto opatření citelněji, než ty velké. Senátoři vyslyšeli jejich volání a k technické euronovele zákona o spotřebních daních, kterou vrátili poslanecké sněmovně, přidali pozměňovací návrh, který daň z piva snižoval zpět o 50 haléřů. Sněmovna ovšem setrvala na původním textu zákona a senát přehlasovala. V době krize a hledání úspor ber kde ber nebyla velká politická vůle napříč politickým spektrem ulevovat právě pijákům piva. Ti tak nyní budou moci osobním nasazením a zvýšenou konzumací statečně bojovat proti státnímu zadlužení.

Ve sněmovní diskusi k zákonu ovšem zaznělo mnoho zajímavých argumentů a svou troškou do mlýna jsem přispěl i já...

Stenografický záznam z jednání sněmovny 5. 2. 2010:

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

v případě spotřebních daní u cigaret a alkoholu jsou tyto daně vnímány jako jistá daň z konzumace zdraví škodlivých produktů. Skutečnost je ale taková, že alkohol se daní jen v případě lihovin. Víno spotřební dani nepodléhá vůbec a tím pádem se nedaní samozřejmě ani alkohol ve vínu. V případě piva se nedaní alkohol, ale v podstatě slad, tedy obilí v pivu obsažené. Stát uvalil spotřební daň na sladovnický ječmen, případně pšenici. Daň z alkoholu ve víně je nula. Daň z tvrdého alkoholu je 256 korun v přepočtu na litr stoprocentního lihu. Ale daň z piva v přepočtu na čistý alkohol v pivu vychází na neskutečných 5760 korun na litr stoprocentního lihu u dvanáctky s pěti procenty alkoholu. V případě speciálních piv to je i víc. Tento systém zdanění trestá výrobce za výrobu kvalitnějších piv. Nutí je ubírat suroviny a vařit slabší piva. Tato slabší piva mnohé pivovary hluboko prokvašují, aby vyšším obsahem alkoholu budila dojem silnějších stupňovitějších piv, než ve skutečnosti jsou. Jednoduše řečeno, současný systém zdanění vede k výrobě alkoholičtějších piv. Mnohé pivovary nevaří dvanáctky, ale za dvanáctky leckteré pivovary vydávají jedenáctky. Osmičky a devítky pak veřejnost dostává na stůl jako desítky.

Pivo je nejzdravější komerčně vyráběný nápoj a v tomto ohledu předčí zdaleka protežované víno.

Pivo jako komodita s nejvyšším exportním potenciálem do budoucna.

Naše automobilky nevyrábějí a nikdy nebudou vyrábět auta na úrovni rolls-royce. V případě pivovarnictví jsme světová špička a naše piva jsou už po staletí na úrovni jaguarů, ferrari nebo mercedesů.

Rozdíl mezi státníkem a politikem je známý. Závisí na rozměrech uvažování. V Čechách asi nikdo neví, že to byl římský císař a český král Karel IV., který roku 1364 vydal Novus Modus Fermentandi Cervisian. Ten v jeho državách po celé Evropě přikazoval používání chmele při vaření piva. Zároveň Karel poručil zřizovat v Čechách chmelnice a na druhou stranu zakázal pod trestem smrti vyvážet mimo České království sazenice chmele. Karel je v Čechách znám jako vinař - ano, byl zvyklý na víno, a tak ho nejen pil, ale pokoušel se jeho pěstování v rodné zemi šířit. Na stranu druhou nebyl padlý na hlavu; věděl, jak má dobré víno vypadat, a bylo mu jasné, že v našich podmínkách Francii konkurovat nemůžeme. To, co mu bylo jasné, je, že konkurovat můžeme ve vývozu chmele, případně piva. Karel IV. přitom nespáchal ochranářský a direktivní zločin ve smyslu Evropské unie, kdy se diktuje zakřivení banánů.

Chmelení piva znamenalo obrovský pokrok a kvalitativní posun. Chmel má antibakteriální účinky nejen přímo v pivu, které konzervuje, ale dokonce i pitím se tyto účinky přenášejí do lidského těla a tam účinné látky z piva hubí škodlivé bakterie.

