Pivní Obzor

Pramen zdraví z Posázaví

DOMÁCÍZnámý slogan sice patří výrobku hesovské mlékárny, ale dá se rovněž aplikovat i na jedno posázavské pivo, které rozumně konzumované, je tím Pramenem zdraví bez diskuze také.

Mám to místo hodně rád a není rok, abych se do Kácova jednou i dvakrát nevypravil a nenasál nejen něco piva, ale hlavně i něco z tamní příjemné atmosféry. Byl jsem před lety i přímo uvnitř pivovaru, ale kácovští pivovarníci tak nějak v rámci českého pivního undergroundu, bez okázalých gest a reklam, v tichosti sobě vlastní neustále svůj pivovárek vylepšují a přestavují. Nadešel tedy čas se po několika letech podívat na to, jak to aktuálně v pivovaru vypadá.

Kácov patří mezi několik málo pivovarských míst v Čechách, kde se podařilo skoro nemožné a z někdejší zchátraliny určené (spolu se sousedním mlýnem, který demolici podlehl) koncem 80. let k demolici, vytvořit opět živé pivovarské místo.  Těžko mohlo v té době někoho z místních napadnout, že za necelou dvacítku let bude pivovar nejen stát, ale i vařit výborné pivo, které budou moci popít za cenu opravdu lidovou.  I v Čechách se vyjímečně zázraky dějí.

Původní habsburský majetek byl po vzniku Československa konfiskován a tak už za 1.republiky patřil kácovský pivovar do skupiny státních pivovarů. V roce 1957 byl potom shledán neperspektivním a tak jako desítky podobně velkých pivovarů byl bez milosti uzavřen. Mnoho let neúdržby se na budovách podepsalo natolik, že se již hrozba demolice stávala čím dál víc aktuálnější a až rok 1989, respektive rok 1994, kdy došlo k obnově, byl záchranou tohoto malebného pivovaru.

Tehdejším majitelům - obnovitelům zjevně nechyběla odvaha, ale záměry s pivovarem (kde fungovala i pivovarská restaurace) byly přece jen příliš velikášské a i doba nebyla podobným pivovárkům ještě příliš nakloněna, takže celý projekt neměl dlouhého trvání a pivovar byl opět uzavřen a zakonzervován.

Až rok 2001, kdy pivovar kupuje zkušený pivovarník David Hořejší, znamená počátek novodobé a již trvalé éry tohoto pivovarského místa, které je už od samého vzniku nerozlučně spjato s přilehlou Sázavou, která s železnou pravidelností dokáže pivovarské v době povodní pěkně potrápit. Nejinak tomu bylo i letos, kdy jarní povodeň patřila k těm větším a voda se dostala nejen do staré sladovny, ale i do podvarní a spilky. Kácovští se ale za ty roky smířili s danou realitou natolik, že už je podobné trable nevyvedou z míry. Sázava v létě koneckonců ukazuje i svojí přívětivou tvář v podobě vodáků okupujících protilehlé 2 kempy, navštěvujíc při tom samozřejmě i pivovar a starajíc se tak o odbyt piva i pivní propagaci ve svých domovských koutech republiky. O pivovar je v letní sezóně opravdový zájem, početné exkurze jsou prakticky na denním pořádku a PET lahve se nestačí plnit pivem.

Bylo páteční dopoledne a my jsme jako už ten den třetí exkurze, podnikli výpravu se sympatickou paní sklepmistrovou do útrob pivovaru. Jak už bylo zmíněno, v pivovaru jsem už sice byl, ale za posledních cca 5 let prošlo téměř vše výraznou proměnou.

Dvounádobová, repasovaná měděná varna ze zrušeného švýcarského pivovaru se stala novým srdcem kácovského pivovaru a vystřídala tak malou varnu původní, ve které se nyní vaří královedvorský Tambor. Zvýšil se tedy var na 90 hl a současný roční výstav činí už cca 10000 hl. piva, což je prakticky bez jakékoliv reklamy úspěch a tak právě kácovský Hubertus je příkladem toho, že na staré pravdě o tom, že dobré věci (podpořené dobrou cenou) reklamu nepotřebují, opravdu něco je.

Ze středočeského kounického sladu, vlastní studniční vody, granulovaného žateckého chmele i zahraničních chmelových extraktů se vaří klasicky světlá desítka a dvanáctka, příležitostně i tmavá třináctka či pšeničné pivo a na vánoce světlá čtrnáctka. Pivo je prodáváno do hospod ve filtrované a v případě světlé dvanáctky i nefiltrované podobě. Nutno vyzdvihnout světlou desítku, která ve své kategorii patří v Čechách k tomu nejlepšímu a mně osobně silně připomíná chuťově pivo z mnichovského Augustineru. Poměr kvalita-cena (velmi nízká) je v tomto případě bezkonkurenční.

Otevřená spilka byla přesunuta do původních historických prostor, stejně jako ležácký sklep, který byl původně umísteň v pravidelně zaplavovaném bývalém sladovnickém humně.

Právě historické sklepy jsou se svým kruhovým uspořádáním (kolem středové původní lednice) opravdovým unikátem. V budově u ležáckých sklepů je potom i stáčírna sudů, profesionální stáčecí stroj na PET lahve, které jsou ke koupi bez etiket jen v pivovaru, respektive pivovarské hospůdce - Šalandě a připravena je z větší části i stáčírna klasických lahví, ale k samotnému stáčení má dojít až v příštích letech. Snad na klasické skleněné půllitrové lahve opravdu jednou dojde, protože velkoobjemové, pivně nekulturní petky nejsou pokaždé a pro každého nejpraktičtější, i když chápu, že si na ně zákazník zvyknul a vyžaduje je. Výhledově dojde (až se na to vydělá) i ke zřízení pivovarského pensionu, pro který už jsou prostory z větší části připravené, aby mohli i přespolní turisté v příjemné pivovarské hospůdce posedět déle.

V rámci prohlídky pivovaru (která je na objednání možná i o víkendech za 80,-Kč na 1 osobu) byla pochopitelně i ochutnávka výborného nefiltrovaného piva přímo z ležáckého tanku načepovaného do plechového korbele a nutno říct, že na nás paní průvodkyně opravdu nešetřila.

Měl jsem (a myslím, že i ostatní účastníci) z prohlídky pivovaru velmi příjemný pocit a je radost vidět místo, kde to dobře funguje a kde to vedou pivní srdcaři.

Jako snad jedinou současnou slabinu kácovského pivovaru tak hodnotím pivovarské webové stránky, které procházejí aktualizací snad jen jednou za přestupný rok a bohužel nepřinášejí praktické informace, jako např. kde je kácovské pivo k sehnání. Právě seznam venkovských hospod, kde je kácovské pivo na čepu, by bylo určitě pro mnoho pivních fandů vítanou pomůckou při plánování nějakého toho cyklovýletu či vandru Posázavím.

http://www.pivovarkacov.cz