Pivní Obzor

Putování s Bakalářem

Pivovar s ruským vlastníkem se nezaměřuje v současnosti jen na export, ale čím dál víc znovu získává pozice ve svém regionu. Vývěsní štít Bakaláře je ozdobou již celé řady venkovských hospod na rakovnicku i křivoklátsku a výčepní místa stále přibývají.

Dobrou pomůckou při plánování výletu po hospodách s Bakalářem je seznam hospod i prodejních míst rakovnického piva na webových stránkách pivovaru, který sice není úplný a nejaktuálnější, ale pro nalezení několika styčných pivních bodů plně dostačující. Některé menší pivovary, které své internetové prezentace trochu zanedbávají, by se mohli u rakovnických inspirovat, protože podobný seznam výčepních míst je zvlášť praktický právě u piv, která nejsou dostupná na každém rohu.

Vybaven seznamem míst s Bakalářem na čepu jsem se tedy na dvakrát vydal do kraje, kde je ono pivo doma.

Po prohlídce železničního muzea v Lužné, kde je k vidění mimo jiné i jediný zrekonstruovaný, historický pivní vagon v čechách (který původně sloužil v třeboňském pivovaru a dnes je vyveden v barvách pivovaru krušovického) jsem přes Rakovník, kde je naproti pivovaru v nápojovém obchodě možnost zakoupit i sortiment lahvového Bakaláře (obhlídku místních restaurací jsem protentokrát vynechal) zamířil do vesnice Krakovec, která je známá hlavně hradní zříceninou, čnící ze třech stran nad potokem z vysokého ostrohu, kterou tak zručně opravili během chvíle skřítkové tesaři ve známé dětské komedii.

V předhradí samozřejmě nemůže chybět ani hostinec situovaný v budově bývalé obecní školy, kde se nabízí obligátní desítka Gambrinus a jako přítoč 11% polotmavý Bakalář.

Byl jsem na Krakovci ve dne a tak jsem hezkou Leontýnku bohužel nepotkal, ale seznámení se s karamelově chutnajícím Bakalářem proběhlo a právě toto pivo by mohl preferovat i rytíř Brtník z Brtníku před velkomeziříčskou Francovkou, která k pravidelnému vnitřímu užívání není produktem nejvhodnějším.

Klasická venkovská hospoda by mohla být ve všech směrech doporučeníhodným místem, kdyby nabídla vedle rakovnických pivních specialit (v lahvích se nabízí i silné pivo 555 aneb 17% doppelbock) i nějakou domácí specialitu z kuchyně, protože prefabrikované polotovary z fritézy a mikrovlnky nejsou tím, čím by se mohla hospoda u vstupu do známého hradu pochlubit. Venkovní zahrádka je ale k čistě pivnímu posezení rozhodně příjemným místem.

Uplynula nějaká doba a nadešel čas na další sondu do míst, které kdysi dávno už i keltové pojali za přechodnou domovinu.

Jel jsem od Prahy ve směru na Unhošť přes osadu Hájek s malým klášterem, kde se v dobách dávno minulých konaly poutě za účastí tisíců návštěvníků, ze kterých těžila i místní zájezdní hospoda při hlavní silnici.

Navenek sešlá hospoda stále funguje a i když logo Staropramenu může citlivější pivní duše na první pohled odradit (Staropramen se zde čepuje už od dob 1.republiky), tak zastávka zde stojí rozhodně za to a není to jen trochu utajeným čepováním nefiltrovaného polotmavého piva z nedaleké Chýně. Hospoda je sice podnikem čtvrté cenové a ani se navenek netváří, že by to mělo býti jinak, ale je zároveň místem svérázným s velkým S a já podobná místa prostě můžu. Stěny ozdobené rozsáhlou sbírkou pivních cedulí, ocelový prvorepublikový výčep, který ještě nese štítek - pozůstatek po čepování 7% Staropramene, převážně domorodé osazenstvo a třeba na psacím stroji napsaný, olezlý nápojový lístek s nadepsaným "kvasnicovým pivem", u kterého jsem až na dotaz u výčepního zjistil, že pochází z Chýně a nutno dodat, že bylo výborné kvality. Chybí snad jen nějaké větší venkovní posezení, protože cca 2 venkovní stoly bývají vzhledem k frekventované cyklistické trase často obsazené.

