AKTUALITY

Na Roli: restaurace na rozcestí
12. 2. 2009
t
Jeden z nejstarších zájezdních hostinců v Třebechovicích se stal na sklonku 20. století nechvalně známým centrem hazardu

Třebechovice pod Orebem - Když se zeptáte na její stáří, krčí i místní historikové rameny. Stávala tu prý od nepaměti a podle kronik a úředních záznamů existovala už při prvním číslování domů v Třebechovicích v roce 1770.

Stojí na rozcestí hlavní cesty z třebechovického náměstí do Opočna a Týniště nad Orlicí a nejednoho pocestného či projíždějícího zaujme čelní fasádou.

Tu od roku 1928 zdobí sebejistý nápis z výrazných písmen Restaurace „Na Roli“. Role byl název pozemku a zájezdní hostinec stával kdysi na konci města. „Za ním už byla jen pole,“ říká Jana Rückerová z Heldovy městské knihovny v Třebechovicích pod Orebem. Připouští, že restaurace Na Roli je ve městečku velmi dlouho, ale jestli je v Třebechovicích vůbec nejstarší, to se potvrdit zdráhá.

Vlačihovi koupili zavedený hostinec v exekuční dražbě Vůbec nejstarší záznamy hovoří o tom, že v roce 1897 koupil hostinec řezník Jan Holanec. Tehdy mu dal název U Holandského krále. V roce 1904 pak tento hostinec, v němž se podle dobových záznamů „odedávna vykonává hostinská činnost“, koupil v exekuční dražbě sládek třebechovického pivovaru Josef Vlačiha. Tehdy byl hostinec přízemní se sedlovou střechou. Patro k němu nechal vystavět zakrátko - v roce 1908 - Jan Vlačiha. Na něho pak v roce 1928 přešla i otcova hostinská koncese. Rod Vlačihů ji vlastnil do roku 1995 s přestávkou čtvrtstoletí, kdy ji spravoval státní podnik Restaurace a jídelny Hradec Králové. Od něho ji Vlačihovi dostali zpět v restituci. Restaurace patří od poloviny 90. let hanušovickému pivovaru, v současnosti ji má v pronájmu Jiří Mrázek, který o historii hospody sice moc neví, ale ví, kam se při pátrání obrátit.

A tak ochotně snáší z horního patra dva snímky z počátku minulého století, které nechal vyhotovit místní fotografický ateliér Čtvrtečka. Restaurace Na Roli je na nich vyfotografována ještě před přístavbou vyšších pater a s řeznictvím a uzenářstvím Jana Černého. Na zadní straně jedné z fotografií stojí: „Stará Role 1906“.

Ještě před sto lety míval bývalý zájezdní hostinec stodolu se stájemi. V jeho dvoře místo dnešních aut stávaly povozy a měnili se koně. „Nedávno tu ještě byly původní sloupy z té stodoly, ale padalo z nich zdivo, tak jsme je nechali zbourat,“ říká Jiří Mrázek.

Muži nedovolila v restauraci pracovat O historii hostince dnes nejvíce ví Růžena Vlačihová, která se do rodiny majitelů restaurace přivdala v roce 1953. Vzala si jednoho ze dvou synů majitelů, Vladimíra Vlačihu. To už na stěně známého lokálu visel realistický obraz restaurace z doby prvních let komunismu. Přestože Vlačihovi byli živnostníci, o svou restauraci přišli až čtrnáct let po nástupu komunistů, v roce 1962.

Růžena Vlačihová říká, že však ani jeden ze dvou synů majitele v restauraci nikdy nepracoval. „Můj muž dělal třicet let ve slévárně. Bála jsem se, že jako hostinský skončí u pití,“ vzpomíná Růžena Vlačihová.

Rodiče jejího muže restauraci vedli až do důchodu. Její tchán prý nikdy neodmítl, když mu některý štamgast poslal skleničku. A člověku, který si u něj v lokále poručil kávu, nejednou řekl: „Běž domů, tam ti navaří kbelík kafe“. „Je to jako dnes. Host by měl v hospodě něco utratit. A samozřejmě za něco ostřejšího, než je kafe,“ usmívá se bývalá spolumajitelka restaurace Na Roli.

I když si její tchán rád s hosty přiťukl, dbal přísně na to, aby jeho lokál patřil k nejvyhledávanějším. „Co chvíli čistil trubky. Nejprve sodou a pak vodou. V hostinci měl vždy čisto a pivo jako křen,“ říká a vzpomíná na vyprávění babičky o dobách, kdy do restaurace vozili v zimě led na vozíku. „Vyprávěla, že uzenáři, kteří měli hostinec kdysi, mívali skvělé šunky. V prádelně vzadu byla udírna. To jsem ale já ještě nezažila,“ říká žena, která si dobře pamatuje, že její nápadník měl v osobním průkaze přeškrtnuto povolání a připsáno živnostník. „To bylo tehdy hodně špatné vysvědčení. Však také jeho rodiče, vyhlášení hostinští Na Roli, nakonec pobírali důchod jen osm stovek,“ vzpomíná.

Hostinec byl plný loveckých trofejí V 50. a 60. letech celá rodina Vlačihů prý dál bydlela v restauraci, v horním patře domu, a za bydlení všichni museli státu platit nájem.

„Byli jsme tam až do sedmasedmdesátého, než jsme se přestěhovali do bytovek. Proto jsem spoustu věcí v té hospodě zažila,“ vzpomíná Růžena Vlačihová. Slyšela spoustu starých štamgastů mluvit o minulosti. O tom, jak se v hostinci handlovalo s koňmi, jak vozkové a kočí přivazovali koně ke kůlně a měnili je za čerstvé. Že ve stájích byly pro koně velké žlaby z pískovce. „Všechno se to za komunistů ztratilo,“ povzdechne si žena. Když se jí zeptáte na interiéry hospody, řekne, že byla krásná.

