Pivní Obzor

S hlavou v Pejru aneb ohlédnutí za slavnostmi Poutníka 2009

DOMÁCÍKdyž jsem se zhruba před dvěma měsíci dozvěděl o konání Dne otevřených dveří v pivovaru Poutník Pelhřimov, neváhal jsem a červenou tužkou jsem si v kalendáři zakroužkoval sobotu 15. srpna.

Cíle byly jasné od počátku a sice prohlédnout si interiéry pivovaru a ochutnat výborné pivo v točené podobě. Lahvové jsem již párkrát ochutnal, a tak jsem se na ty pelhřimovské dobrůtky hodně dopředu těšil. Na nádvoří pivovaru přicházím asi půl hodiny před oficiálním začátkem akce, a tak mám čas prohlédnout si finišující přípravy. Lidé se pomalu začínají trousit, dolaďuje se ozvučení pódia. Pípy zůstávají suché, a tak dávám alespoň základ v podobě trochu dražší domácí klobásy nevalné velikosti i chuti, ale je to lepší než drátem do oka.

První z mnoha pivních stánků začíná točit, ale jen desítku. V tom horku a na spláchnutí uzeniny to je správná volba. Na desítku poměrně solidní pivko do mě jen zasyčí a to už se probouzejí i ostatní stánky. Jdu do kvasničáku a je to tam. Vyvážená hořkost, lahodná plná chlebnatá chuť, to je pivařova radost. Dopíjím kelímkáč a vkrádám se mezi první nedočkavce do fronty na exkurzi. Utéct před ryčnou dechovkou dovnitř, povedlo se.

Průvodcem je mladík, obvyklé řeči pro laiky, nevnímám ho. Dávám se do řeči se zkušeným pracovníkem s hlasem Milana Uhdeho, který dělá mladíkovi parťáka. Vysvětluje, kde co bylo, co se přestavělo a tak. Zkrátka zkušenost. Prohlídka se vydařila, klasické kolečko varna, spilka, sklep, stáčírna lahví a sudů, nakonec i humna dnes již nefunkční sladovny (slouží jako sklad sudů). Slad je od Bernarda z Rajhradu, kvasnice z Budvaru, chmelový extrakt z Německa a poloraný červeňák na dochmelení z Žatce. Zdejší je tak jenom voda, které je ovšem v každém pivu nejvíce. Tak konec exkurze a jde se ochutnávat. Polotmavé výčepní chutná, ležák speciál taky, ale jednoznačně u mě vítězí kvasničák. Začínám tušit problém, musím přestat konzumovat, jinak odsud neodjedu. Tak honem natočit si domů vzorky, ale ouha, petky ani jiné vhodné obaly nejsou k dispozici, takže fofrem do místního diskontu pro obyčejnou balenou vodu, které se na místě zbavuji a zpátky do pivováru. Obsluze stánku vysvětluji, že nejsem místní a že doma bude mít den Poutníka ještě pokračování. Doba odjezdu se přiblížila, nezbývá než si dát poslední kvasnicové na cestu a nastoupit do správného autobusu, což se kupodivu daří a večer už jsem zpátky doma.

Co říci na závěr? Vydařená akce, výborné pivo, komorní atmosféra pár stovek lidí. Organizace bez problémů, pivo ve stáncích bez front, záchody mobilní v dostatečném počtu, zkrátka místní už pořádají akci pojedenácté, takže mouchy jsou vychytány. Hudební produkci hodnotit nebudu, protože jsem vyslechl jen dechovku, ostatní žánry přišly na řadu až po mém odjezdu. Drobné chybičky se však asi najdou vždycky - pro příště by chtělo všechny stoly a lavice nejdřív vyčistit, nepůsobí to profesionálním dojmem. No a nepivovarští stánkaři? Asi nutné zlo na těchto akcích, snaha po rychlém a snadném výdělku, bydlet v Pelhřimově, tak se najím doma...

Text a foto: Jan Pechánek