Pivní Obzor

Ježek v novém provedení

DOMÁCÍV loňském roce rozčeřila český pivovarský rybník ambiciozní firma K - Brewery tím, že nakoupila několik pivovarů či podílů v pivovarech.

Ze všech pivovarů, které firma vlastní, se zatím odehrálo nejvíce změn v Jihlavě a právě letošní Den Ježka byl dobrou záminkou k tomu, podívat se na pivovar opět trochu zblízka.

Zářijový termín byl nahrazen termínem červnovým a den otevřených dveří v pivovaru se tak stal součástí velkoryse pojaté akce Havíření (setkání hornických měst), která byla sama o sobě největší akcí ve městě za posledních mnoho let. Samotná akce v pivovaru se vlivem mizerného počasí rozjížděla velmi zvolna, oproti loňskému ročníku byla zaplněnost pivovarského dvora a zahrady v době našeho příchodu krátce po zahájení akce o poznání menší, i když nakonec se pravděpodobně uspokojivý počet návštěvníků dostavil.

To už ale musí potvrdit či vyvrátit jiní, protože naše zastavení na pivní slavnosti bylo jen krátké a cílené hlavně na exkurzi v pivovaru a návštěvu pivovarské restaurace, která prošla radiální přestavbou.

Právě proměna pivovarské restaurace je jednou ze změn už v režii nového vlastníka a nutno říci, že restaurace konečně připomíná pěkný a k tradici zlatého věku se hlásící podnik. Po obnovení v 90. letech má restaurace už třetí podobu, když původní a lehce kýčovitý interiér rakouského stylu éry majitele Karla Schwarze vystřídal později interiér jiný, ale pořád to nebylo úplně ono. Až nyní po radikální přestavbě, vestavbě patrového ochozu, zútulnění a optického zmenšení celého prostoru připomíná restaurace konečně v rámci možností původní česko-německou hospodu, jaké  byly běžně ve městě za doby jihlavského jazykového ostrova.

Dodán byl i nový mosazný výčep namísto původního nerezového pákového. Snad by jen nebylo od věci ještě vyzdobit tmavým dřevem obložené stěny nějakými obrázky či pivními artefakty aby holé stěny nevypadaly tak posmutněle. Nabídku kuchyně nikdo z nás neokusil, ale i ta snad doznala alespoň menší změny k lepšímu, protože po několika předešlých návštěvách ji nemohu hodnotit jinak, než průměr blížící se nabídce nějaké závodní jídelny.

Z pivní nabídky padla volba na nefiltrovaného 11% Ježka a sám za sebe musím pivo pochválit. Plné, tělnaté a pitelné pivo bych si rozhodně dopřál i ve více opakováních, ale to už se přiblížil čas exkurze. Za zmínku ještě stojí i upravená pivovarské zahrada, kde přibyl nový dětský koutek a v plánu jsou nebo už probíhají i pravidelné zahradní koncerty místních kapel, které určitě zvýší restauraci návštěvnost.

Změnou, kterou pocítil na první pohled nejen příznivec piva, ale i běžný obyvatel města je celková změna loga na všech reklamních předmětech, vývěsních štítech a v neposlední řadě i na pivních etiketách. Osobně si pořád ještě na nové logo zvykám a hlavně etiketu jedenáctky považuji za nepříliš výraznou. Staré logo Ježka se mi líbilo přeci jen o něco víc, ale to je koneckonců věc vkusu a názoru. Pivovarští se chtěli s novým pivem odstřihnout od minulosti a to se jim už na první pohled podařilo.

Vedle vizuální proměny doznala změn i chuť piva, sázka na proklamovaný návrat k "tradiční receptuře" vychází a nové (či staronové) hospody s Ježkem na čepu ve městě a v regionu pomalu, ale jistě přibývají.

Zajímavostí je i inspirace u velkých českých pivovarů v podobě zavedení rozvozu tankového piva do hospod s velkou výtočí. Toto české unikum, které zajistí hospodě kvalitní nepasterované pivo a na druhou stranu ochudí onu hospodu o případný pestřejší výběr točeného piva, už jihlavští aplikovali v jedné větší restauraci v Třebíči a naposledy i v restauracích (přesněji řečeno v socialisticky nevzhledných, ale hojně navštěvovaných ratejnách) Krystal a Praha přímo v domovském městě. Jihlavský pivovar se tak tímto počinem stal prvním pivovarem své velikosti, který tuto distribuci piva začal zavádět.

