Pivní Obzor

Mostecký Kahan

DOMÁCÍJsou nově vznikající pivovarská místa dlouho dopředu ohlašovaná, kde majitelé postupně různými tiskovými zprávami stupňují očekávání pivařů a jsou zároveň místa, kde se buduje ve vší tichosti a kde znenadání překvapí.

Navíc na místě, na kterém by člověk nový pivovárek věru nečekal, jako právě naposledy na sídlišti v Mostě.

Nový bod na české pivní mapě patří do letos nově vzniklé kategorie sídlištní pivovar, využívající objekt nějaké typizované, sídlištní krabicovité restaurace (Sokolov, Kladno) nebo jiný sídlištní objekt (stavba pivovaru na pražském Jižáku finišuje a otevřeno by měl být po novém roce) právě typu mosteckého kina Kosmos v ulici Obránců Míru, kde je domov nového pivovárku, stylově pojmenovaného Kahan.

Ke klasické krabici, ve které se mimo jiné nachází už z ulice odrazující restaurace s Gambrinusem, jsem přistupoval s lehkou nedůvěrou, ale to co mne čekalo uvnitř mně příjemně vyrazilo dech. O co je fádnější budova zvenčí, o to je krásnější pivovarská hospoda uvnitř a provozovatelům patří můj obdiv, protože se po delší době jedná o novou hospodu, která svým vzhledem ctí odkaz zlaté éry českého pohostinství a je navíc propracovaná do posledních detailů. Interiér vyhotoven v tradičním tmavém dřevě bez nějaké strohé modernosti či naopak přehnané rustikálnosti nebo rušivých prvků typu výherních automatů, je vyzdoben starými pivními lahvemi nebo obrazy původního pivovaru. K mání jsou už i vlastní tácky a čepuje se do buclatých půllitrů. Připomínku bych měl snad jen k tomu, že pšeničné pivo by mělo být podávané v typické zeštíhlující sklenici a ne v půllitru s uchem.

Hospodu, potažmo rovnou pivovárek dělá ale hlavně pivo a tak jsem obsloužen sympatickou a příjemnou servírkou okusil postupně v malých dávkách vše co se nabízelo. Světlá sladovější dvanáctka (půllitr za 29,-Kč) byla slušným standardem, vcelku podařené a potěšitelně bez citronu podávané bylo i pivo pšeničné, pro mne nejchutnější tmavá, chmelenější a tudíž příjemněji nahořklá dvanáctka a polotmavý ležák, který se mi jevil jako nejslabší ze čtveřice, ale vyloženě špatný nebyl. Pivka značky Kahan jsou v rámci současné české malopivovarské produkce spíše jen slušným průměrem, ale oproti tomu co doposud město a okolí pivně nabízelo (Gambrinus, Staropramen a potom dlouhé nic) je to vítaná změna rozhodně k lepšímu a nezbývá než věřit, že si místní do Kahanu cestu postupně najdou, protože tak pěkná hospoda si to rozhodně zaslouží.

Technologie pivovárku dodaného pivovarským stavitelem p. Krýslem, sestává z dvounádobové měděné varny s uzavřenou spilkou (součást restaurace) a "sklepa" z kegů s kapacitou do cca 400-500 hl. piva ročně, což je na velikost podniku dostačující.

Otevřeno je denně od 11 hodin a snad jediným malým mínusem je provoz kuchyně až od 17. hodin. Možná by to chtělo trochu zapracovat na propagaci, protože moc pěkná hospoda byla v době mé návštěvy prázdná a vedlejší celkem fádní restaurace s Gambrinusem paradoxně zaplněná, což bylo navíc i důkazem toho, že nějací lidé do hospod v Mostě přeci jen ještě chodí.

