Pivní Obzor

Loňská pivní rekapitulace

DOMÁCÍBěhem přelomu starého a nového roku je v médiích už tradičně věnován velký prostor přehledům nejrůznějších událostí za uplynulý rok a tak si i já dovolím čistě subjektivní zhodnocení uplynulého roku co se týče piva, jakožto svého koníčku č.1 a přiženu trochu té vody do mediálního mlýna.

Jako by to už novoročně zasněžená exkurze v nošovickém pivovaru předznamenala, že nakonec opravdu platilo rčení - Jak na nový rok, tak po celý rok a rok 2009 byl skutečně bohatý jak na pivní události oficiální, tak i soukromé.

Potěší, že navzdory hospodářské recesi pokračuje trend otevírání nových, většinou restauračních pivovárků, což se samozřejmě netýká jen naší domoviny, ale pozitivním faktem je, že má Česká republika za loňský rok velmi slušné skóre i ve srovnání s takovou pivní velmocí jako je sousední Německo, i když faktem zůstává, že tamní pivní scéna má více než slušný a celkem pevný základ v cca 1200 pivovarech a pivovárcích, tudíž tam není hlad po nových značkách a větší pivní pestrosti tak velký jako u nás.

Jestliže v Německu vzniklo loni 28 nových, převážně restauračních pivovarů a zrušeno bylo pivovarů 20 (zdroj: www.german-breweries.com), tak v co do počtu obyvatel 8 x menším Česku vzniklo pivovarů a pivovárků, pokud dobře počítám hned 10 (Rychnov nad Kněžnou, Broumy, Loučná nad Desnou, Dvůr Králové nad Labem, Chotěboř, Přerov, Třinec, Kladno, Most, Kroměříž) a letos by měl být podobný počet taktéž dosažen, ne-li překonán (výstavba probíhá nebo už někde finišují přípravy k zahájení činnosti pivovárků, namátkou např. Praha - Podjavorinská ul., Pacov, Třebonice, Mutějovice, Plumlov, Sedlec-Prčice, Jeseník a další místa), i když tak ambiciozní projekt jakým byl start "většího" pivovaru v Chotěboři a i Dvoře Králové (pivovar Tambor díky většímu počtu stálých odběratelů piva opravdu nelze zařadit mezi klasické minipivovary) bude zopakován těžko. Došlo, kromě snad jen dočasného přerušení vaření piva ve vrchlabském restauračním pivovaru i na smutné události v podobě vcelku očekávaného uzavření pivovaru ve Znojmě a Kutné Hoře společností Heineken a i když v obou městech vzhledem k turistickému potenciálu jistá malá naděje na oživení vaření piva v daných pivovarských areálech trvá, bude to snad někdy nejspíš max. v podobě malých restauračních pivovarů.

Velmi rád bych se mýlil, ale myslím, že se dá letos očekávát výrazný útlum či rovnou uzavírka pivovarů v Lounech a Krásném Březně, protože představa, že nadnárodní koncern pro který je ekonomika výroby piva až na prvním místě, bude nějak výrazně investovat do dlouhodobě podinvestovaných zmíněných pivovarů není moc reálná. Bohužel.

Velmi aktivní a viditelná začala být mladá česká firma K- Brewery se svojí skupinou pivovarů a obchodní snažení (finanční motivování hospodských je očividně převzaté od velkých pivních hráčů, ale asi to dnes už při větší expanzi jinak ani nejde) ji rozhodně upřít nelze, což se zatím projevilo nejvíc asi v jihlavském pivovaru, protože jak bylo dle mé osobní zkušenosti před několika lety v domovském městě pivo Ježek takřka neviditelné, tak nyní je vylepšený bodlináč znovu na výsluní. Snahu firmy o pozvednutí a zviditelnění regionálních pivních značek rozhodně oceňuji (dřív nebo později ale asi nějaká neodolatelná finanční nabídka od většího pivního hráče přijde a s novým majitelem může být potom se sdruženými pivovary naráz vše jinak) a vznik celostátní a rádoby luxusnější značky Lobkowicz naopak osobně moc nechápu, ale asi to mají pánové z K- Brewery dobře spočítané a masivní prostředky vložené do celostátní kampaně tak nebudou na úkor regionálních značek.

Tvorby nějakého žebříčku hodnocení piv se sám za sebe dobrovolně vzdávám, protože výborných a chutných piv je spousta (myslím tím hlavně dostupnost v Praze, kde se zdržuji, protože žít trvale např. v pivně pustých severních Čechách, tak bych měl asi jiný názor), nová zajímavá piva stále přibývají, pivní extraliga je velmi vyrovnaná a pivních vjemů bylo loni tolik, že až splývají dohromady a nějakou detailní, osobní pivní statistiku si nedělám.

Aspoň tedy ve zkratce v kategorii světlých desítek mne bez udání pořadí vloni nejvíc oslovil asi Harrach z Velkého Meziříčí, Chýně, Dobřany, Kácov, Průhonice nebo Kout na Šumavě a v tmavých příjemně překvapila i desítka z Krušovic, čili značky, které jsem se dlouho vyhýbal.

V jedenáctkách hodnotím vysoko výborného královedvorského Tambora, Konráda z Vratislavic, kterého považuji za jednoho z mála představitelů opravdového českého Pilsu a z nostalgicko osobních důvodů došlo často i na Ježka, který minimálně bodnul.

Kategorie výborných světlých dvanáctek je tak početná a vyrovnaná, že určitě mnohé opomenu a tak opět jen výčet jako např. opět Tambor, Kácov, Kout na Šumavě, Poutník, Miletín  a mnohé další.