Vzdáleně jí připomínala lovecký zámeček, měla dřevěné obložení a nábytek. „Všude na stěnách bylo paroží a myslivecké trofeje. Měli jsme tam vycpané hlavy muflonů, jelenů, na stovky všelijakých loveckých trofejí,“ říká a z paměti se jí vynoří, že právě na dvoře restaurace myslivci slavnostně ukončovali hony a leče. „Právě tam seřadili všechny ulovené kachny nebo zajíce a zatroubili konec honu. A my jsme tchyni pomáhali vařit slavnostní menu pro čtyřicet myslivců. Ráda na to vzpomínám,“ říká Růžena Vlačihová.

Prodala ji, aby neběhala s kladivem a hřebíky Dnes prý z původního nábytku restaurace už nezbylo vůbec nic. „Švagr objížděl po listopadu 1989 všechny hospody v okolí, jestli tam někdo nemá něco z původního nábytku. Však víte, jak si to za komunistů všechno rozkradli. Ale nic už bohužel nenašel,“ zalituje Růžena Vlačihová. Vzpomíná i na zahradu restaurace, která jí učarovala. Byla tam mohutná bříza s větvemi až dolů. „Naše zahrada byla veliká a zbytky domku, kde jsme bydleli, zbourali teprve před pár dny,“ ukazuje Růžena Vlačihová do míst, kudy se dalo do hostince ještě nedávno jít. Dnes už je pozemek oplocený a čeká na stavbu dalšího rodinného domu v této části města.

Na počátku 90. let získali Vlačihovi restauraci Na Roli zpět. „Švagr ale bydlí na Slovensku, a tak jsem nakonec zůstala na restauraci sama sem chodí obědvat.

Hra gotes připravila některé o statisíce Když se zeptáte na restauraci Na Roli starých štamgastů, slyšíte vzápětí slovo gotes. Plátýnko. Boží požehnání. Jde o starou českou klasickou karetní hru. Jejím základem je hrací deska s nalepenými mariášovými kartami, na které hráči umísťují své sázky. Bankéř poté vykládá dvojice výherních karet a vyplácí v příslušném poměru výhry. V této hře jde jen o odhad, intuici a štěstí hráče, tedy o syrový hazard. Hra má velmi svižné tempo a zvládne ji dík jednoduchým pravidlům kdekdo.

A právě restaurace Na Roli jako místo hry gotes proslula už za komunistů. Do Třebechovic se sjížděli lidé zdaleka s plnými kufry peněz a večer hráli.

„Lidi tady za komunistů prohrávali i baráky. Přijeli třeba z Liberce a v autě měli na tu dobu závratných třicet tisíc. Za to se dala koupit tehdy chata. Stávalo se, že takový člověk prohrál nejen peníze, ale nakonec na stůl v restauraci položil i klíčky od auta,“ říká jeden z pamětníků hazardu a dodává, že do restaurace v Třebechovicích přinesl tuto hru někdy v 70. letech minulého století jeden z místních, který dělal číšníka v Praze.

Gotes lze občas zahlédnout v prvorepublikových filmech pro pamětníky. V Třebechovicích však hraní dostalo velmi tvrdý kriminální tón.

„Jezdili to sem hrát nakonec i gauneři, po kterých tvrdě pásl v 90. letech prokurátor Miroslav Antl. Ti, co to tady hráli, ostatně vystupují v jeho knize. Nakonec všechno vyvrcholilo nájemnými vraždami bílých koní. Hrát se tady přestalo někdy ve čtyřiadevadesátém,“ vzpomíná pamětník, který ale nechce říci jméno. Vzpomíná na stále častější zásahy policistů. Ti milovníky hazardu obtěžovali natolik, že nakonec odešli hrát gotes do soukromí, do jednoho z místních rodinných domků. Prý si ho dokonce k tomu účelu koupili.

Bouchačky u peněz a stříhání za tisíc Pamětník popisuje, jak lidé hráli gotes se stále většími částkami peněz. Jednou v kraji známí romští gangsteři a častí hráči vyložili z mercedesu 800 tisíc korun v igelitovém pytli, v němž byly i dvě „bouchačky“, a šli hrát. „Jednou přinesli v pytli tři sta tisíc a v lokále pak říkali s úsměvem, že si to právě vydělali za skládání vagónů. Měli dokonce od všeho účty, byly v tom velké čachry,“ vzpomíná muž, který patřil k hráčům této hry i v Pardubicích či Hradci Králové.

Jedna z rodaček z Třebechovic pod Orebem vzpomíná, jak v první polovině 90. let přicházeli k jedné kadeřnici bydlící poblíž restaurace Na Roli v pozdních večerních hodinách výherci z této hazardní hry. „Mívali trochu připito a vždy chtěli nějak ostříhat nebo upravit vlasy. Ta žena si vydělala za noční stříhání klidně tisícovku,“ říká žena.

Hazardu v restauraci Na Roli už dávno odzvonilo. Nájemce Jiří Mrázek je rád, že podnik je dnes opět místem, kam si zajdou místní rádi na pivo a v poledne na oběd. A restaurace získává opět původní jméno jako zájezdní hostinec. „Jezdí sem z daleka stále více cyklistů. Jen ti mladí sem moc nechodí, spíš je baví různé herny. My jsme taková restaurace starých pivařů,“ říká Jiří Mrázek.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - východní Čechy (hradec králové)