Karel IV. vyhodnotil a dal souvislost několika faktorům. Jeho rodná zem měla v té době velký potenciál produkovat nejlepší chmel. Chmel bylo koření, které zvyšovalo trvanlivost a kvalitu piva a zároveň chránilo pijáky před infekčními chorobami, například tyfem.

V prvé řadě je třeba, aby se stát rozhodl, že pivovarský průmysl je jeho priorita. Od toho se odvíjí vše ostatní. Dovolím si ilustraci z Jižní Ameriky. Chile a Argentina neměly v podstatě s vínem nic jiného, než že Španělé ho sem kdysi přivezli, a pokud vím, tak ho tu dovolili pěstovat už v raných počátcích kolonizace. Na rozdíl například od Nového Španělska, tedy dnešního Mexika. Tuhle světu neznámou tradici se zhruba ve druhé polovině 20. století rozhodly tyto státy využít jako exportní potenciál. Obnášelo to nejen podporu zakládání nových vinic, ale hlavně tisíce veletrhů, kulturních akcí, reklamní kampaně v médiích, podprahová PR prostřednictvím světových agentur v jednotlivých zemích celého světa.

Česká republika umí vyrábět pivovarské technologie, sladovny, pivovary, stroje pro chmelnice. Máme zemědělce, kteří tyhle odrůdy chmele umějí pěstovat. V mnoha případech máme neopakovatelné podmínky pro jeho pěstování. Chtěj nechtěj, naše dispozice nám nedávají naději jakkoli ovlivnit světový trh s automobily, elektronikou, textilem či podobným spotřebním zbožím. Tady hraje roli pracovní síla a schopnost rychle vyrábět levné série. Podle průzkumu společnosti Ernst and Young závisí na prodeji piva v České republice až 75 tisíc pracovních míst lidí, kteří ale i pracují v restauracích nebo hotelích.

Můžeme chválit české památky, ale v Japonsku téměř nikdo neví, co je Karlštejn, ale téměř každý dospělý zná české pivo. Pivo je stejná hodnota pro českou kulturu i ekonomiku jako Pražský hrad či Karlův most. Mimochodem, pohled z Karlova mostu, jak jste si mohli přečíst, získal první cenu ze světově nejkrásnějších pohledů na vodní hladinu.

Pro to vše si pivo a všechny obory s jeho výrobou spojené zaslouží ochranu a podporu. Denně přináší České republice stamiliony korun. Nejsou to jen pivovarníci, ale také šlechtitelé, pěstitelé chmele a ječmene, jsou to naši hostinští, hoteliéři nebo špičkoví výrobci pivovarských technologií. Nejde dnes o zdánlivě marginální zdražení piva o 50 či více haléřů. Jde o nezdravý trend hledat nejlehčeji peníze do státní kasy u pivovarů pod lživou záminkou: zdaníme alkohol. Jiné obory dostávají daňové úlevy a státní podpory, přestože pro stát nikdy nebyly a nebudou takovým přínosem jako naše české pivovary.

Zdaňme veškerý alkohol.

Spravedlivé by bylo danit alkohol, a to veškerý, tedy v pivu, vínu i v lihovinách a destilátech. Tak aby to výrobce motivovalo vyrábět méně alkoholická piva, ale zároveň je netrestal stát za kvalitu. A samozřejmě, abychom tím naplnili deklarovanou výmluvu, že daní omezujeme spotřebu alkoholu.

Neobstojí poukazy ze zahraničí! Pivo u nás je skutečné specifikum, ale pokud chceme, můžeme srovnávat třeba s francouzským vínem. Francouzi svůj národní produkt všemožně podporují a rozhodně víno tak drasticky nedaní jako my pivo. Na rozdíl od českých vinařů ale ti francouzští spotřební daň platí stejně, jako ji platí menšinoví francouzští pivovarníci, jejichž pivo je na úrovni českého a moravského vína.

Pokud zdaníme veškerý alkohol, vyrovnáme propad daně u piva. I pokud si stát současnou supervysokou daň z piva nebude chtít odepřít, je lepší přiznat barvu a danit alkohol oněmi pětitisícovkami za litr, a nikoli původní extrakt mladiny. Pivo sice levnější nebude, ale chutnější určitě. Už to za změnu v daňovém systému stojí.

Děkuji za pozornost.

Petr Bratský

Zdroj: parlamentnilisty.cz