Pivní Obzor

Hlavní město piva

ZAHRANIČNÍNebude řeč o Plzni, kde se titulem Hlavní město piva tak rádi sami v různých propagačních materiálech titulují a kde by možná byl výstižnější přívlastek-Rodné město Pilsu a když už tedy hlavní město, tak snad hlavní město pivní nudy nebo fádnosti. Tím skutečným pomyslným pivním hlavním městem je Mnichov.

Kosmopolitní bohatá bavorská metropole na malé, ale divoké řece Isaru není jen sídlem firem BMW nebo Siemensu, ale hlavně a především je městem piva. Město mnoha památek hlavně z období vlády krále Ludvíka I, který ve snaze vytvořit Atény na Isaru nechal postavit mimo jiné majestátní náměstí Odeonplatz s branou vítězství v řecko římském stylu a hlavně trochu šíleného krále Ludvíka II, který své romantické divoké sny přetvářel ve skutečnost stavbou excentrických paláců, letohrádku, romantických zámečků a jehož život ukončila neobjasněná smrt v jezeře Starnberger u kterého se léčil ze své chorobomyslnosti.

Mnichov byl tak jako jiná německá velkoměsta silně poškozen bombardováním za 2.světové války a tak dnes centrum města nemůže konkurovat zachovalým historickým městům jako Praha, ale narozdíl od jiných měst se dochovalo, nebo bylo citlivě obnoveno mnoho tradičních pivních míst a v nabídce pivních zajímavostí tak na světě neexistuje mnoho podobných míst.

Titul hlavní město piva tak městu právem náleží.

Jestliže v Plzni je zmíněný slogan jen vyprázdněnou reklamní frází, tak v případě bohaté pivní rozmanitosti a kultury Mnichova, je zmíněný titulek na místě.

Které jiné město na světě označit tím hlavním pivním, než to, které hostí největší světovou pivní slavnost Oktoberfest, kde se návštěvnost počítá na statisíce.

Město, kde rozhodně není nouze o řadu krásných tradičních pivnic, od malých útulných hospod až po obrovské pivnice-pivní haly (bier halle) s několika set až tisícovou kapacitou. Největší pak legendární Hofbräuhaus, který je se svojí kapacitou kolem 5000 sedících zároveň i největší pivnicí na světě.

Spotřeba piva hodně přesahující 200 litrů na osobu ročně, která je jen málokde překonána, tak jen doplňuje soupisku různých pivních nej. V mnohých hospodách se rozhodně netroškaří, čepování do litrových mázů je standardem a klasický půllitr je tak často malým pivem pro ženy a začínající pivaře, i když ani to tak úplně neplatí a mladé dívky a i důstojné dobře oblečené starší dámy popíjející s naprostým klidem a samozřejmostí na nějaké stinné letní pivní zahradě z litrového mázu místní chutný helles, nejsou vůbec ničím neobvyklým.

Hlavním místním fenoménem jsou v letních měsících právě proslulé pivní zahrady. Klasické menší letní pivní zahrady jsou součástí velké většiny místních hospod. Ty největší s dlouhou tradicí a až několikatisícovou kapacitou (např. Čínská pagoda v anglické zahradě, Jelení obora nebo Augustiner Keller u hlavního nádraží) jsou živými místy ve stínu korun staletých stromů s neopakovatelnou atmosférou.

V Mnichově mají hlavní slovo především místní velké pivovary. Je jich hned 5 (Paulaner-Hacker Pschorr, Löwenbrauerei, Spaten, Augustiner a Hofbräuhaus) a 3 největší exportní (Paulaner, Löwenbrauerei a Spaten), každý s výstavem přes 1 mil. hektolitrů (Paulaner kolem 2,5 mil.) jsou v mnohých státech, kam směřuje export i známější než Pilsner Urquell. Oproti českému velkopivovaru je zásadní rozdíl i v šíři sortimentu a tak zatímco u českého velkovýrobce lze druhy piva spočítat na prstech jedné ruky, u mnichovských velkopivovarů je počet druhů piv minimálně trojnásobný. Klasický mnichovský sladový helles, pils, tmavý dunkels, široce rozšířená světlá i tmavá pšeničná piva a sezónní piva jako májové silné bocky, zimní bocky a doppelbocky , březnové märzeny a samozřejmě speciální 13-14% Oktoberfesty v rámci stejnojmenné pivní slavnosti.

To vše v kombinaci šesti hlavních značek piva z pěti pivovarů (značka Hacker-Pschorr je vařena v pivovaru Paulaner a původní pivovar již neexistuje ) je zárukou velké pivní pestrosti a situace pivní nudy, kdy je cca 80% hospod ve městě v režii jedné značky s 1-2 druhy piva jako v Plzni a okolí, tak v Mnichově rozhodně nehrozí.