Projel jsem poté Červeným Újezdem, kde si neváhal jakýsi kladenský podnikatel a příznivec historie vystavět "středověký hrad" na zelené louce, který kupodivu nevypadá i při bližším ohledání vůbec špatně a jehož součástí jsou i dvě (nebo dokonce i tři ?) restaurace, bohužel jen s Prazdrojem na čepu.

V hospůdce ve starém mlýně v osadě Rejnov v údolí Loděnického potoka jsem se nad malým Staropramenem utvrdil v tom, že produkce této značky u mne bezpochyby vyhraje v soukromé anketě o největší českou pivní fádnost roku a zamířil do míst s očekávaným Bakalářem.

Ve vesnici Sýkořice jsem v místní, nijak zvlášť zajímavé restauraci okusil toho dne prvního Bakaláře světlého 12% provedení a i když se pivo vypít dalo, v nejlepší kondici vzhledem k minimální výtoči nebylo. Bakalář je ve vesnických hospodách povětšinou na přítoči s pořád ještě prodávanějším Gambrinusem a na jeho kolísavé kvalitě je to vzhledem k nižšímu prodeji bohužel tím pádem znát.

Stejnou zkušenost jsem udělal taktéž s polotmavou jedenáctkou v sousedním Zbečně v hospodě, respektive na pěkné hospodské zahrádce U korbela naproti památkově chráněmému Hamousově statku. Stejný problém, kdy všichni okolo sedící nad desítkou Gambrinusem (opět za stejnou cenu jako 11% Bakalář) zapříčinili to, že rakovnické pivo nebylo opět v nejlepší kondici.

V prázdné a na první pohled uvnitř i značně ošklivé hospodě v zatáčce u silnice v obci Amalín nad hradem Křivoklátem, kde se notnou chvíli neobjevil ani nikdo z obsluhy, jsem už neblahou zkušenost z nečerstvým pivem raději neriskoval a sjel z kopce o 2 kilometry dál do Roztok u Křivoklátu, kde byla návštěva hostince U zlomenýho pádla sázkou na jistotu.

Opět nepříliš vábná a co se prostředí týče i nezajímavá hospoda čtvrté cenové, kde udělá mnoho příchozích návštěvníků obrat o 180 stupňů už ve dveřích, má ale výhodu v tom, že místní početní štamgasti se svojí konzumací rozhodně netroškaří, Bakalář se zde opravdu točí, nestojí jako ve dvou předchozích případech v pivních trubkách a na kvalitě (aspoň tedy v době mé návštěvy) je to znát. Konečně jsem si tedy toho dne na Bakaláři pochutnal a bylo to koneckonců i díky tomu, že příkladně nahořklý 12% světlý Bakalář je pro mne osobně i pivem více chutnějším než polotmavá jedenáctka, která není špatná, ale na můj vkus je už s trochu výraznějším karamelovým nádechem.

Mám radost, že místa s Bakalářem na čepu přibývají, ale běžní pivaři v regionu bohužel stále ještě většinou pivně neprozřeli, dávají ze zvyku přednost předražené desítce původem z Plzně, paradoxně silnější pivo Bakalář (v hospodách převažuje na přítoči polotmavá 11% občas doplněná světlou 12%) za stejnou cenu (jak bylo zmíněno) stojí často v trubkách a jeho kvalita je tudíž ve venkovských hospůdkách značně kolísavá.

Fotogalerie:

#1 - pivovarský vagon v muzeu v Lužné	#2 - a jeho popisek	#3 - pivovar Rakovník
#4 - nová pivní reklama	#5 - hospoda u hradu Krakovec	#6 - a hrad osobně
#7 - krakovecký výčep	#8 - a polotmavý Bakalář	#9 - na zahrádce
#10 - hostinec v Hájku	#11 - račte dál	#12 - bejvávalo
#13 - hospodská sbírka	#14 - anonymní pivo z Chýně	#15 - místní sbírka cedulí
#16 - a ještě jednou	#17 - výčep v Hájku	#18 - hrad Červený Újezd
#19 - a jeho nádvoří	#20 - hostinec Rejnov	#21 - restaurace v Sýkořici
#22 - světlý Bakalář	#23 - Hamousův statek ve Zbečně	#24 - hospoda ve Zbečně
#25 - běžný cenový paradox	#26 - zahrada hostince ve Zbečně	#27 - ve stínu s Bakalářem
#28 - pivovarské sklepy Křivoklát	#29 - Křivoklát - vlevo bývalý hradní pivovar	#30 - Bakalář u Zlomenýho pádla
#31 - další paradox	#32 - Bakalář je vidět