Pivní Obzor

Pivovar a muzeum v Rechenbergu

ZAHRANIČNÍMezi zajímavá pivovarská místa poblíž českých hranic patří bezpochyby i pivovar a pivovarské muzeum v Rechenbergu, malém městečku v údolí na úpatí východní části Krušných hor.

Přímé železniční spojení z Čech, tak jak bylo před válkou, už pár desetiletí bohužel neexistuje. Koleje byly sice po 2.světové válce na hraniční čáře, na cca 6 kilometrech vytrhány, ale i tak dnes vlak zůstává pro nemotorizovaného případného českého návštěvníka Rechenbergu stále nejlepší variantou. Cesta z českého podhůří dýchavičným starým motorákem českých drah po úvraťové horské železnici končí v krušnohorské Moldavě. Konečné vesnici na hranicích v obležení vietnamských trhovců, kde někdejší prvorepublikový turistický rozmach v podobě několika nových hotelů, skončil v sedmdesátých letech s příchodem socialistických kyselých dešťů. Krásné okolní Krušné hory už se sice znovu zelenají, ale nesmyslné předsudky o zničených horách stále trvají a tak se tu na opětovnou prosperitu stále čeká. Zbývá už tedy jen absolvování pětikilometrové pěší, cyklo nebo běžko trasy z vlakového nádraží údolím podél staré železniční trati do Rechenbergu.

Pivovar v Rechenbergu (http://www.brauerei-rechenberg.de) je v současnosti nejstarší činný pivovar v Sasku, jehož historie sahá až do roku 1558, kdy byla místním várečníkům udělena várečná práva. Od poloviny 19. století pak funguje ve vlastnictví rodiny Meyerů až do příchodu 2.světové války, kdy je pivovar zastaven a zakonzervován. Opětovné obnovení činnosti nastává v roce 1947 a v soukromém vlastnictví pokračuje až do roku 1958, kdy je provoz změněn na komanditní společnost. Na rozdíl od komunistického Československa, kde znárodnění postihlo prakticky všechny podniky bez rozdílu, je v NDR fungování malých soukromých firem tolerováno a tak pivovar odolává tlaku národních podniků až do roku 1972 kdy je násilně zestátněn. Až do převratu v roce 1989 tak funguje pod státním nápojovým kombinátem z Karl-Marx-Stadtu. Následně po převratu je vrácen zpět rodině Meyerů .

Možná i díky jisté zapadlosti stranou centra dění a okolnímu lokálnímu patriotismu přežívá vlnu krachů východoněmeckých pivovarů začátkem 90. let po sjednocení Německa, kdy v nastalé konkurenci kapitálově silných západoněmeckých kolosů padlo až 70% všech pivovarů. V roce 1995 je dokonce postaven nový pivovar s dnešním ročním výstavem cca 15000hl. v sousedství starého a starý je pak po rekonstrukci v roce 2002 přeměněn na pivovarské muzeum.

Místní pivovarské muzeum sice jako podobná např. bavorská muzea nepřetéká exponáty, ale jako pěkný příklad vybavení klasického menšího pivovaru tak za návštěvu přesto stojí.

Prohlídka začíná ve všední dny kromě pondělí v 11 a 14 hodin a o sobotách, svátcích a nedělích v 11, 13 a 15 hodin a je vedena průvodcem . Zeširoka pojatý poněmecku důkladný bezmála dvouhodinový výklad evidentně starého pivovarského praktika, který by o svém domovském pivovaře dokázal vyprávět hodiny, uvede do světa výroby piva a místního pivovarnictví i naprostého laika.

Třeba tu jednou s příchodem více českých turistů zavedou i české popisky aby nebyl o nic ochuzen i neněmčinář. Příhraniční lokalita tomu přímo nahrává.

Trasa vedená od původní stáčírny sudů, přes starou funkční varnu s klasickým párníkem ve střeše, chladící štoky po sklepy, je samozřejmě zakončena posezením v místní pivovarské hospodě na starém sladovnickém humně.

V rámci vstupného je 1 pivo zdarma dle vlastního výběru z kompletního sortimentu na čepu.

Místní velmi dobrý pils, schwarzbier, či bavorskem inspirovaný nefiltrovaný keller bier, který může svojí chutí pravým bavorským směle konkurovat. V zimních obdobích pak i silný sezonní bock.

Jako třešničky na dortu pak zdarma domácí koláčky od usměvavé paní výčepní.

Nějaké to euro se dá utratit i v pivovarském obchůdku za 5 l soudek,sklenici či korbel.

Sázka na pivovarské muzeum v Rechenbergu zjevně vychází a je dalším zdrojem příjmů pro malý pivovar od lidí, kteří by si cestu do pivovarské hospody či obchodu v zapadlém ospalém krušnohorském městečku jinak těžko našli.

.