Pivní Obzor

Krejčovské pšeničné pivo

ZAHRANIČNÍMezi nejrozšířenější a i nejznámnější pšeničná piva v Bavorsku patří především 3 značky. Erdinger z pivovaru v Erdingu, Maisel z Bayreuthu a konečně Schneider z Kelheimu. Právě o pšeničném pivu Schneider bude tentokrát řeč.

Pivovar Schneider - Sohn (Krejčí a syn) patří se svým výstavem přes 300000 hl piva ročně v rámci Bavorska k těm větším, zaměřuje se pouze na výrobu pšeničného piva a v rámci své velikosti patří dnes k jedněm z mála stále ještě čistě rodinným pivovarům.

Domovské město Kelheim na Dunaji asi 30 km jižně od Regensburku (na okraji města funguje ještě malý pivovar Frischeisen), je přirozeným centrem okolního pěkného kraje Altmühltal, který sám o sobě stojí za návštěvu jak pro krásy přírodní (například blízká známá dunajská soutěska), tak i pro krásy pivní pestrosti, zajišťované mnohými okolními pivovary.

Původ pivovaru a pivovarské rodiny Schneiderů je ale třeba hledat v Mnichově, konkrétně na ulici Tal 7 (dnešní pěší zóně) v centru města, kde se původní pivovar nacházel a jehož vyobrazení zdobí pivní etikety i dnes. Pivovar založený v roce 1872 byl už před 2. světovou válkou největším výrobcem pšeničného piva v jižním bavorsku (nutno ale dodat, že tehdy pšeničné pivo nedosahovalo zdaleka takové obliby jako dnes a jeho chvíle měla teprve přijít) a nebýt dějinných zvratů 20.století v podobě hospodářské krize, příklonu k nacismu a následné světové války, fungoval by na stejném místě pivovar i dnes. Účinkům spojeneckých náletů na Mnichov nebyl ušetřen v roce 1944 ani pivovar a tak bylo nakonec nad troskami vybombardovaného pivovaru rozhodnuto o kompletním přesunu výroby piva do pivovaru v Kelheimu, který už rodina Schneiderů vlastnila jako pobočku svého hlavního pivovaru od konce 20. let. Malý pivovar byl od roku 1946 (s odbytem piva v prvních poválečných letech pomáhala i poblíž usídlená americká armáda, jejíž příslušníci si záhy pšeničné pivo velmi oblíbili) postupně proměněn v dnešní velký moderní podnik, který vede od roku 2000 Georg Schneider VI. V Mnichově byla rekonstruována do původní podoby už jen pivovarská restaurace, která za návštěvu určitě stojí, i když je dnes vzhledem ke své poloze velmi rušným turistickým místem.

Pivovar je dnes velkým moderním podnikem, ze kterého duch postřižin věru opravdu nedýchá, kde vládne nerez a sterilní čistota, který však ale drží klasickou výrobu (vaření na stupňovitost, otevřené kvasné kádě) a především dbá na výběr kvalitních surovin, ať už podzemní pramenité vody, chmele ze známé oblasti Hallertau a domácích sladů (používá se 60% pšeničného a 40% ječného). Vaří se široká paleta pšeničných piv od nealkoholického, přes Leicht- odlehčenou verzi, slabší Hell, filtrovaný Kristall a konečně vlajkový nefiltrovaný Originall, který svým jantarovým zabarvením daným použitím špetky praženého sladu, pikantní jemnou hřebíčkovou příchutí, je velmi chutnou a pitelnou ukázkou svého stylu. Za pozornost stojí rozhodně i výborné a zároveň nejsilnější místní pivo Aventinus (8,2% alk.). Sáhodlouhá řada různých ocenění z posledních let je důkazem, že slovo Kvalita zde není jen prázdným reklamním obsahem.

Pivovar myslí i na pivaře toužící po pohledu za oponu a tak každé úterý ve 14.00 (od jara do podzimu i ve čtvrtek) jsou organizované prohlídky pro veřejnost za vstupné 4,50 euro. V ceně je kromě samotné prohlídky pivovaru samozřejmě i ochutnávka celého sortimentu a jako dárek pak pochopitelně plná patentní lahev místního Originalu.

Prohlídková trasa vede přes velkou moderní varnu s denní kapacitou až 2000 hl mladiny, návštěvnické centrum, kde je promítnut krátký film o pivovaru, po stáčírnu lahví a sudů, kde si návštěvník obklopen zařízením starých stáčíren nalepí etiketu na svojí naplněnou dárkovou lahev (samotné plnění piva do patentní lahve se neprovádí, protože by to pro oblečení návštěvníka nemuselo dopadnout dobře). Na spilku ani do sklepa z hygienických důvodů už cesta bohužel nevede a o těchto provozech je promítnut pouze film. Na můj vkus možná až moc multimediálna na úkor poznání pivovaru samého, ale tak už to prostě dnes v některých větších pivovarech chodí.

Prohlídka je samozřejmě završena ochutnávkou piva, která probíhá v tradičně, leč trochu stroze působící pivovarské restauraci. Z lahví se do degustračních pohárků rozlévá celý sortiment i včetně nealka piva. Na degustaci může bez nutnosti přesunu plynule navázat už jen klasická konzumace celého sortimentu čepovaného piva (2,80 euro za půllitrovou sklenici).

Piva pod značkou Schneider jsou dostání ve velké části bavorských supermarketů a tak není rozhodně za tímto pivem nutné vážit cestu až přímo do Kelheimu. Samotný okolní pěkný kraj ale k nejen pivním toulkám přímo vybízí a tak na druhou stranu i krátká návštěva města, potažmo přímo pivovaru či pivovarské restaurace s příjemnou stinnou letní zahradou nad mlýnským náhonem, není v žádném případě ztrátou času.

http://www.schneider-weisse.de

pivovarská restaurace http://www.weisses-brauhaus-kelheim.de

původní pivovar a pivovarská restaurace v Mnichově http://www.weisses-brauhaus.de