AKTUALITY

Na výletě za malými pivovary, kde vaří i netradiční piva
1. 7. 2011
t
Nezávislé a rodinné pivovary jsou v módě. Jejich nabídka se značně rozšířila.

Za posledních pět let vzrostl v Česku počet menších pivovarů z 50 na téměř 110. Nezvyšuje se však jen pestrost produkce, ale také počet míst, kam se v létě vydat na výlet za zajímavým pivem.

»Když třeba jedete do Českého Krumlova, můžete si tam dát pivo, které doma neochutnáte,« říká vrchní sládek Pivovaru Eggenberg Rostislav Zagora.

Na spoustě míst je totiž možné ochutnat opravdové místní speciality.

Navíc řada pivovarů svou nabídku směřuje na celé rodiny s dětmi. Vyrábějí také vlastní limonády a často aspoň jedno nealkoholické pivo.

»U minipivovarů není problém narazit na dětské hřiště, vidíte tam i maminky s kočárky, které by do normální hospody nešly,« potvrzuje Richard Chodora z odborného serveru Pivni.info.

Zvýšený zájem o malé a střední pivovary potvrzují i odborníci.

»Přirovnal bych to k farmářským trhům,« vysvětluje Jan Kočka, předseda nově založeného Českomoravského svazu minipivovarů.

Stejný názor má také ředitel pivovaru Svijany Roman Havlík. »Lidé jsou zvědavější, více je zajímá, co pijí a jedí, více si ověřují informace a nedají tolik na reklamu,« popisuje současný trend.

Co mohou nabídnout

Netradiční piva jdou tedy čím dál víc na odbyt. Jenom za loňský rok jejich prodej poskočil o 40 procent.

Je to dáno nejen rozmachem minipivovarů, ale také větším zájmem o speciály, jako jsou třeba vícestupňová piva anebo ta, která jsou vařená v Česku netradičním způsobem - například svrchně kvašená.

Tato piva kvasí při vyšších teplotách a na hladině se přitom tvoří jakási kvasnicová »krusta«, která se postupně odebírá. Pak se zlatavý mok ukládá do sudů nebo tanků, kde zraje.

Právě speciální druhy ztrácejí nádech lidového nápoje a jsou oblíbené zejména mezi manažery. Příkladem je bývalý majitel Zapa betonu Jiří Pavlica, nebo ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Ten sice pivní turistiku nevyhledává, ale rád zajímavé pivo vyzkouší. Potvrdil to například na nedávných Pivních slavnostech v Praze.

Na cestě za novinkami

Malé regionální pivovary jsou dnes v Česku v podstatě motorem inovací. Brzy pochopily, že cesta k zákazníkům nevede přes levný mok, ale naopak poctivě vařená piva bez urychlování výroby.

Na trhu se proto objevuje řada vícestupňových speciálů, od třináctky až po dvaadvacítku.

Počet stupňů znamená podíl mladiny, tedy cukru, před zkvašením, ve výsledku se projevuje i vyšším množství alkoholu v pivu.

Svrchně kvašená piva zase vyžadují jinou techniku přípravy a speciální znalosti, a tak se do jejich výroby nepouští každý.

»Momentálně je to obrovský trend. Velké pivovary sice vaří výborné pivo, ale všechny značky jsou si velmi podobné,« poznamenává Josef Krýsl z Českomoravského svazu minipivovarů.

Velmi oblíbené je dnes mezi zákazníky také nefiltrované pivo, které se často nepřesně označuje jako kvasnicové. Takový mok neprošel odstraněním pivních kvasinek a považuje se za zdravější. Jelikož špatně snáší skladování, je těžké ho koupit mimo pivovary.

Nutno dodat, že nikdo si nedovolí ignorovat výčepní piva a ležáky (liší se délkou zrání v sudech). Ty stále tvoří 95 procent české spotřeby, a jsou proto i základem produkce malých pivovarů.

»Určitá konzervativnost českých spotřebitelů je dána historicky. Dlouhá léta vzhlíželi k českým exportním pivům, která dodnes považují za nedostižný vzor, a jenom neradi zkoušejí nové chutě,« říká pivní someliér a odborník Dan Šabík.

Pro porovnání: v Česku je dnes přes 450 značek piva, zatímco v pivní velmoci Belgii se udává 125 pivovarů a 800 pivních druhů. Při započítání jednorázových speciálů pak jde v Belgii počet značek do tisíců. V pestrosti Belgické království tudíž stále vede.

Podle Šabíka má ale smysl cestovat i za klasickými dvanáctkami, které chutnají v každém pivovaru trochu jinak. K jejich výrobě se používá jiná voda, mění se složení i jednotlivé várky.

»Je to živý produkt a odráží genia loci každého místa,« dodává pivní someliér.

Jídlo je zatím slabší

Největší slabinou pivní turistiky je dnes nabídka pivní gastronomie.

Pivovary sice připraví výborné pivo, ale pivovarské restaurace je poměrně málo využívají pro vaření netradičních jídel. Důvodem může být také to, že nejrozšířenější piva plzeňského typu se k vaření příliš nehodí.

K přípravě jídel se tradičně používala buď pšeničná »bílá«, nebo naopak těžká tmavá piva. S nimi se ale dnešní kuchaři bojí experimentovat.

Přitom pivo bylo tradiční součástí české kuchyně, staročeská snídaně byla nemyslitelná bez pivní polévky.

»Mezi jídly, kde se využívá pivo k vaření, vede samozřejmě pivovarský guláš,« říká pivní someliér a odborník Dan Šabík. Podle něho se už ale rozšiřuje počet míst, kde připravují chutná jídla s použitím zlatavého nápoje.

Jako příklad uvádí Chodovar v Chodové Plané, pivovar U Bansethů v Praze nebo Pivovarský dvůr Plzeň s pivem Purkmistr.

A jaká jídla restaurace nabízejí? Z polévek například zelnou pivní couračku, z hlavních jídel pstruha na černém pivu, bůček vařený či pečený na černém pivu nebo vepřové koleno marinované v pivním láku.

Autor: Pavel Kočička, zdroj: life.ihned.cz