Pivní Obzor

Výlet do Bamberku - den první

ZAHRANIČNÍMáj je lásky čas, lásky k pivu dvojnásob a pokud je prodloužený víkend jak už je začátkem května dobrým zvykem, je také ideální dobou pro návštěvu našich západních sousedů, průzkumu tamních pivovarů, příjemných hospod a pivních zahrad.

Jak už to tak často bývá, mohla za to vlastně náhoda, respektive to, že jsem se onehdy zastavil na ""jedno"" pivo v nuselské hospodě Zlý časy, kde mi bylo posléze známým nabídnuto volné místo v autě na naplánovaném zájezdu do města piva - bavorského Bamberku. No vlastně jsem se tomu ani nebránil, neb jsem měl stejně něco podobného za lubem a tak mohu díky tomu nyní, když už proběhla zpětná aklimatizace do stereotypu všedního dne a zmizel i poslední zbytkový alkohol v krvi rekapitulovat tento pivně bohatý, ale tuze náročný pivní víkend, kdy nebylo u mě osobně o rekordy v počtu vypitých piv za posledních 10 let nouze.

Ubytování bylo zajištěno jen pár kroků od pivovarů Keesmann a Mahr´s a právě první jmenovaný byl naší úvodní pivní zastávkou. Pivovar je známý především svým Pilsem, který nejeden znalec označuje za jeden z nejlepších v Bavorsku. O úplně klasický typ suchého  německého Pilsu, který je doménou hlavně saských pivovarů se sice podle mého názoru nejedná, ale nadmíru dobré, čerstvé a chmelově vonící pivo to každopádně bylo a za pozornost určitě stojí. Pivoval nabízí i běžný Lager nebo pivo pšeničné, ale to je prý stejně jako u jiných místních pivovarů vařeno na zakázku snad u největšího místního pivovaru Kaiserdom a tak se vyplatí spíše šetřit síly na další pivní vzorky, kterých je nepočítaně.

Za návštěvu stojí kromě příjemného dvorku také pivovarská hospoda, která oproti stavu cca před 2 lety doznala změn a interiér ve fádním stylu 80. let byl nově nahrazen interiérem tradičním, hlásícím se nejspíše k původní podobě.

Místem kde je vše při starém už dobrých 150 let je nádherná, útulná, starosvětská hospůdka protějšího pivovaru Mahr´s, kterou jsme nakonec navštívili několikrát a kterou můžeme my v čechách tamním pivařům jen tiše závidět. Čepuje se vždy 1 nebo max. 2 druhy piva samospádem ze soudku postaveném na výčepu a zbytek sortimentu je k dispozici v lahvích. Byl ale krásný slunečný den a tak jsme se usadili na neméně pěkné pivovarské zahradě a okusili jednoznačně nejlepší místní pivo - Ungespundent keller bier, které já osobně řadím vedle kouřové Schlenkerly k tomu nejlepšímu pivu ve městě. Plné, jantarové, velmi pitelné pivo jsme v dalších dnech popili ještě několikrát, protože se pivovarská hospoda stala takovou naší menší základnou a samotný pivovar jsme si nakonec po náhodném seznámení s majitelem i prohlédli, ale o tom až příště. Za pozornost stojí rozhodně i chutný nefiltrovaný Zwickl pils nebo Weizen bock a naopak nejslabším pivem byl podle spolustolovníků výčepní Helles.

Uvodní den byl ale ve znamení procházky po jednotlivých pivovarech, protože pro některé účastníky zájezdu byl Bamberg premiérou a tak jsme zamířili dál k další dvojici naproti sobě stojících pivovarů.

Pivovar Spezial je jedním ze dvou pivovarů, které ve městě vaří Rauch bier, ale já osobně dal tentokrát přednost místnímu Keller bieru, který vcelku potěšil, ale kvalit předchozího Keller bieru od Mahr´s zdaleka nedosahoval. Zajímavostí je, že i historický pivovar využívá moderních výdobytků, střecha vnitrobloku je pokrytá solárními panely a aktuální výkon pracující elektrárničky je zobrazen na displeji na zdi. Zajímavá věc a návod i třeba pro české malé pivovary, jak šetřit na provozních nákladech mimo samotné vaření piva.

Hospodu protějšího pivovaru Fässla si pamatuji z minulosti jako neuvěřitelně zakouřené místo, které se nyní po všeobecném zákazu kouření změnilo ve velmi příjemný, čistý lokál opět tradičního stylu. Změny doznal i původní vcelku fádní dvorek a výsledkem je příjemné sezení v tradičnějším hávu. Místní průměrný Lager nepatří zrovna k elitě místní pivní scény o čemž jsem se už v minulosti předsvědčil, ale otestovaný Pils mně chutnal.

Část výpravy, která byla v Bamberku poprvé už tady projevila rozpaky a nelibost nad kvalitou místního piva, ale samozřejmě ani ve městě piva, které jinak nabízí mnoho krásných pivních zahrad, hospod a pestrost nabídky, není samotné pivo tak jako ostatně kdekoli jinde všude vždy excelentní a i tady se musí vybírat při dalších případných návštěvách jen to lepší. Přílišné očekávání tak může skončit na některých místech zklamáním.

Všichni se už ale víceméně těšili na Rauch bier v Schlenkerle a tak následoval přesun podvečerním Bamberkem do malebného starého města.

I přes všední den bylo i vzhledem k cenově velmi přijatelnému (na úplné centrum) pivu poměrně plno a tak jsem vzali zavděk venkovním posezením. Čepuje se opět samospádem ze soudku jen Schlenkerla märzen a další druhy piva, např. Lager (kterého stejně pivovar produkuje zanedbatelné procento) jsou k dostání pouze v lahvích. Místní lahodný a čerstvý Rauch bier není pro neznalého tohoto typu piva mokem nad kterým by poseděl celý večer a tak je potřeba se do piva samotného nejprve zapít. Poměrně překvapující byla pozdější informace od jednoho místního pivovarníka, že pivovar nakupuje běžné pšeničné pivo jinde a potom ho teprve řeže s kouřovým pivem. I přes trochu podivný postup ale i výsledný Schlenkerla weizen za ochutnání rozhodně stojí.

Sousední restaurační pivovar Ambrausianum mne svým pivem i prostředím před 2 roky rozhodně nezklamal a tak jsem se návštěvě tohoto místa i přes různé nelichotivé signály z internetu nebránil.

Tentokrát měli ale varovné tamtamy pravdu a i úplně prázdná hospoda (na tom se ale mohla podepsat i nejvyšší cena piva v okolí a nedostatek turistů při všedním dni) ve večerní dobu nás mohla varovat. Těžko soudit jestli to nebylo zapříčiněno i prakticky nulovou výtočí, ale ochutnané pšeničné pivo se pít moc nedalo. Nebylo kyselé, či vysloveně zkažené, ale prostě divné a mně připomnělo české pokusy vytvořit spodním kvašením Weissebier. Toto bylo chutí podobné a klasické osvěžující pšeničné pivo to ani zdaleka nepřipomínalo. Další nabízené pivo byl snad Lager, ale na ten jsme už odvahu nenašli.

Přesunuli jsme se tedy ještě na závěr zpět do Schlenkerly, ale tam už se mé vzpomínky vytrácí, protože piv bylo za celé odpoledne a večer opravdu dost. Já byl nakonec rád, že jsem se přes půlku města dopravil ""domů"" po svých. Přeci jen udržet picí tempo s pivními vytrvalci z okruhu pražských Zlejch časů vyžaduje intenzivnější, dlouhodobější přípravu a tu já trochu zanedbal.