AKTUALITY

Pivovar U Fleků: Příjemné překvapení
12. 11. 2008
t
,,Tak bohužel, pane, žádnou rezervaci tady nemám," říká mi číšník a já už trnu hrůzou, že i má třetí pivovarská recenze dopadne zle. ,,Ale to nevadí, je sice plno, ale máme tady takový salonek, tam se vám bude líbit. A vy jste z Prahy? Cože jste si vyrazili ke Flekům?" švitoří číšník a vede nás do jedné ze zadních místností k dlouhému stolu s nápisem Reservé. ,,Co to bude k pití?" Objednáváme samozřejmě místní pivo, ale i víno ,,Müllera, paní. Asi vás moc nenadchne, ale jsme spíš pivovárek. Kdyby vám nechutnal, nějak to pořešíme."

Kabaret a Becherovka

Jistě, restaurace skutečně naplňovala veškerá klišé, na kterých ujíždějí turisté: Live harmonikář s odrhovačkami, číšníci a číšnice v typických úborech, a dokonce i ty panáky Becherovky na velikých tácech, se kterými za námi doběhla obsluha, sotva jsme si sedli. A to jsme nezkusili večerní program - kabaret ,,plný tanečně revuálních čísel a humoru srozumitelný opravdu každému". Ale (pamětliv svého asertivního předsevzetí) to tu bylo vždycky, takhle ta hospoda funguje a karikaturou na české stereotypy byla vždycky. Mě zajímalo jídlo, pivo a samozřejmě to, jestli se tu budeme cítit vítáni.

V ,,salonku" s názvem Kufr pro 40 lidí jsme byli sami. Hordu turistů sem pustili až téměř po dvou hodinách, když jsme si přáli platit. Klid na rozhovor tu nebyl, řev harmonikáře a jeho nástroje z vedlejšího sálu sem doléhal nekompromisně i přes zavřené lítačky, ale než jsme se pustili do jídla, shodli jsme se, že ,,zatím rozhodně dobrý". Naše talíře tu byly za pár minut.

Tláču a gulášek, bitte

Tlačenka nebyla tou, na které jsme za komunismu vyrostli. Jemná, libová, na plátky nakrájená, s jemně nasekanou červenou cibulkou připomínala spíš produkt pro fajnšmekry z bavorských pivnic. Za devět pětek dobrý oběd.

Svíčková byla poctivě odvedená, tradiční. Nejzajímavější na ní prý byl domácí knedlík, který ani vzdáleně nepřipomínal drobivé, na troud suché válce ze supermarketů. Za 189 korun by si zasloužila trochu víc přizdobit.

Mně se volba vyloženě povedla. Zážitek ze samotného gulášku nepřebily ani výtečné knedlíky. Omáčka plná chuti, ani moc tekutá, ani krémová a kvalitní hovězí maso bez jediného odřezku tuku. Cena také 189 korun.

Černé a sladké

A teď to nejdůležitější - pivo. Pokud jste U Fleků byli naposledy tak jako já někdy v roce 1991, protože to vaši noví kámoši ze Západu vybavení zmatenými bedekry ,,museli zažít", nemůžete si pamatovat, jaké pivo tady vlastně vaří. Flekovský ležák je tmavá třináctka. Dělají tu jen tenhle jeden druh, v historických prostorách, rekonstruovaných v 80. letech. Pivovárek si dokonce můžete prohlédnout s průvodcem. Ležák, ač má o stupeň víc, je v chuti spíš lehčí, mnohem sladší než třeba tmavé pivo ze Strahova, přesto ale sušší než typická česká karamelová černá piva. Přístupný, příjemný ležák s tradicí, který ničím nepřekvapí ani zahraničního začátečníka, kterých se tu vystřídají tisíce.

Pokud minipivovar U Fleků dokážeme akceptovat takový, jaký je, tedy jako restauraci sloužící především turistům se všemi českými historickými klišé; pokud do něj vstoupíme bez předsudků a moralizování nad pokřiveným zrcadlem gastronomických a kulturních tradic, budeme příjemně překvapeni.

Hospoda U Fleků už není turistickou pastí a dolem na německé marky se sprostou obsluhou a bandou taxíkářů ve frontě na provizi. Je to profesionálně vedený podnik se vstřícnými číšníky, velmi rozumnými cenami a atmosférou, která se od těch 90. let změnila skoro k nepoznání. Konkurence dokáže divy.

Flekovský ležák