Z třináctek mne jako první napadne loni častokrát vyzkoušený a excelentní Matuška a ze speciálů mohu v první řadě vzpomenout na různé podařené ejly od Kocoura a další, často spíše jednorázové záležitosti z pivních akcí nebo z jedné nejmenované hospody v Nuslích, kde jsem byl loni často hostem. Namátkou např. Zvíkovský Rarášek, Weizenbock vařený v Chýni pro Zlý časy nebo třeba Imperial Stout z Pivovarského domu.

Bylo toho ale mnohem víc a stručný výčet je tak ovlivněn už přeci jen slabší pamětí a i tím co se vyskytuje na čepu v oblíbených hospodách, protože od nákupu českého lahvového piva jsem vloni trochu ustoupil. Pokud není pivo přímo od osvědčeného zdroje nejlépe přímo z pivovarské prodejny (teď naposledy třeba vynikající 12% a 14% Poutník), tak je to bohužel s kvalitou díky špatnému skladování a jiným vlivům stále trochu loterie s nejistým výsledkem, kterou ani zavedený pivovar nedokáže ovlivnit, což byl např. opakovaný případ nejspíš někde po cestě přemrzlého piva Primátor zakoupeného vloni v zimě v Tescu.

Velký podíl na mém loňském pivním skóre měli i zahraniční piva, tedy kromě několika vzorků z Belgie, hlavně díky několika výpravám převážně piva ze Saska a Bavorska, kde je ostatně poměr rozmanitosti, kvality, ceny a dostupnosti co se zahraničních piv týče, jednoznačně nejlepší. To je ale díky tomu, že tamních dobrých piv bylo opravdu hodně a často z tady neznámých malých pivovárků, kapitola sama pro sebe a mnohé bylo nebo ještě bude zmíněno v samostatných reportážích.

Událostí roku bych označil už zmíněné otevření pivovaru v Chotěboři, protože podobné zbrusu nové podniky na zelené louce v dnešní době vznikají většinou už jen mimo Evropu v zemích pivo teprve objevujících, kde se pivní kapacity teprve budují. Nelze ale nezmínit fakt, že tmavé pivo z tohoto pivovaru bylo pro mne díky podivné sladkosti trochu zklamáním.

Větší zklamání nastalo vloni v Českém Krumlově díky nepitelnosti nefiltrovaného piva Eggenberg přímo v pivovarské restauraci a i obtížné pitelnosti lahvového zakoupeného také v pivovaru. Snad se letos konečně v tamním pivovaru trochu zmátoří, protože jinak už bude brzo na pivním hřbitově asi nový hrob.

Vyloženým průšvihem bylo podle mne uvedení nového piva Bravůr z Loučné nad Desnou a i když pochopím, že se nemusí zrovna povést várka nebo něco selže, tak to, že majitelé pustili do oběhu takovou mizérii, navíc při představení nového pivovárku a do hospody "znalců", to je nesoudnost, která jde už mimo mé chápání.

Naopak příjemným překvapením bylo pro mne pivo z nově vzniklých pivovarů Matuška (i když tam mám v paměti evidentně nedozrálé pivo zakoupené krátce po startu pivovárku v restauraci v Broumech, ale omluvou budiž asi velká natěšenost tamního zákaznictva na nový domácí produkt) a Tambor, které se hned dostalo do mé soukromé pivní extraligy. Velmi mne také překvapil nový a moc pěkný restaurační pivovárek Kahan v Mostě, mimo jiné také tím, že každá nová pivní oasa se v tamní okolní pivní poušti počítá.

Hospodou roku je pro mne co se Prahy týče podnik Zlý časy, kde udělali nemalou investicí velký krok k udržení stálé kvality piva a rozsáhlou pivní nabídkou prostě zatím nemají konkurenci. Mimopražských hospod jsem jen na cyklovyjížďkách a různých výpravách zběžně navštívil desítky a desítky, ale v paměti mi svým prostředím utkvěla parádní hospoda v jihočeském Poli u Kadova nebo třeba svérázná hospoda s velkým S v Hájku u Prahy a hospodou která prostě nemá zatím moc konkurenci je nová Zájezdní hospoda v Černokosteleckém pivováru, protože ta u mne osobně naplno splňuje představu do detailů promakaného a k české tradici se hlásícího podniku, kde už u vstupu člověk pozná, že to provozují srdcaři.

Co se loňských pivních akcí týče, tak asi nejvíc mi v paměti utkvěl Den obecních sládků v hornofalckém Neuhausu, díky příjemné venkovské atmosféře kterou můžu a i nezaměnitelné originálnosti, Oktoberfest díky velkolepé a strhující atmosféře, Český pivní festival, který nastavil zrcadlo všudypřítomné kelímkové kultuře českých pivních akcí a s pivní pestrostí v kombinaci s velkou návštěvností je tudíž asi nejdůležitější českou pivní osvětovou akcí pro pivně nepříliš poučené, což rozhodně není málo a v neposlední řadě i příjemnou nostalgií nasáklé Černokostelecké vykulení, které není klasickým modelem pivní akce - chlastání + soutěž v rychlosti pití piva + muzika, ale nabízí mnohem víc.

To už by mohlo z rekapitulace loňského roku stačit a tak nezbývá než si přát i vám všem čtenářům popřát v novém roce co nejvíc výborného pivka, pivních zážitků a pivní pestrosti.

Co bylo loni vaším nej pivem, pivním překvapením, objevem či zklamáním, tak o tom můžete klidně otevřeně a bez obav napsat níže do diskuze.