Pivovárek má heslo Pokračování v tradici a pravdou je, že ve městě má na co navazovat, i když poslední éra nového sedleckého pivovaru nebyla z nejšťastnějších. Starý mostecký pivovar byl ale na svou dobu velkým a dobře fungujícím podnikem (např. v roce 1935 byl s výstavem cca 126.000 hl. piva 7 největší v Čechách) s pivem známým po celém Krušnohoří. V roce 1972 byl bohužel zrušen a po architektonické stránce krásný pivovar následně spolu s celým městem brutálně odstřelen. Čeští soudruzi se v bezhlavé honbě za uhlím nezastavili bohužel opravdu před ničím a dokázali jako jediní v civilizovaném světě, že i v mírové době je možné kompletně vymazat z povrchu zemského i relativně velké město s několikasetletou historií a kulisy ničeného města pak ještě cynicky poskytnout českým i zahraničním filmařům k natáčení válečných filmů. Současný mostecký pivovárek je sice oproti tomu velkému původnímu trpaslíkem, ale v pivně pustém kraji dnes platí více než kde jinde, že nemusí pršet, stačí když kape.

Po otevření nového pivního velkokombinátu (klasickým pivovarem se tento nešťastný podnik opravdu moc nazvat nedal) v Sedleci byl bohužel zrušen v roce 1972 i historický, původně Lobkowiczký pivovar v blízké Bílině, který patřil průměrným ročním výstavem 30.000 hl. (nejvyšší hodnoty dosahovaly i 60.000 hektolitrů) ke středně velkým podnikům své doby. V současnosti prázdný a chátrající objekt pod zámkem se snad dočká rekonstrukce, projekt už je zpracován a čeká se už jen na nějakého odhodlaného investora. Pivo by se tak mohlo v malém množství opět jednou vařit.

V Bílině jasem nějaké pivní překvapení nečekal, ale nakonec jsem byl v místní části Kyselka opět vcelku příjemně překvapen. Kdysi vyhlášené lázně dnes chřadnou, ale dříve vyhlášená kyselka se v historické stáčírně stále ještě stáčí, i když je na dnešním trhu ve stínu reklamou tlačené a všudypřítomné Mattonky skoro neviditelná. Lázeňský park je klidnou zelenou oázou kde člověk snadno zapomene, že nedaleko za kopcem začíná měsíční krajina hnědouhelných velkolomů.

Skutečnou historickou perlou je unikátně zachovalá, dřevěná Lesní kavárna Kafáč, která v roce 1891 fungovala na pražské Jubilejní výstavě v Holešovicích a po té byla přesunuta sem do lázeňského parku, kde je dnes krásným dokladem řemeslného umu našich předků. V době mé návštěvy bylo bohužel zrovna zavřeno, ale především v létě je možné se občerstvit a spočinou na terase s Budvarem nebo Zlatopramenem.

Mám pro podobné, už celkem ojedinělé výletní podniky pamatující Monarchii vyloženě slabost a proto mne potěšila i výletní restaurace U Kádi (podivný to název) nacházející se opodál u vlakové zastávky a místního koupaliště. Restaurace se vstřícnou obslouhou prošla v minulých letech rekonstrukcí a i přes trochu moderně vypadající výčep se jedná o na první pohled fajn místo odkud se původní duch úplně nevytratil. Příjemný podnik s letní zahradou a krytým dřevěným tanečním parketem je opět hezky dochovalým podnikem svého druhu. Podobných "nedělních" podniků bylo kdysi u každého většího města hned několik, ale za dob řádění rudého kmene upadli postupně z větší části v zapomnění a zmizeli v nenávratnu. Klasická česká kuchyně (např. velmi chutné bramborové knedlíky se zelím a uzeným masem) je U Kádi doplněna severočeskou pivní nabídkou v podobě světlé a tmavé jedenáctky Zlatopramene nebo ne zrovna časté kvasnicové světlé čtrnáctky Březňáka. Piva jsou pro pivně zmlsaného jedince opět spíše z kategorie slušný průměr, ale stále jsou lepší a poctivější alternativou k ředěnkám od Radbuzy a Vltavy, které se šíří z teplických velkoskladů po kraji rychleji než prasečí chřipka a proti kterým akutně chybí v regionu dostatečné množství účinných protilátek.

Díky novým pivním soukromým objevům mne ale Severočeský uhelný revír tentokrát opravdu mile překvapil.

http://www.volny.cz/lesni-kavarna/

http://www.ukadi.cz/

http://starymost.web2001.cz/pivovar.htm

http://www.mosteckykahan.cz