Nejen velké pivovary, ale i nové restaurační pivovary mají ve městě své místo. V širším centru jsou 3 a celá řada jich je na okrajích města a v blízském okolí.

Snad jen v Mnichově je solidní pivovárek (Air bräu ) dokonce i na letišti a je výbornou alternativou k různým standardním fast foodům. Řada zajímavých pivovarů se nachází na okraji města či v blízském okolí v zóně dosahu místního S-bahnu. Ať už krásné nové pivovárky jako Isar bräu na starém vlakovém nádražíčku v Pullachu, spřátelený Flieger bräu ve Feldkirchenu u starého letiště, kdysi pokusný zemědělský pivovárek a dnes regulérní pivovar se zahrádkou v Perlachu se svým výborným pilsem a bockem, tradiční větší pivovary s pestrým a výborným sortimentem piv, jako je pivovar v klidné vesnici Aying, nebo státní pivovar ve Weihenstephanu s krásnou pivní zahradou, 2 pivovary ve vesnici Altomünster, klášter Andechs s vlastním pivovarem .........

Dalo by se dlouze pokračovat. Často se jedná o krásná a půvabná místa k posezení a popíjení, ve velké většině i  místa dobře dostupná díky fungující rozvětvené městské železnici.

Mnichov se na rozdíl od Plzně různými prázdnými nepodloženými reklamními slogany netituluje, ale oním pomyslným hlavním městem piva skutečně je.

Ceny piva v hospodách pohybující se cca mezi 2,50 - 3,90 euro za půllitr či 5 - 7,20 euro za litrový máz, se zdají být na první pohled vysoké, ale o moc nepřekračují německý průměr a jsou srovnatelné s cenami kteréhokoli srovnatelného západoevropského velkoměsta (např. Vídně).

S tím jak česká koruna posiluje, je i pivní cestování, popíjení a objevování místního piva čím dál víc přístupnější.

Bylo by škoda návštěvu města omezit pouze na Oktoberfest, i když ten se svojí atmosférou za návštěvu stojí, ale poznávání všedního Mnichova je o poznání zajímavější a pestřejší. Mnichov, ale asi ani není tím pravým místem pro pivní akademiky, kteří nad každou vypitou třetinkou piva provedou analýzu do svého zápisníku a večer kdy neochutnají x vzorků piv považují za ztracený. Tady je ona pivní rozmanitost pro nás speciálních piv samozřejmostí, nad kterou se místní moc nepozastavují a která je jen součástí hospodské pivní kultury, kde hlavní složkou je posezení v hlučné hospodě nebo pěkné zahradě často za halasného zpěvu a řízné muziky.

Je to celé o celkové příjemné atmosféře a víc než kde jinde je právě tady cítit podobnost české a bavorské pivní hospodské kultury, která byla po staletí silně provázána. Tady pivní rozmanitost a kultura díky nezpřetrhání tradic zůstala relativně bohatá a pestrá, narozdíl od Čech, kde díky komunistickému experimentu byla celá někdejší pivní kultura časem přetvořena jen na posezení po šichtě u umakartového stolu v zakouřené ušmudlané čtyřce s výčepem toho státem nadiktovaného rajonizovaného 1 druhu často nekvalitního piva. Státem cíleně zlikvidovaná konkurence pivovarů, likvidace velké většiny menších pivovarů  a tudíž i zničená pivní rozmanitost mnoha značek, zestátnění a často následné zavření i těch nejmenších soukromých hospůdek, zánik krásných pivních zahrad (Praha) dnes už známých jen ze starých pohlednic a přetvoření pěkných původních útulných, dřevem obložených prvorepublikových hospod s nezbytným biliárem, kuželníkem a zahrádkou v jakýsi linoleově-umakartovo-umělokytkový hybrid, přetrvávající mnohde do dneška. Na zpřetrhané tradice se už asi nikdy nepodaří plně navázat, léty zacyklené myšlení a omezený rozhled většinového pivaře se jen tak nezmění a tak zlatá éra české hospodské pivní kultury  zůstane už jen historií, i když by bylo příjemné někdy v budoucnu jednou přijít do běžné hospody s výčepem alespoň 3-4 typů piv, kde dnešní speciál by byl samozřejmostí a i pestrou paletu značek brát jako samozřejmost, tak jak je tomu právě třeba v Mnichově a ne se hnát za jedním soudkem jiného piva přes celé město, tak jak je to v čechách dnes.

 

Různé místní zajímavosti a pivovary budou obsahem příštích článků.