Pivní Obzor

Toulka Nepomuckem

DOMÁCÍDo vlídné krajiny jihozápadních čech mne nezavál osud, ale ona jarní sobota byla jen a pouze o obyčejném výletu do jednoho zajímavého koutu čech, který mnoha zajímavostmi oplývá.

Mojí první zastávkou byla obec Lnáře s dominantním zámkem, který je po mnoha letech, kdy se v něm rekreovali jen poslanci a vláda, přístupný veřejnosti. Ve vzorně opraveném druhém "starém" zámku-tvrzi, fungoval až do hospodářské krize 30.let pivovar, ale dnes už by v tomto objektu pivovar nikdo nehledal. Stopy po pivovaru byly dokonale zahlazeny a tak je jen stará fotografie na nástěnce místní naučné stezky dokladem o tomto pivovarském místě.

Jiná fotka na oné vývěsce zase ukazuje, kterak se i nevinně působící zámecký rybník dokáže v době povodní změnit v běsnící živel. No neměli to tady pivovarníci s přírodními živly lehké a lehké to nemá ani současník, který by zde chtěl najít nějakou tu pěknou hospodu. Dražší a noblesnější zámecká restaurace je určena převážně svatebčanům či podobné klientele a druhá místní restaurace, žlutá to krabice se štítem plzeňského pivovaru nebyla ten den tím místem, kde bych se toužil zdržet. Proč se zrovna tato nijak zvlášť zajímavá restaurace stala podle všeho jakýmsi kultovním místem motorkářů i cyklistů by bylo záhadou i pro Arthura C. Clarka.

Mně lákalo jiné místo o kterém jsem někde už dříve letmo zaslech velmi pozitivní reference a tím byla hospoda v nedaleké vesnici Pole u Kadova.

Renesanční tvrze jsou ozdobou mnoha vesnic v tomto kraji a nejinak je tomu i v Poli. Právě naproti notně zchátralé tvrzi je místo, konkrétně tedy ona hospoda Na statku, která se pro mne stala tuze příjemným překvapením.

Podobné, co do prostředí pěkné hospůdky jsou na českém venkově už spíš raritou a pokud existuje nějaký hospodský Genius loci tak tady byl přítomen měrou vrchovatou. Prostor výčepu vyzdobený rozličnými artefakty typu mapy C. a K. Mocnářství, malý sál, kde svého času vystupovaly i kapely většího jména - Tři sestry například. Posezení na pěkném dvoře i spací lázně pro ty přespolní, čili pension a přátelský personál v čele s paní domácí, která se právě na štaflích věnovala jarnímu gruntování a předsezonní přípravě. To vše přispělo k tomu, že z Pole se mi odjíždět moc nechtělo a nebyl jsem rozhodně v tomto pěkném místě naposled. Být tak i zajímavější nabídka piva na čepu, tak bych měl o své hospůdce roku už jasno. Strakonická vodová desítka opravdu není ta nejlepší vizitka z onoho pivovaru a dalším přítomným pivem byl už jen Prazdroj. Svého času uznávaný diplom Hospůdka snů Pivního kurýra pochopitelně nemohl na zdi výčepu chybět. Zajímavé a pro mne trochu i smutné bylo to, že v nezajímavé restauraci ve Lnářích bylo lidí plno a tady v tuze příjemné hospůdce jsem byl v poledne jediným hostem.

No, vydal jsem se tedy krajinou pivně poměrně pustou dál přes vesnici Oselce, kde mně vývěsní štít strakonického pivovaru na místní hospodě V podzámčí, alias starém pivovaru přesvědčil ke krátkému zastavení. Jak bylo prostředí hospůdky v Poli příjemně originální, tak tady mne přivítal naopak standardně fádní lokál. K několika místním, sledujícím i ve slunečném popoledni TV bednu jsem se nepřipojil a s polotmavým strakonickým Klostermannem jsem se usadil na venkovním posezení čítající jeden rozviklaný plastový stolek. Nespornou výhodou hospody byla přítomnost 3 druhů strakonického piva na čepu a i vstřícné paní výčepní, takže jsem nakonec neodcházel nespokojen.

To už jsem se ale nezadržitelně přiblížil k okolní dominantě - zámku na Zelené Hoře u Nepomuku, dějišti ničeho menšího než švandlíkových Černých baronů.

Navštívit tento zámek, respektive jeho nejbližší okolí mimo letní víkendy znamená uskutečnit trochu té partyzánštiny a proklestit si cestu mimo hlavní bránu, jež je pořád ještě pozůstatkem působení Československé lidové armády, která tady střežíc klid a mír pracujících, dokázala historické hodnoty našich předků zaneřádit a zdevastovat za léta svého působení dokonale.