Sortiment zůstal prakticky stejný (od Pivoje, lehkého piva, světlé desítky, jedenáctky, po 14% Zachariáše a 18ku Grand) až na ukončení vaření světlé dvanáctky a tmavého piva (které bylo stejně ale jen barvivem obarvované pivo světlé). Hlavní změnou v sortimentu je ale důraz na značku Ježek a ukončení vaření různých diskontních piv (kromě Pivoje), jejichž výroba se pravděpodobně stejně moc finančně nevyplácela.

Od mé poslední exkurze v pivovaru na loňském podzimním dnu otevřených dveří moc velká doba neuplynula (a i na těchto stránkách o loňském Dnu Ježka byla řeč) a tak jsem se tentokrát rozhodl přijít na kloub tomu, zda je onen proklamovaný návrat Ježka k tradici realitou nebo jen zdařilým marketingovým tahem. 

Ve výsledku musím konstatovat, že i přes nesporné změny k lepšímu (ředění celého sortimentu z kmenové 18ky tak jako tomu bylo dříve, se již nepraktikuje) zůstal návrat k tradici v půli cesty jednoduše proto, že z moderního pivovaru už nikdy ten původní nebude. Vaří se stále ze sladu z vlastní malé humnové sladovny v Náměšti na Hané či vody ze studní a vodovodního řádu, ale CK tanky určené na jednofázové hlavní kvašení a dozrávání piva pochopitelně nikdo rušit nebude. Nejsem pivovarský technolog a tak nedokážu posoudit nakolik má na výslednou chuť piva vliv argument našeho pana průvodce pivovarem, že CK tanky mají dvojnásobnou kapacitu než je stávající výstav pivovaru (což je pravda) a tak pivo si může i v CK tanku poležet, resp. postát nadstandardně dlouho.

I inteligentní mašinka HGB sloužící k ředění piva vodou (po filtraci před konečným stáčením), ke které se pivovarští (jako i v jiných pivovarech) moc nehlásí a taktně o ní při exkurzích mlčí, se neprodala konkurenci, ale používá se dál, i když samozřejmě ne tak razantně jako tomu bylo dříve. V případě jedenáctky se tak vaří 11,4 -11,6% a dořeďuje se na 11%, takže oproti minulosti je jedenáctka opravdu "tradičnější". Co se to zrovna na onom HGB zařízení ředilo (displej hovořil jasně: cca 560 hl. piva +212 hl. upravené vody = 772 výsledného "piva") a dosycovalo CO2 v době naší prohlídky jsme se už nedozvěděli, ale tipoval bych Pivoje, či v horším případě desítku, která má být nově také tou původní a poctivější.

Prohlídka pivovaru nakonec obsáhla prakticky vše co nám mohl pivovar nabídnout a pan pivovarský má u mě malé upřímné plus za to, že nám dovolil nahlédnout i do vnitřích částí hvozdů staré sladovny, která v pivovaru ukončila činnost někdy koncem 80.let při výstavbě nové stáčírny lahví a i zvýšené potřeby vody při tehdejším vysokém výstavu piva (ročně až 250000 hl), kdy už se na samotné sladování voda nedostávala. Jen jeho tvrzení, že minipivovary nejsou plnohodnotné pivovary, neboť vaří pivo z koncentrátů (možná to tak někde opravdu platí) ukázalo, že tento mýtus už je rozšířen i mezi pivovarníky.

Ne, nechci aby to na závěr o jihlavském pivovaru vyznělo příliš negativně, protože pivovarským v jejich boji a i novému pivu Ježek upřímně fandím. Jen už se začínám pokaždé lehce ošívat a být nedůvěřivý (často oprávněně) při častém užívání slova "tradice" či "návrat k tradicím" v různých (nejen pivních) reklamách a tiskových prohlášeních.

http://www.pivovar-jihlava.cz