Zámek se ale pomalu opravuje narozdíl od Šternberského dvora v podzámčí, kde stejně jako ve Lnářích existoval do 30.let 20.století malý zámecký pivovar. Trním a bujným křoviskem zarostlý areál jak zámek Šípkové Růženky, vše ve stavu kdy odešel poslední voják, hodlá prý nějaká francouzská firma v budoucnu oživit a obnovit prý i malý pivovar. Zatím nic ale nenasvědčuje nějaké činnosti a já bych si zde dokázal představit spíše skanzen socialistické armády, aby i dítka školou povinná a reálným socialismem nepoznamenaná nebyla ochuzena o tuto neblahou součást našich dějin, kdy na dnes zarostlém historickém dvorku se zdobnými neogotickými prvky tak jako ve filmu choval za éry pomocného technického praporu vojín Kefalín vepře boubelate, bývalý pivovar byl přebudován na rotu, garáže a vojenskou marodku a celý historický dvůr byl zaneřáděn rozličnými kasárenskými přístavky.

Opustil jsem po důkladném prozkoumání toto bizarní místo a jal se spláchnout hořkost z viděného a prach starých pivovarských sklepů do hostince Na Vyskočilce nacházejícím se na křižovatce u cesty k zámku.

Vzal jsem za vděk i Gambrinusem na čepu, protože víra v to, že bych zde v městečku poblíž Plzně našel něco jiného se nedostávala a nutno říci, že dobře ošetřené pivo rozhodně neurazilo. I když hospoda není ničím jiným než podnikem čtvrté cenové kategorie, je pro staromilce čtyřkou pěknou, tou, která odolává nějakým hurá modernizacím a nabízí tak výlet o mnoho desítek let nazpátek. Podobných svědků starých časů už není mnoho a tak si pozornost zaslouží. Co si nezaslouží jen pozornost, ale rovnou i nějakou tu památkářskou ochranu je na hospodské zahradě situovaný, zachovalý a funkční kuželník v původním stavu. Podobné zařízení, které bylo v letech předválečných součástí snad každé druhé venkovské hospody jsem viděl v provozuschopném stavu v čechách vůbec poprvé a tak jsem si ke kochání se a prohlídce tohoto kuželníku musel chtě nechtě objednal i druhý Gambrinus, což se mi stává naprosto vyjímečně, maximálně tak jednou za pět let.

Jak nemám různé franšízové řetězce moc rád a dle mého názoru ničí svojí unifikací lokální pestrost, tak řetězec restaurací Švejk naopak přináší do současného českého pohostinství především na menších městech jisté kvalitativní standardy a co je hlavní, vrací restaurace příjemným, nostalgickým vzezřením interiéru výčepu do doby těch pověstných zlatých časů a je tak pěknou ukázkou toho, jak by měly tradiční, klasické české restaurace znovu vypadat.

Nabídka piva bohužel sestává z obvyklé nudné a všudepřítomné trojky - desítky Gambrinusu, Prazdroje a černého Kozla, ale nutno přiznat, že v této restauraci U Zeleného stromu (která byla snad jako první v roce 2002 opravena a zprovozněna v duchu Švejkovském) na nepomuckém náměstí mne výborně ošetřený (tankový?) Prazdroj příjemně překvapil svojí velmi dobrou pitelností.

Nápis "Pivovar" na budově neznačí nějakou utajenou varnu, ale je odkazem minulosti, kdy vzadu za hospodou fungoval jeden ze dvou! místních pivovarů. Oba pivovary ukončili činnost ve 30.letech 20.století vinou krize a nezadržitelně sílící a dravé konkurence z Plzně, která byla příčinou konce desítek podobně velkých pivovárků. Na místě jednoho starého pivovaru za radnicí stojí novodobá bytovka, ale právě bývalý Turkův pivovar stále stojí a je až překvapivě dobře zachován.

Posledním zastavením byl ještě majestátní zámek v nedalekých Žinkovech, který sloužil dříve jako zotavovna ROH a dnes je nákladně rekonstruován americkou firmou na luxusní hotel. Neméně zajímavé je i to, že stávající silně schátralý mlýn a protější bývalá hospoda bude po rekonstrukci v horizontu cca 2 let fungovat jako restaurační pivovar s pensionem.

S pivem a pohostinskou nabídkou to zatím vypadá v Žinkovech prachbídně, 2 místa s Gambrinusem u zámku a ošuntělý hotel s hospodou U Jelena na náměstíčku taktéž s plzeňským desetistupňovým "zázrakem" nejsou něčím co by u mne vyvolalo zvýšený tep a zájem. Pivní pauza tedy neproběhla a následovala tedy už jen cesta na nepomucké nádraží přes nenápadnou vesnici Prádlo, která je překvapivě domovem několika výrobců lihovin a jak jsem se později dozvěděl i jedním z center českého kořalečnictví.

http://www.kreteni.cz/k8/pole/

http://www.hotelnepomuk.cz/